rock+

Ian Gillan kdysi dávno pobořil svým ječákem naše dětské hudební bábovičky a uvedl In Rockem celou mou generaci do světa dospělých. Stárne on, stárneme my. Emočně se navenek už jen tak vlníme, samozápaly, výtrysky a výbuchy přenecháváme dnešním mlaďochům. Ale uvnitř to s námi ještě šije... Deskou One Eye To Morocco podle mne i Gillan uzavřel svůj kruh a vrátil se na samý počátek svého muzikantského bytí, do šedesátek i hlouběji, už ale bez ambicí oslnit svět a přebít všechny a všechno kolem sebe. Zpívá slyšitelně pro radost, jak mu tělo slouží, žádná křeč ani trauma z toho, že staré gumy jeho hlas už do žádných výšek nevystřelí. Neláme skály, ale autentičtějšího průvodce rockovou krajinou byste dlouho hledali, najde pro vás kořeny, prameny, přinutí přemýšlet, a když vypráví ani nedutáte.   Titulní kus se vábně táhle i tetelivě line jak karavana v dáli na pouštním obzoru, No Lotion For That je slušnej rokec s richardsovským riffem a Don't Stop pro změnu perlivá latina. V usilov