rock+

Poté, co Paul Rodgers jasnozřivě odmítl halasnou nabídku Deep Purple, byl free, konečně mohl založit kapelu sobě na míru, byť zrozenou ve stínu odkazu právě Free. Doba pokročila, a třiasedmdesátý už nebyl ani hudebně zdaleka tak rozevlátý a volnomyšlenkářský jako přelom šesté a sedmé dekády. Publikum bylo přesyceno psychedelií, složitými kompozicemi a nekonečnými sóly.   Bad Company přetavili hardrock a blues do široce sdělné formule, postavené na výrazném refrénu a jednoduchém riffu. Leckdo z náročnějších a vytrénovaných posluchačů jejich přítulný formát považoval za komerci, nakonec ale všichni uznali jeho opravdovost. Méně je někdy více, a hudba není atletická disciplína, kdo dál, výš, rychleji. Paul ostatně vyrůstal na britském modrookém blues. „Já a Paul Kossoff jsme blues milovali, doslova jsme se klepali, když jsme jeli do Londýna na koncert Fleetwood Mac Petera Greena.“   BÝT SÁM? Paul Rodgers podle všeho původně plánoval sólové album. Mick Ralphs mu na ně věnoval Can Not Get