rock+

Další z řady krautrockových vykopávek, „znovuzrozených“ jen díky fandovství lidí ze Second Battle. Twenty Sixty Six & Then (2066 & Then) fungovali velice krátce: od jara 1971 do léta 1972. Neobvyklý název odkazuje na bitvu u Hastingsu L. P. 1066. Nejvýraznější personou byl zpěvák Geff (Gerald, Ged) Harrison. Když se beatlesovská vlna v třiašedesátém přelila celou Anglií, vznikly přes noc na Ostrovech tisíce bigbítových kapel. Geff rovněž neváhal a založil v domovském Manchesteru The Chaser. Vystupoval s nimi mj. po boku The Kinks, The Walker Brothers, Them, Long Johna Baldryho. Po výjezdu do Německa v roce 1967 se kvinteto personálně obměňuje a mění název na Some Other Guys a později I Drive. Klávesák Veit Marvos přišel do 2066 & Then z Midnight Circus. Jediné řadové LP Reflections On The Future (1972) bylo nahráno v létě 1971 ve známém Dierksově studiu, a je to jízda snad do všech zákoutí germánského seventies krautrocku. Od syrových hardrockových vypalovaček anebo tem

Dánská progresivně rocková, potažmo jazzrocková skupina, fungující krátce na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Thors Hammer jsou dalším příkladem, že talent ani snaha nemusí k prosazení se stačit. Michael Bruun působil ve skupině Ham And Art Collection, snažící se po vzoru Nice o klávesový rock, avšak s výrazným bluesovým feelingem. Dalšími členy Thors Hammer byli: bubeník Simon Koppel, hráč na saxofony Jesper Neehammer, basista Henrik Bødtcher (též uváděn jako Henrik Bødtcher-Hansen), klávesák Henrik Langkilde a zpěvák Peter Nielsen. Občas se přidal flétnista a dechař Søren Berggreen. Všichni jmenovaní byli zkušenými muzikanty, hráčsky vynikali jazzmani Simon Koppel a Jesper Neehammer. Název Thorovo kladivo byl údajně nápadem Michaela Bruuna, ostatně, ve Skandinávii je severská mytologie dodnes oblíbenou inspirací. Nordický bůh Thor (Donnar =) vrhal na své nepřátele svým kladivem Mjöllnir hromy a blesky. Pokud jde o hudbu samotnou, kapela neměla žádné přímé vzory. Encyklopedie

Odin, severský stvořitel, otec veškerenstva, pán všehomíra, patron básníků i bojovníků, ale i zapomenutá kapela, krátce fungující na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Německu. Ústřední postavou dění byl Jeff Beer, ročník 1952, vysokoškolský student, pocházející ze severobavorského Mitterteichu. Jeho amatérské trio Elastic Grasp zvítězilo v místní soutěži jazzových a rockových skupin Golden Guitar. Jeff začínal jako kytarista ovlivněný Hendrixem a Claptonem, v šestnácti však přesedlal k hammondkám. Zprvu se zaučoval na repertoáru Nice, záhy přibyl Béla Bartók, Igor Stravinskij i Frank Zappa. O osm let starší Rob Terstall měl za sebou tříleté studium kytary v Amsterdamu, odkud pocházel, i bohaté zkušenosti z hraní v různých skupinách, když se počátkem jedenasedmdesátého připojil k Elastic Group. Již v létě ale Jeff a Rob hledají nové – profesionální – spoluhráče. Na scéně se znovu (viz dále) objevují Angláni Ray Brown a Stuart Fordham, dřívější Robovi parťáci z Honest Truth, námezd

Zapomenutá bluesová báje: Ten srpnový den dvacátého devátého roku zaválo neodbytné nutkání Roberta Johnsona z Delty až někam na sever do plání poblíž Chicaga. Černý mládenec si sedl na kraj silnice, neumětelsky brnkal na odřené dřevo a pokorně čekal. Tichý stín zvolna zakryl oblohu, Johnson zvedl v úžasu zrak, vstal a svou kytaru pozvedl v ústrety obřímu zjevení. V dáli zahřmělo, nebe náhle potemnělo, zářivý paprsek z nebeského korábu rozdrnčel struny v ďábelském riffu… obloha se stala blankytnou, a doutník Zeppelinu se čtyřmi kynoucími siluetami na kapitánském můstku zvolna odplouval do dáli. Robert Johnson pocítil, jak jeho kytara prozřela a oživla prorockým znamením z budoucnosti… magický kruh se uzavřel.                                 Robert Johnson OSOBY A OBSAZENÍ Každý ze čtyř členů kapely byl pro výsledný styl a sound Led Zeppelin nezastupitelný. Samozřejmě, že osou byla geniální kytara Jimmyho Page. Mistrův rejstřík sahal od chytlavě melodického bluesového feelingu přes propr