Byla velká tuzemská popularita maďarské Omegy pouze z nouze ctnost, coby důsledek nedostupnosti západního rocku, anebo měla její hudba něco víc do sebe? Na jednu stranu je jasné, že kdyby naše gramoprodejny přetékaly Uriášema, Párplama, Zepelínama, Pinkflodama, byla by Omega jen jednou skupinou z mnoha. Jenže, i když ne oficiálně, tak bigbít zpoza opony pronikal i do poslední československé Horní Dolní, a přesto Omega obstála, a při jakémkoliv jejím koncertu v Česku anebo na Slovensku si publikum s kapelou notuje při všech skladbách. Počátkem šedesátých let se navzdory vládnutí Kádárova kolaborantského režimu dostal rokenrol i do Budapešti. Imperialistická subkultura, jak byla nová muzika hanlivě označována, přivedla za pár let k muzicírování na desetitisíce mladých. „Založit kapelu byl výborný nápad jak se nenudit. Akorát, že nikdo z nás neuměl hrát na nic, absolutně nám to nevadilo, kdo na co bude hrát jsme si vylosovali,“ zavzpomínal Kóbor s...
Ach Jardo, když já Tvoje články čtu až nyní, v roce 2023, sedíce v kanadském Calgary. Snad mi to promineš, že je dám do mého blogu. Samozřejmě Tě budu Jmenovat, protože na takového chlapa se zapomenout nikdy nedá. Zdravím Tě tam někam do hudebního prostoru. . . . . . . Doufám, že to lidi budou číst i po letech a bude to pro ně zajímavé a tím si vzpomenou na Tebe, Jaromíra Merhauta v hudebním nebi, ka za Tebou přišel i přítel Jiří Černý. Sbohem kluci
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat