rock+

Heroin není dobrým pilotem pro život ani kosmický koráb. Pete Way, baskytarista UFO, jenž skonal 14. srpna tohoto roku, by mohl vyprávět. A taky v posledních letech otevřeně povídal, co všechno zažil, prožil, dosáhl, zmrvil… Zůstala po něm spousta skvělé muziky, nesmazatelná stopa v rockové historii, byl vzorem víceru hvězdných následníků, měl ale na svědomí také drogové excesy, nad nimiž zůstává rozum stát, protrpěl si osobní tragédie, kdy dvě ze svých pěti manželek stáhl na samé dno a doslova tím pohřbil, vnoučata, jež nikdy neviděl, od dcer, co jej v podstatě zavrhly… Svou tělesnou schránku doslova zničil, musel postoupit laserovou plastiku svého skrz naskrz jehlami s heroinem propíchaného předloktí a byly mu z téhož důvodu odstraněny nefunkční žíly na nohou. A kvůli pokročilé artritidě ani neudržel svou milovanou baskytaru … Vedle toho všeho jsou prošustrované miliony maličkostí. Z PODNÁJMU PŘES JAPONSKO DO OBLAK Peter Frederic Way se narodil 7. srpna 1951 v Middlesexu. Už

Jsem na doktora. UFO nezahráli Doctor, Doctor … co se stalo? Právě s ní mám UFO napořád propojené ve vzpomínách na krásný červnový den čtyřiasedmdesátého, kdy u mne přistálo Phenomenon , a já ten den už nic jiného neposlouchal. Do měsíce si náš nahrávací gang sehnal i předšenkrovské alba, a i když ta mě svou boogie psychedelií zprvu zaskočila, UFO se napořád zařadili mezi mé oblíbence. Phil Mogg je zpěvák, jací se už nerodí. Osobitý a rozpoznatelný i se špuntama v.uších. Hlavně na něj jsem byl posledních pár měsíců natěšený. A nezklamal, chlap jeden! Vysekaná figura, v pohybech rtuť, hlas otřískaný a vyšisovaný, ale stále mocný, když teda zvukař dal. Je to k neuvěření, že na pódiích pobíhá už víc jak 40 let. Vinnie Moore mě mile překvapil svým kořenovým cítěním už na Visitors , měl jsem ho dlouhá léta zaškatulkovaného jako snaživého rychlého koníka z Varneyovy stáje. Dnes hraje věrohodně jak rodilý bluesman. Ta touha, ukázat davům své prstové umění tam ale stále někde je, do každé skla

Michael Schenker je pro mne nejenom vrstevníkem stejného ročníku (1955), ale hlavně Hankem Marvinem (pro mladší, kytarista předbeatlesovských Shadows) hardrockové kytary, stačí si poslechnout instrumentálku „Lipstick Traces“ z alba „ Phenomenon “, to je čirá pocta velkému vzoru. Jasný zvučný tón, melodie políbená shůry, elegantní vybroušená technika. Zejména zamlada patřil mezi kytarové tahouny a celebrity světového formátu. Stále má co nabídnout, a i když v posledních deseti, patnácti letech viditelně ustoupil ze světel mediálních reflektorů, vydává desku za deskou, přitom žádné vycpávky, aspoň jsem doposud na žádnou nenarazil. Když jsem měl pro Klenoty vybrat osm reprezentativních kousků bohaté Schenkerovy kariéry, zkombinoval jsem tutovky s méně známými kousky. Jakýkoliv výběr je při Michaelově talentu a pracovitosti děravý jak ústa staré ženy, podotknul by Vinnetou. Jenom letmý pohled na internet prozradí, že Michael má na lubu svého Gibsona Flying V kolem stovky zářezů: alb, vid