e-zin 2009-2013

V letech 2009 vydávala skupina autorů e-zin Rock+, distribuovaný ve formátu pdf. Vydaná čísla jsou volně ke stažení na vyžádání.



Vzorky ke stažení: 

Rock+ 2010 léto (pdf www kvalita)

Rock+ 2011/2 (pdf www kvalita)

Rock+ 2011/3 (pdf tisková kvalita)

Rock+ special Pavlov’s Dog (pdf www kvalita)

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

FOCUS

Obrázek
V Holandsku se vyskytovalo a stále funguje množství zajímavých interpretů, kteří mají do prog-art žánru co říci. Focus však nad všemi ční jako megaobelisk. U zrodu stály v roce 1969 dvě výjimečné osobnosti, vynikající mladí   skladatelé a instrumentalisté. Thijs van Leer, student konzervatoře v Amsterodamu, velmi osobitý hráč na flétnu a klávesy, položil základní kámen se dvěma kolegy ze svých minulých projektů, baskytaristou Martinem Dresdenem, a bubeníkem Hansem Cleuverem. Záhy se připojuje Jan Akkerman (ex Brainbox), originální kytarista s pozoruhodnou technikou. V této sestavě se v roce 1970 Focus angažují v holandské verzi muzikálu Hair a natáčejí debutové album Focus Plays Focus (známější jako: In And Out Of Focus ) . Přestože LP získává v kruhu vyhraněných fanoušků kultovní statut (především díky části skladby House Of The King , která celá vyšla pouze na singlu), Akkerman je nepovažuje za povedené, a skupinu opouští, aby mohl realizovat hudební projekty více po svém. Jan A
číst dál ...

BACHDENKEL

Obrázek
Bachdenkel patří mezi natolik svojské rockové kapely přelomu 60´/70´let, že si na jejich rámcovém stylovém zařazení a připodobnění každý spolehlivě vyláme zuby. Už jen pouhý výčet – co koho napadne – je impozantní, namátkově: Beatles, Hendrix, Byrds, Pink Floyd, Soft Machine, Procol Harum, Joni Mitchell, Who … psychedelie, hardrock, punk guitar, hippie, sixties, progressive seventies …S trochou nadsázky se dá říci, že všichni mají pravdu, ať napíšou cokoliv, ale nejvíc jí má zřejmě sám člen skupiny, Pete Kimberley, když dnes píše, že tehdy v té kvasné době se každý snažil být originál a přitom všichni poslouchali a znali všechny, Bachdenkel žádné přímé vzory neměli, chtěli být takříkajíc mimo všechny proudy … --- Bachdenkel vznikli v roce 1968 v King's Heath (Birmingham) ze souboru "U No Who" v sestavě: Peter Kimberley(baskytara, zpěv), Colin Swinburne (kytara, zpěv), Brian Smith (bicí) a textař, klávesák, manažér Karel Beer. Název Bachdenkel vygeneroval spolu s x dalšími
číst dál ...

1967: OSUDOVÉ OBJEVNÉ TÓNY MOBY GRAPE

Obrázek
Jak píše v úvodu originální wikipedie, Moby Grape je americká stylotvorná psychedelická rocková skupina z druhé poloviny šedesátých let, v níž všech pět členů společně psalo i zpívalo, a v jejíž hudbě se mísily prvky rocku, country, jazzu a blues. Podle mnohých jsou Moby Grape tím nejlepším, co vzešlo z tehdejší sanfranciské scény. Určující zásluhu na vysokém kreditu má především debutové album. V Československu přitom Moby Grape znali jen fajnšmekři a znalci rocku západního pobřeží. Na „vině“ je – podle mého úsudku a jako kupříkladu rovněž u Grateful Dead – výrazný podíl country ve výsledném soundu, a to se v Kotlince u zarytých bigbíťáků nikdy moc nenosilo. Pro tuzemské countrymany zase byli Moby Grape nestravitelní svou komplikovaností a rozevlátostí, žádná táborová juchajda, řachanda.   Skupina vznikla koncem roku 1966 v San Francisku. Tvořili ji: frontman a doprovodný kytarista Skip Spence (mimochodem, původní bicmen Jefferson Airplane), sólový kytarista Jerry Miller, bubeník Don
číst dál ...

TWELFTH NIGHT

Obrázek
I kdyby Twelfth Night vydali jen jediné album, Fact And Fiction , patřili by napořád do elitního progrockového klubu. Vedle debutu Marillion je tato deska z roku 1982 nejskvělejší ozvěnou anglického sedmdesátkového artrocku.   Na počátku byla v únoru 1978 universitní talentová soutěž v Readingu, kterou sedmnáctiminutovou verzí skladby Für Helene vyhrálo duo dvacetiletého kytaristy Andyho Revella a o čtyři roky staršího bubeníka Briana Devoila. Brian měl za sebou něco málo hudebních zkušeností z působení v místních spolcích, například Trash, se kterými nahrál u Polydoru v říjnu 1977 singl Priorities . Andyho předchozí štace byly Joe Soap And The Bubbles a Abraxas. Na jedné z podzimních zkoušek se k nově vznikající skupině připojil baskytarista Clive Mitten s praxí v brightonských Luna Hare. Současně se název Andy Revell Band mění na Twelfth Night, neboli Večer tříkrálový. Trio opakovaně vystupuje na půdě university, v březnu 1979 nahrává záznam, později známý jako Skan demo. Na letním
číst dál ...

ZA OTAKAREM PETŘINOU (1949-2015)

Obrázek
NESPOUTANÉ PAČESY ROCKOVÉHO DÉMONA I LYRIKA V popředí jeviště se zjevil divous s tak neproniknutelnou hřívou kolem hlavy, až nebylo zřejmé, kde je u něj vpředu a kde vzadu. Z jeho kytary se linuly barvité tóny, jaké jsme slýchávali jen z propašovaných alb zahraničních strunmistrů. Psal se rok 1973, a v sále zlínské Družby právě začínala druhá polovina koncertu Václava Neckáře, jež byla z velké části zasvěcena Petřinovým instrumentálkám, mezi nimiž kralovalo „Oratorium za/na nukleárního boha“, či jak se ona dlouhá a úchvatná kompozice jmenovala. Ani mí vrstevníci před oponou nemohli prožívat blaženější pocity… Uplynulo více jak čtyřicet roků, a Oty Petřiny již není, odešel náhle na věčnost, mladistvě pružný a aktivní do poslední chvíle. Svým významem přesahoval rámec špičkového instrumentalisty. Stal se všeobecně uznávaným etalonem rockového aranžování. Petřinovské kytary, i smyčce vyplňující prostor za kapelou, se staly pojmem. Ve výrazu inklinoval k rockové lyrice, a svým autentickým
číst dál ...

NEUSCHWANSTEIN

Obrázek
Neuschwanstein není jen uchvacujícím symbolem ušlechtilého bláznovství, tyčícím nad bavorským městečkem Füssen, ale i skupina, která stvořila jednu z nejkrásnějších artrockových desek, co znám. Je to i příběh o tom, jak je vše relativní a jak málo znamená být novým prorokem, když nejste ve správnou dobu na správném místě… V roce 1971 zjistili v německém Saarlandu dva studenti, Thomas Neuroth a Klaus Mayer, že mají společnou zálibu v symfonickém artrocku i klasické vážné hudbě. Netrvalo dlouho a založili skupinu Neuschwanstein, pojmenovanou podle pohádkově romantického zámku Ludvíka II. Thomas se ujal kláves, Klaus flétny a syntezátoru. Dalšími členy se stali baskytarista Uli Limpert, kytarista Udo Redlich, bubeník Thorsten Lafleur a houslista Theo Bush. V prvním období se instrumentální skupina zaměřila na přehrávání osvědčeného repertoáru britských ikon klávesového classical rocku, mezi jinými i Ricka Wakemana. Během krátké doby ale Thomas s Klausem začali skládat vlastní muziku. S mu
číst dál ...

MEL GALLEY (1948 – 2008): DĚLNÍK ELEKTRICKÉ KYTARY

Obrázek
Zemřel Mel Galley, a mimo okruh zasvěcených hardrockerů si toho nejspíš nikdo ani nevšiml. Patřil k těm stovkám muzikantů, kteří jsou  mezi svými uznáváni a ctěni především jako spolehliví řemeslníci, odehrají si svoje, jsou mediálně nenápadní, žijí bez statutu hvězdy či velmistra řádu. Díky takovým „dělníkům“ ale máme stále co poslouchat a pro sebe objevovat, ty stovky a tisíce skvělých starých i nových rockových desek by bez nich neexistovaly. Spousta z těch starších žije, či dokonce jen přežívá v ústraní, a i když se to Mela přímo netýká, je dobré si to připomenout, uvědomit. Smrt přišla rychle a zákeřně, v únoru lékaři diagnostikovali rakovinu v pokročilém stadiu a 1. července už Mel nebyl mezi námi. Březnovou šedesátku ještě oslavil v jednom pubu s Glennem a Chrisem Evansem, v květnu a červnu se stačil rozloučit s některými svými kamarády muzikanty, týden před smrtí si naposledy popovídal s nejbližším z nich, Glennem Hughesem, jenž jeho památce věnoval své album FUNK. Zůstane
číst dál ...

HUDBA A ZVUK: 2 LP V KAPSIČCE U KOŠILE – DOSPĚLÉ KAZEŤÁKY V ROCE 1974

Obrázek
V roce 1974 se první generace stolních kazetových magnetofonů světových výrobců postupnými vylepšeními propracovala do stádia, kdy mohla přímo konkurovat páskovým strojům střední třídy. Hi-Fi kazeťáky první poloviny sedmdesátých let rozpoznáte snadno podle pultového designu, kdy všechny ovládací prvky, pouzdro na kazetu i ručičkové indikátory obsadily horní plochu přístroje. Coby hifík pamětník se musím přiznat, že jsem kazetám svěřil svou muziku až o pět let později, přeci jenom železná opona spoustu věcí brzdila, mezi jinými i přístup k informacím a novým technologiím. Dnes nám již nic nebrání zjistit, jak to tehdy doopravdy bylo, nejenom co se kazet týče. DLOUHÁ TRNITÁ CESTA Než se ale špičkové kazeťáky popasovaly beze ztráty květinky s poloviční šířkou pásku i záznamovou rychlostí oproti páskáčům, prošly si po všech stránkách bouřlivým vývojem. I solidní modely slovutných značek trpěly v té době dětskými nemocemi. Technický magazín se v prvním čísle 1974 nad tématem zamyslel v člán
číst dál ...

1970 06: VÁŽNĚ I NEVÁŽNĚ NA CESTĚ ZA PROGRESEM

Obrázek
… artrockové probouzení sedmdesátého podruhé   Kdybychom měli projít všechny komnaty artrockového království L.P. 1970, nestačily by nám veškeré stránky tohoto čísla. Proto vzorově nahlédneme jen do několika dílen budoucích hvězd, a přidáme i dva tři příběhy zapomenutých interpretů. Nejdřív však nasajeme aspoň zprostředkovaně atmosféru doby. Stačí k tomu opět pár Mlaďáků. SPOLEČENSKO-EROTO-KULTURNÍ KRONIKA Pod názvem Sexy není pornomusic vyšel v MS 25/1970 polemický článek o podle autora (-V-) rušivém stylu, jež jak píše: „bychom mohli nazvat pornofonií, hudbou která je muzikální obdobou pornografie.“   Zřejmě se mu (-V-) ani při milostném sténání Jane Birkin v „Je T'aime“ nepostavil, a tak se impotent mstilJ Spolužáka Petra Pivodu ale nový trend inspiroval natolik, že složil erotickou báseň, do níž zakomponoval kamaráda Pepu V. a spolužačku Olivu T.: „Jožka už se celý třese, na Tesáka hbitě leze. Řekl, ,Já jsem Veverka‘, a sáhl ji na perka.“   Dvojka z chování, facka od Olivy. Díl
číst dál ...

AINIGMA

Obrázek
Obskurní trio je encyklopedicky řazeno mezi temné a těžké německé progresivisty počátku 70. let.  Zcela zapomenutá Ainigma z bavorského Garmisch-Partenkirchenu přitom byla „teenagerským boy-bandem“ s věkem členů pátnáct, sedmnáct let.  Působila krátce v letech 1972-74 a vydala jediné album Diluvium (1973.) Svým obhrouble syrovým, hardrockově bluesovým soundem, postaveným na robustní nabustřené kytaře a mohutných hammondech, se jasně vymezovala vůči krautrockovému mainstreamu. Ainigma částečně připomínala Frumpy, jejich pojetí psychedelie odkazovalo směrem k Necronomicon, žulově hmotný kytarovo varhanní sound s dlouhými instrumentálními mezihrami evokoval Vanilla Fudge. Jediné album bylo nahráno ve čtyřech dnech na přelomu dubna a května 1973 v PFS studiu. Willy Klüter (1955) po maturitě krátce studoval hudební vědy, pak dal přednost profesionální kariéře (muzikál Hair, skupina Gold, John Kincade), otevřel vlastní Graffiti Tonstudio, a dnes je uznávaným mnichovským producentem. Obsazen
číst dál ...