rock+

NEBE, PEKLO, RÁJ  Nebudu záměrně rozepisovat, co všechno předcházelo nahrávání alba „Heaven And Hell“, šlo by o povídání na knihu, ne-li dvě. Jednou větou: BLACK SABBATH se v podstatě ocitli na pokraji rozpadu. Začnu osobní vzpomínkou. Na vojně jsem zcela propadnul RAINBOW s božským Diem u mikrofonu. Jejich druhé LP „Rising“ dodnes považuju za základní kámen nového subžánru, hard & heavy, propojujícího hardrock s metalem, s nadsázkou řečeno blues s punkem:-) „Heaven And Hell“ jsem proto v době vydání považoval za něco jako BLACK RAINBOW, ostatně úvodní odpichovka „Neon Kings“ je spíše duhová než temná a s Ozzym nepředstavitelná. Tím, že byla nahrána jako poslední, víceméně dodatečně až v době, kdy noví SABBATH již tvořili kompaktní sehraný tým, vzorně reprezentovala novou éru kapely a oslovila další generaci fans. Například James Hetfield uvádí „Neon Kings“ jako školní hymnu mladých rebelů. Byť na pohled/poslech lehkonohá, nerodila se lehce, Tony Iommi sám přiznává „Při skládání ry