rock+

Gilotinu, kuře, horrory a shockrocky si odbudeme právě teď v perexu. Hotovo. Vincent Damon Fournier, potažmo Alice Cooper, je totiž natolik silné a obsažné téma, že by bylo škoda plýtvat slovy a prostorem na tisíckrát vyřčené a napsané. Impulsem k „jinému“ pohledu na věc a bádání/dumání „co a jak“ se pro mne stal jeden zapomenutý rozhovor z roku 1969, období, které je stále vnímáno jako něco nesouvisejícího a nesourodého s pozdější slavnou érou. Syrová dobová výpověď má vždy jednu obrovskou výhodu, není zatížena zpětným zrcátkem a korektivy. Lze v ní najít „pravdu“, dá-li se to tak nazvat. Prý dvě tváře Alice Coopera, čtu teď všude. Tak schválně, počítejte…   1969: ZAČÁTEK Alice Cooper je bezmála půlstoletí fenoménem světové rockové scény. Pro 99% fanoušků se zrodil až třetím albem „Love It To Death“. První dvě jsou vnímána jako úletová, nemající nic společného s pozdějším glam rockem a hard rockem. Když si ale přečtete rozhovor s Alice Cooperem z léta roku 1969, s překvapením zjistíte