rock+

Je sice pravda, že tváří skupiny bývá nejčastěji zpěvák, případně kytarista, ale jak už kdysi dávno pronesl Mikkey Dee: „Můžeš mít špičkového zpěváka, báječného kytaristu, perfektního basáka, ale jak má bubeník mizerný den, všechno to jde do hajzlu.“ Carmine a Vinny Appice podobných dnů měli zatraceně málo, jestli vůbec nějaké. Spíše to bylo a je naopak. Tihle dva bráchové, před jejichž bicími soupravami hrála smetánka sedmdesátkového, osmdesátkového i devadesátkového hard rocku a metalu, psali a stále píšou historii těchto stylů. Momentálně ruku v ruce šíří do světa své první společné album „Sinister“, které navazuje na jejich koncertní bubenické bitvy, které se v minulých letech přehnaly i naší zemí. Byla velká čest vyzpovídat tyto mistry nástrojů nátlučných, a jak praví nepsané pravidlo, nejdříve dostal prostor starší z bratrů, Carmine. CARMINE APPICE JM: Na úvod rozhovoru dovol, abych ti složil poklonu coby otci všech hardrockových bubeníků. Proto nemohu začít jinak: Debut VANILLA

Londýnská O2 aréna byla 17. června 2017 svědkem vystoupení BLUE ÖYSTER CULT, slavících v té době 45 let od vydání eponymního debutu. Kapela na oslavu výročí přehrála celé album a přidala několik povinných skladeb. Samozřejmě, že na pódium nakráčela i „Godzilla“ i nebojácný sekáč J BÖC vždy více spoléhali na svá živá vystoupení než na studiovky. V dvaasedmdesátém se v rockovém ranku samozřejmě více sólovalo a exhibovalo než dnes, stačí si vybavit dobové živáky jako „Made In Japan“, nicméně, hrálo se s drajvem, co obstojí levou zadní i dnes. A právě takovou starou hardrockovou školu předvedli ve zhuštěné podobě Londýňanům BLUE ÖYSTER CULT. Show byla zaznamenána zvukem i obrazem, takže „45Th Anniversary“ je k dispozici nejenom na CD, ale též na Blu-Ray disku. Desku lze chápat také jako pozvánku na poslech říjnové studiové novinky. A na tu by se měli těšit nejenom rockoví důchodci J   Jaromír Merhaut pro Spark 2020