rock+

To se takhle nad novým albem Davida Gilmoura potkalo mé uštěpačné a vstřícné já/ já : Homeopatická máčka. Ne, osobní hudební vyznání. „Money“, to byla panečku úderná rocková halekačka, a ne henten „Rattle That Lock“. Náhodou, já si podupkával. Pardon, u „Faces of Stone“ jsem zachráp, o čem to bylo? O umění poslouchat, já se naproti tomu krásně zasnil, a u sóla se vznesl k nebesům… Jejda mane, „A Boat Lies Waiting“, další rohypnolka! Něžný bottleneck, hypnotické akordy klavíru, hebký zpěv – že by zapomenutá skladba z Odvrácené strany Měsíce? No, „Dancing Right in Front of Me“ je jen obyčejná „pohoda, piánko, jazz“. Ano, na tom se – bez toho „jen“ a „obyčejná“ – shodneme. „In Any Tongue“ – únavná melancholie s patetickým sólem. Ale kuš, malá reminiscence na „Comfortably Numb“. Slušná instumentálka. Slušná? „Beauty“ je famózním strojem času, až někam k „Meddle“ jsem se proposlouchal. Utahaný půlnoční barový blues. Neboj, u „The Girls In The Yellow Dress“ si to v putyce dopovíme. Chv