rock+

Byla to krásná i hrozná doba. S čerstvě uloveným LP pod paží si nakračovat ulicí a kochat se závistivými pohledy kamarádů i neznámých vrstevníků, současně ale pokradmu hlídat perimetr, zdali se někde neobjeví kšiltovka zvídavého Venouška s Bohouškem. „ Co to máte na zadním sedadle? Prospekt. Ukažte to, jaký prospekt? Videa firmy Panasonic. Vy máte video? Ne. Tak proč máte prospekt? Mě to zajímá. Aha, vás to zajímá, a proč? Na co se díváte, co? Kde máte ty videokazety? Otevřete kufr. Áááále, rezervu máte sjetou, bude to za 100,-Kčs…. Jeďte, a už neprovokujte “ – tak nějak vypadala v polovině osmdesátých let jedna má půlnoční debata s lemplem v uniformě, za bdělého dozoru soudruha pomocníka VB s baterkou, když jsem se vracel svým MB 1000 setmělým Gottwaldovem domů. Zrovnatak se mohla týkat LP, tehdejší přebaly metalových fošen s lebkami proraženými křížem (jednička Grave Digger) nebo ceckaněma rozvalenýma na hrobech (Witchfinder General) by soudruhy ve víře nejspíš uzemnily… KATALYZÁTOR

Je s podivem, kolik bočních anebo jednorázových společných projektů slovutných muzikantů postupem času upadlo do pozapomnění, ať již právem, nebo ne. Připomeňme si některé zajímavé příběhy a desky. Fenomén takzvaných supergroup se zrodil v druhé polovině šedesátých let. Někdo tvrdí, že první byli Cream v roce 1966, u nich bych ale přívlastek super spíše přisoudil technické vyspělosti Claptona, Bakera a Bruce, jiní označují za premianty Crosby, Stills, Nash & Young, kteří vznikli o dva roky později. Každý starý rocker bude znát Blind Faith, Emerson, Lake & Palmer, Bad Company, U.K., Asia, a mladší pak Blue Murder, Badlands, Transatlantic, Audioslave, Living Loud, Chickenfoot, Black Country Communion… a jistě i další. Osudy byly různé, jen naprosto výjimečně ale hvězdná konstelace současně znamenala vývojový skok. Úspěchem bylo, když se podařilo rozvinout anebo zachovat formát a kvalitu některého z předchůdců supráčů, viz kupříkladu EL&P navazující na Nice, anebo Bad Compan

Dnes se ve svých půlstoletých ponorech rozloučíme s kapelou z největších, ba největší, THE BEATLES. Stala se pojmem, jehož význam přesahoval hranice hudby i šedesátých let. Od roku 1963 téměř každé její album znamenalo široce sdílený i následovaný hudební progres. BEATLES se stali fenoménem i u nás v Československu. Nenajdete tehdejšího muzikanta, jenž by jimi nebyl zásadně ovlivněn, ať se později vydal jakýmkoliv směrem.   Počátkem sedmdesátého roku však byli BEATLES ve stavu klinické smrti.  V březnu vychází prvotina Ringo Starra, „Sentimental Journey“, sestavená z evergreenů dvacátých až padesátých let. Na apríla odezněly poslední údery jeho bicích ve skladbách „Across The Universe“, „The Long And Winding Road“ a „I Me Mine“, čímž se uzavřelo poslední nahrávání pod hlavičkou Fab Four. A pak to přišlo … až do desátého dubna šlo jen o fámy, onoho dne však na titulní stránce Daily Mirror křičí do světa titulek zprávu, které jsme se všichni tak nějak báli: „Paul opouští Beatles“ . A nic

„Rouhání! Svatokrádež! Kde není vzkříšení, není ani křesťanství!“ , rezonovalo mezi církevními dogmatiky a fundamentalisty v týdnech a měsících po zářijovém vydání 2 LP „Jesus Christ Superstar“. Paradoxně se k nim přidali i naši bolševici. To by jeden nevěřil, koho všechno dokázala postavit do jednoho šiku nenávist ke svobodě názoru. – Jenže přelom šedesátých sedmdesátých let nebyl naštěstí středověk ani padesátky, a tak rocková opera autorské dvojice  Andrew Lloyd Webber/Tim Rice nepřivedla nikoho na mučidla ani do šatlavy, ale stala se jednou ze zásadních kulturních událostí nejenom přelomu roků 1970/71. Nečekaného zastání a satisfakce se navíc umělcům dostalo zakrátko z nejvyšších katolických kruhů, konkrétně Vatikánského rozhlasu, který nejenže odvysílal celé dílo, ale doplnil je o komentáře autorů a katolických hodnostářů. „Nic takového nebylo dosud ve Vatikánském rádiu vysíláno," oznámil mluvčí papeže Pavla VI., a pokračoval: „ale cítíme, že se jedná o dílo značného významu

... hardrocková invaze potřetí Nejenom velkými skalisky Mount Rushmore žila v sedmdesátém hardrocková scéna. Stačilo trochu více zapátrat, poptat se, a najednou se na vašem gramofonu/magnetofonu točila alba kapel jako LUCIFER’S FRIEND, BIRTH CONTROL, CRESSIDA. A časem k nim přibyly mnohé další šutry z bezedné hardrockové truhlice roku 1970, například HEAD MACHINE či CZAR. PEKELNICKÉ ODPUSTKY Němečtí LUCIFER´S FRIEND vznikli přejmenováním z ASTERIX. Zakládajícími členy byli: anglický zpěvák John Lawton, kytarista Peter Hesslein, klávesák Peter Hecht, basman Dieter Horns a bicmen Joachim Reitenbach. Peter Hesslein začal svou hudební dráhu v třiašedesátém ve skupině GIANTS. Hecht a Horns spolu hráli od stejného roku v rhythm&bluesových GERMAN BONDS, k nimž se v 67’ připojuje Hesslein. Počátkem sedmdesátého se trojice jmenovaných dává dohromady s Reitenbachem a po nějakém čase i Lawtonem ze STONEWALL. Vzniká ASTERIX. Za pár měsíců vydává stejnojmenné album, jež z části navazuje na odk