rock+

Gilotinu, kuře, horrory a shockrocky si odbudeme právě teď v perexu. Hotovo. Vincent Damon Fournier, potažmo Alice Cooper, je totiž natolik silné a obsažné téma, že by bylo škoda plýtvat slovy a prostorem na tisíckrát vyřčené a napsané. Impulsem k „jinému“ pohledu na věc a bádání/dumání „co a jak“ se pro mne stal jeden zapomenutý rozhovor z roku 1969, období, které je stále vnímáno jako něco nesouvisejícího a nesourodého s pozdější slavnou érou. Syrová dobová výpověď má vždy jednu obrovskou výhodu, není zatížena zpětným zrcátkem a korektivy. Lze v ní najít „pravdu“, dá-li se to tak nazvat. Prý dvě tváře Alice Coopera, čtu teď všude. Tak schválně, počítejte…   1969: ZAČÁTEK Alice Cooper je bezmála půlstoletí fenoménem světové rockové scény. Pro 99% fanoušků se zrodil až třetím albem „Love It To Death“. První dvě jsou vnímána jako úletová, nemající nic společného s pozdějším glam rockem a hard rockem. Když si ale přečtete rozhovor s Alice Cooperem z léta roku 1969, s překvapením zjistíte

Zčistajasna přilétly i do našich rockových končin svěží songy, evokující přitom dobu před padesáti lety. Protimluv? Zjevení? Reinkarnace? Poselství? Kalkul? Toť otázky. Vydejme se za odpověďmi a poznáním, a navštivme partu nadšených mládenců z „amerického Zapadákova“.   Co se vlastně stalo? Jak Ferrari po dálnici vystřelili loni na jaře mladičcí GRETA VAN FLEET svou „Highway Tune“ vstříc rockerům všech generací a z jakéhokoliv konce zeměkoule. Dokonale zmáknutý ZEPPELIN (plus minus období pětky) coby startovní výstřel, není proto divu, že nejedno chřípí zavětřilo a obočí se povytáhlo, zvláště když nezůstalo u jediné skladby a do éteru a na sítě vtrhla sada čtyř pecek. „Myslím, že je to po všech stránkách dynamické EP,“ říká Josh. „Je na něm folk i rock’n’roll, vyplázne na vás jazyk i přinutí k zamyšlení, ,Flower Power’ je o nádheře lásky, ,Safari Song’ naše óda na blues, a titulní ,Black Smoke Rising’ historickou reflexí.“ A když chválou nešetřili kolegové, jako Alice Cooper, Nikki Six