rock+

Hudební nástroje mají nepochybně duši, jinak by nemohly zprostředkovat tolik krásna. Jonovy varhany někde v příšeří smutní, opuštěné svým Mistrem, navždy zbavené jeho dotyků. Jak moc by si přály, aby s nimi znovu zalomcoval a přinutil je preludovat, lkát, zpívat, chrčet i řvát. ODKAZ Smrt Jona Lorda je zejména pro můj ročník – uchvácený v patnácti letech LP In Rock – bodem zlomu. Zatímco předčasná úmrtí Bonhama, Byrona a dalších, byla náhlá bodnutí kopím, co přebolela, Lordův skon je bohužel temným symbolem budoucnosti, neodvratným počátkem postupného odchodu oblíbených hudebníků mého dospívání, jakkoliv Jon Lord věkem z jejich řad vybočoval. Ještě na jaře jsem doufal, že jej v dohledné době spatřím s John Lord Blues Project, anebo ve dvojici s Rickem Wakemanem. Zprávy byly tak optimistické. Byly… Pro mé generační souputníky byl Jon Lord prvním a nejhlasitějším hardrockovým klávesákem. Jeho předehra Speed King se stala na jaře sedmdesátého roku symbolem nového rockového soundu, jenž