ALAN PARSONS PROJECT 1976: EDGAR ALLAN POE V LÍBEZNÉM HORORU ALANA A ERICA

„Protože jsme chtěli natočit záznamy o tom, kde byl producent klíčovou postavou, stejně jako Stanley Kubrick nebo George Lucas se staly centrem jejich filmů. Stejně jako oni používali různé herce, rozhodli jsme se použít různé zpěváky,“ Eric Woolfson o Alan Parsons Project.

Možná by se dal titulek doplnit podtextem: Kterak zvukař z Abbey Road a Odvrácené strany Měsíce začal s vlastní hudbou. Pořád nic? Tak si nejen přečtěte sbírku Příběhy tajemství a představivosti, ale též poslechněte Tales Of Mystery And Imagination (Edgar Allan Poe), debutové album dvojice Alan Parsons / Eric Woolfson, později vystupující pod hlavičkou Alan Parsons Project, coby pocta osobnosti a dílu E. A. Poea, básníka, prozaika, mistra hororu a průkopníka detektivek.

–

Když se studiový technik Alan Parsons rozhodl překročit svůj rubikon, mixážní pult, a naplnit tak své vlastní hudební ambice, přihrál mu osud do cesty Erica Woolfsona, zkušeného klavíristu, skladatele, textaře, příležitostného vokalistu a manažera v jedné osobě. „Eric měl pověst obchodníka, co by dokázal prodat Francouzům Eiffelovu věž,“ vzpomíná Alan.

A byl to Eric, kdo nasměroval Alana k realizaci svého dávného snu, zhudebnit odkaz Edgara Allana Poa, jehož dílo i život pokládal za vysoce inspirativní. Počátkem sedmdesátých let měl rozpracováno několik demoverzí, mezi jinými i skladby Raven a Edgar, jež se na první verzi Tales … nevešla.

Poté, co na festivalu Midem podepsal Russ Regan Ericovi a Alanovi bianco šek na realizaci alba s tématem Edgar Alan Poe, a peníze opravdu dorazily, mohlo se nahrávat a nehledět na výdaje. „A zdá se, že trochu peněz zbylo, protože Eric vyšel ven a koupil si Rolls Royce téměř druhý den!,“ pobaveně doplnil před pár lety story Alan. Pragmaticky se tomu říká dosažení tvůrčí svobodyJ

Původně mělo jít o jednorázovou spolupráci, postavenou na „filmařském“ konceptu, kdy velí režisér (producent) a najmutí herci (hudebníci) naplňují především jeho vize. Jak víme, nakonec bylo vše jinak.

PŘÍBĚHY

Samotné nahrávání probíhalo o července 1975 až do ledna následujícího roku. Zúčastnily se jej na čtyři desítky účinkujících, a to nepočítáme členy orchestru. Ústřední dvojice se ujala všeho technického a organizačního, plus kláves, kytar a doprovodných vokálů. U mikrofonu se vystřídali: recitátor Leonard Whitting (Raven), Arthur Brown (The Tell-Tale Heart), nadvakráte John Miles a Terry Sylvester, plus Jack Harris. „Na Arthura Browna jsme neměli kontakt, kdosi jej sehnal, a když přišel, znejistěl jsem, poslechl skladbu a jen zabručel: ,Ale jo, půjde to. Mám jít?’ A pak šel, a z Athura se proměnil v Crazy World Of Arthur Brown,“ vzpomíná Alan. V Havranovi, jako jeden z prvních použil vocoder, což byl dost otravný syntezátorový prznič hlasů, jemuž nešlo na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let uniknout.

Orchestrální doprovod se nahrával v Kings Way Hill v Londýně, místě s úžasnou akustikou, ale poblíž stanice metra, takže démonické subbasové frekvence na nahrávce mají docela prozaické vysvětlení – brzdící vlak.

Nahrávání bylo místy až dobrodružné. Když oba perfekcionisté potřebovali pro The Fall Of The House Of Usher: II. Arrival zvuk hromu, a nebyl jim dost dobrý žádný ze záznamů v obří knihovně efektů, seslal jim někdo přející shůry nad Abbey Road bouři, jakou nikdo místní nepamatoval. V té době Alan experimentoval s mikrofony umístěnými namísto uší v umělé gumové hlavě. Neváhal ani sekundu, šišku s mikrofony nasadil na stojan, vyběhnul s ní do zahrady, propojil dlouhým kabelem do studia, a Erica s Davidem Patonem vyhnal ven s deštníky, aby posloužili hlavě a déšť nerušil zvuk hromu. Zábavně působí i povídání Erica a Alana o tom, jak před účinkujícími i technickým personálem studia tajili pravé názvy skladeb jen proto, aby se nikdo jiný nezmocnil tématu Edgar Alan Poe. A tak se z Ravena stal The Raver a The Cask Of Amontillado bylo přejmenováno na Bristol Cream. Arthura Browna neošálili, ten z textu The Tell-Tale Heart okamžitě poznal odkud temný vítr vane.. No, ještěže se Tales … nenahrávalo v Česku, to by Helenka anebo Karel do týdne vydali svého Havrana, třebas namalovaného na džbánku, anebo přivátého mistrálem.

Krátce po dokončení alba, nahrál slovutný Orson Wells krátký vstup pro reklamní presentaci alba v rádiích, záznam se proto objevil až mezi bonusy reedičního vydání na CD i jako součást kompletně zremixované a upravené verze Tales Of Mystery And Imagination z roku 1987.

MIHOTAVÉ ZRCADLENÍ

Sen ve snu / Havran / Zrádné srdce / Sud vína Amontillaského / Metoda doktora Téra a profesora Péra / Zánik domu Usherů / Někomu v ráji – co skladba, to báseň potažmo povídka E. A. Poea jako její inspirace.

„Chtěl jsem u posluchačů dosáhnout stejných emocí, jaké mají diváci u filmů na náměty hororových povídek a básní Edgara Allana Poea,“ přibližuje svůj záměr Parsons. Svým způsobem šlo o soundtrack Poeova života a díla.

Parsons si zřejmě uvědomil, že urputná snaha o strašidelnost by ve výsledku byla trochu úsměvná, už jen proto, že není Sabbatem anebo Alice Cooperem, a jeho výrazné melodické obraty a inklinace k pompézním formám děsivost úspěšně ředí. Tales … se poslouchá skvěle i bez mrazení v zádech a úleků.

Kompozičně máte u Parsona trochu pocit, že jde stále o jednu a tutéž píseň, možná je to důsledek určité všeprostupující slavnostní fanfárovosti jeho kompozic, jen se u nich střídá zasněný a úderný sound.

Mezitím ostatními vlivy zaujímá zvláštní postavení předehra Zániku domu Usherů, jež je inspirována Debussyho stejnojmenným operním fragmentem. [Pozn. autora: Možná by k podobnosti mohl pár slov napsat redakční kolega, vystudovaný muzikolog, Jan Blüml]

Celkově lze vycítit, že hlavním Parsonovým hudebním nástrojem zůstal mixážní pult.

Metaforický přebal z dílny Hipgnosis nahradil původní polopatickou představu dvojice Parsons/Woolfson. V úzkém pruhu na zeleném pozadí znázorňoval prodloužený stín postavy, mumie, poeovsky uvězněné v magnetofonovém pásu ovinutém kolem těla. Zadní strana na zvlněném pruhu odhalí samotnou postavu. Motiv postavy „zamčené“ do pásu/gázy se pak opakuje na vnitřní straně přebalu.

DOZVUKY A OZVĚNY

Billy Altman z Rolling Stone dospěl k závěru, že Tales … není přesnou reprodukcí Poeovy atmosféry napětí a strachu: „Vyznavači gotické literatury budou muset dále čekat na někoho morbidnějšího.“ Alan Parsons zkrátka namaloval bytostně svůj zvukový obraz k svému a Ericovu filmovému příběhu o Poeovi.

Tales Of Mystery And Imagination si mezi fanoušky Alan Parsons Project dodnes drží kultovní status. V červenci 2010 bylo magazínem Classic rock zmíněno mezi 50-ti alby, na nichž stojí prog-rock.

–

POST SCRIPTUM: Téma E. A. Poe zpracoval Eric Woolfson také na svém sólovém albu Poe: More Tales Of Mystery And Imagination, vydaném v roce 2003. Šlo o zcela nové písně. Po čase shromáždil svůj na původním albu nepoužitý materiál a vydal jej v roce 2009 pod názvem Eric Woolfson zpívá Alan Parsons Project, jež nikdy nebyl. „Není žádným tajemstvím, že jsme se s Alanem ne vždy shodli na tom, co u APP použít. To není kritika anebo stěžování si, jen odrazem skutečnosti, že lidé mají rozdílný vkus a jen proto bylo mnoho z mých skladeb buď odloženo bokem, anebo nedokončeno,“ uvedl Eric Woolfson v jednom z posledních rozhovorů před svým skonem v roce 2009. Ještě stihnul nahrát a vydat svůj muzikál s příznačným názvem Edgar Allan Poe. Ke čtyřicátému výročí Tales Of Mystery And Imagination byl vydán luxusní box s obrazovou knihou, replikou přebalu i původního plakátu, vinylem, třemi CD z různými verzemi mixu a hromadou bonusů, Bluray diskem s prostorovým 5.1 soundem…

Jaromír Merhaut pro Rock History 1976