rock+

Brutální útok přímo na komoru amerických fans vyšel Judas Priest osmým albem dokonale. Spolu s Iron Maiden byli prvními význačnými posly Nové vlny britského heavy metalu. Daniel Bukszpan ve své kovové encyklopedii označil úvod titulní skladby za nejděsivějších osm vteřin v dějinách heavy metalu 80. let. Na všechny váhavé v obchodech s vinyly nemilosrdně útočilo kovové monstrum Douga Johnsona, robotický pták Hellion. Z mnohých se po poslechu Screaming For Vengeance stali pravověrní metalisté.   Slabší Point Of Entry poněkud přibrzdilo vzletovou rychlost Judas Priest. Náprava musela být rychlá a úderná, ostatní vlčáci z metalové smečky neznali bratra a jakékoliv zaváhání kteréhokoliv z nich se trestalo přesunem fans. Screaming For Vengeance naštěstí utnulo pochybnosti o tom, zdali Judas Priest budou stíhat v sousedství býčích Saxon, Dickinsonovým turbem akcelerovaných Iron Maiden i stále široce populárnějších Def Leppard. Z daňových důvodů se až na výjimky osmé album připravovalo a na

Hardrockeři dostali od metalistů na prdel! I tak lapidárně a ostře by se dal shrnout pomyslný pražský duel Whitesnake vs Judas Priest…   Whitesnake Coverdaleův vokál dlouhá léta, vedle povinné křiklounské výbavy správného hardrockového frontmana, zdobívalo elastické soulové pnutí. Ze vší té nádhery dnes zůstala zteřelá guma od starých trenýrek. Kupodivu, ale se zachovalou, jen trochu vybledlou barvou. Samozřejmě, že David je v tom svým způsobem nevinně. Žádný zpěvák nemůže vyhrát souboj s časem, ledaže by odešel předčasně jako Freddie, Jim, Kurt, anebo byl Božský Dio či… (k tomu se ale ještě dostaneme). Struny a blány vyměníte, hlasivky ne. Osekaný set Whitesnake na mě působil nesourodě, až posléze jsem si plně uvědomil, jakouže tahle kapela prošla vývojovou kličkovanou, a že není jen tak bezešvě spojit načančaný pompézní AOR heavy osmdesátých let s gruntovním bluesrockovým fundamentem.   O půl osmé vpadl na scénu inovovaný Whitesnake a spustil Best Years  z předposledního alba Good