rock+

Na podzim 1983 zaútočili obnovení Yes na žebříčky novým „popovým“ zvukem. Jen pár měsíců předtím přitom skupina vůbec neexistovala, a ani nebyla v plánu. Připomeňme si příběh jednoho z nejméně pravděpodobných návratů. „ 90125 bylo novým začátkem, nejenom další kapitolou“ – Trevor Rabin   V roce 1981 Yes takříkajíc zmizeli ze scény. Sestava, jež rok předtím nahrála Drama , se rozpadla a rozštěpila. Geoff Downes plus Steve Howe se stali zakládajícími členy veleúspěšného projektu Asia, Trevor Horn se soustředil na kariéru producenta, a Chris Squire s Alanem Whiteem se pro sebe snažili najít nové uplatnění na proměněné hudební scéně. Squire vzpomíná: „Snažili jsme se v roce 1981 spolu vytvořit novou kapelu, XYZ, s Jimmym Pageem, z toho ale sešlo. A pak se objevil Trevor Rabin. Brian Lane, náš bývalý manažer, mi už v roce 1979 hrál některé jeho skladby, mělo to něco společného s Foreigner. A o tři roky později jsme se ale dohodli, že se s ním setkáme.“ Zatímco Squire a White zvažovali, ku

Počátkem osmdesátých let se vzedmula vlna popularity takzvaných hairmetalových kapel, jejichž styl a sound byl pupeční šňůrou spojen s o dekádu starší ostrovní glamrockovou scénou. Fotbaloví Slade, juchaví Sweet, hospodsky drsanští Geordie, a na druhé straně Atlantiku a dekádu později Twisted Sister, Mötley Crüe, Poison a Quiet Riot. Že by bratranci? Co se vlastně v třiaosmdesátém odehrálo?   Na úvod malé ohlédnutí. Slade prožili v první polovině sedmdesátek kariéru snů, devětkrát se v letech 1971-74 prokřičeli až na samý vrchol britské hitparády, šestkrát se singlem, třikrát s elpé. V Americe zdánlivě žádná velká sláva. Jak se ale naplno provalilo o deset let později, měli i tam své velké fanoušky, hlavně mezi muzikanty. Zásadně ovlivnili například Kiss, kteří sami opakovaně zmínili, že v podstatě jen přitvrdili jejich sound, viz Gene Simmons: „Slade jsme doslova žrali, a to nejen co se týče tvorby, ale taky jako muzikanty, před nimi totiž nikdo nevěděl jak rozparádit diváky.“ Ani Ali

Pompézní forma rocku pro dospělé měla svou hlavní základnu v USA. Byla svým způsobem odpovědí na anglický art rock a rovněž hájemstvím všech classic rockerů zaskočených pichlavým punkem. Journey vzešli ze stejné líhně jako Boston, Kansas, Styx. Na rozdíl od jmenovaných však dokázali svou kariéru gradovat až do poloviny 80. let. Jejich tři tehdejší alba – Escape , Frontiers a Raised On Radio jsou považována za „svatou trojici“ 80’s AOR. Co se týče komerčního dopadu, mohli se jim z pomp rocku tehdy postavit jen: Bon Jovi se Slippery When Wet a New Jersey , REO Speedvagon Hi Infidelity , čtyřka Foreigner, Asia a Asia , plus Boston s  Third Stage .   ANGLICKÉ STOPY Styl a sound klasických Journey se Stevem Perrym mají zajímavou přímou vazbu na Anglii. Producentem zlomového čtvrtého alba Infinity (1978) byl Roy Thomas Baker, stojící za úspěchem Queen. Journey, ocitnuvším se s vydavatelskou kudlou pod krkem na rozcestí, naordinoval – namísto původní ex-santanovské jazzrockové progrese a

Triumvirát vládnoucí jeden čas světu populární hudby. V roce 1983 sice vydali novinku jen samotní Genesis, nicméně Phil Collins dalšími a dalšími singly z o rok staršího Hello, I Must Be Going! stále válcoval hitparády a rozhlasové rotátory po celé zeměkouli. Svět pravověrného rocku pro změnu doslova vřel zvěstmi o Peterově návratu do sestavy, zatímco ten se již toulal tajemnými zákoutími world music a syntezátorových rejstříků. A jen někdo si všimnul sólovek Tonyho Bankse, Mikea Rutherforda a Stevea Hacketta, abychom měli sestavu jmen kompletní.   ENTREÉ V průběhu roku 1982 začaly prosakovat na veřejnost neuvěřitelné zprávy o údajném návratu Petera Gabriela k Genesis, kteří již nějaký čas fungovali v triu Collins – Rutherford – Banks. Pravda byla taková, že Genesis slíbili svému příteli a bývalému spoluhráči vypomoci společným charitativním koncertem ve prospěch tehdy minusového konta WOMAD (World of Music, Arts and Dance), což je festival, v jehož rámci dochází k setkávání a vzájemn

Tajné zprávy od ďábla?  My jsme vás varovali! Secret Messages je první digitálně nahrané CD/LP ELO a zároveň poslední velkolepé, byť ne v původně zamýšleném dvoualbovém rozmachu. Název (Tajné zprávy) byl Jeffovou reakcí na neustávající útoky magorů, co byli schopni pouštět jakoukoliv rockovou muziku pozpátku a hledat v ní skryté vzkazy ďábla anebo návody na sebevraždu. Nesmějte se, pár takových „srandiček“ skončilo u soudů. Fanatismus v akci. „Když budete pouštět jakoukoliv desku pozpátku, můžete v ní ,objevit’ cokoliv budete chtít,“ poznamenal kdysi potměšile Jeff. A naschvál  Secret Messages tajemnými vzkazy’ pozpátku doslova prošpikoval. V britském vydání pak nechal přebal orazítkovat „varováním“ před hraním pozpátkuJ V Americe pro jeho škádlení lidské hlouposti pochopení neměli, razítko vyzmizíkovali.   Na stránce www.jefflynnesongs.com/secrets/ najdete několik desítek detailně a s nadhledem okomentovaných Jeffových mňamek. Kdo si chce zakroutit hlavou nad tím, co hlupáci dokážo

Cuts Like A Knife je spolu se  Summer Of 69 dlouhodobě nejhranější skladbou na Bryanových koncertech, hrál ji víc jak tisíckrát. A samotné stejnojmenné album je po Reckless a Waking Up The Neighbours třetí největší zásobárnou koncertních setlistů. Současně je ale také posledním opusem, o který se rockeři nemuseli dělit s ječícími fanynkami a popíky.   Bryan Adams zahájil svou muzikantkou kariéru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nahráním (de facto ve dvou lidech) bezejmenného debutu, vydaného počátkem roku 1980. O rok později pokračoval deskou, You Want It, You Got It . Alba ani vydané singly sice nijak zásadně nebodovaly, nicméně otevřely Bryanovi cestu do klubů a některých rádií. Adams se navíc objevil na pódiích po boku Kinks a Foreigner, a podařilo se mu konsolidovat sestavu doprovodných muzikantů. Tvořili ji: kytarista Keith Scott, klávesák Tommy Mandel, bubeník Mickey Curry a baskytarista Dave Taylor. Parta rozjívených mládenců – jak dokazuje rozhovor pro německou tel

Z naprostého nočního ticha přicházejí modulované tóny telegrafních drátů, doprovázené vzdáleným hřměním. Dokonalá sluchátková iluze opuštěné okresky a prérijních dálav v úvodu Telegraf Road Dire Straits byla na jaře třiaosmdesátého mým prvním a navždy nezapomenutelným poslechovým seznámením s cédéčkem. Hudební kompaktní disk se onoho roku vydal do světa, aby si jej zakrátko na celých pětadvacet let podmanil.   TEORETICKÉ MINIMUM Nebojte se, nebude to bolet. Naše smysly vnímají svět analogově, spojitě. Kmitavý pohyb vzduchu vnímáme sluchovým ústrojím jako zvuk v širokém pásmu kmitočtů v rozsahu cca. 20 až 20000 Hertz. Co je frekvenčně pod slyšitelným pásmem, nazývá se infrazvukem, co je nad ním, pak ultrazvukem. Mimo frekvenční rozsah je důležitým zvukovým parametrem i hlasitost, kterou vnímáme v rozmezí práhů slyšení a bolestivosti. Grafické znázornění, kdy vodorovná osa zachycuje kmitočet a svislá akustický tlak (resp. intenzitu) představuje sluchového pole. Subjektivně vnímáme