rock+

Třiasedmdesátý byl rokem, kdy se předchozí prudký vývoj hard rocku víceméně zastavil. Zavedené kapely ztratily přímočarý tah na branku, ke slovu přišly „změkčilé“ aranže, postupy, nástroje. Ztráta tvrďácké výlučnosti, odsunutí hammondek na vedlejší kolej, první experimenty se syntíky, absence rozsáhlejších sól, zkracování stopáže, regulace řečišť s širokými koryty namísto skalnatých vodopádů a divokých peřejí – to vše znamenalo jediné, z hardrockové progrese se stal mainstream.   Je proto jen zdánlivě paradoxní, že v téže době vzali hardrockové postupy za své například glamoví Sweet a Geordie, fotbaloví Slade, boogie hráči T. Rex, hiťáčci Osmonds, artoví Pink Floyd a mnozí další. Dokonce i Paul McCartney zaťal kalenou sekeru v burcujícím protestsongu Give Ireland Back to the Irish . Zároveň se tím ale uvolnil prostor pro novou mladou krev, nesvázanou tolik vlastním odkazem či tradicemi bigbítových šedesátek a rhythm & blues. Noví tvrďáci hráli úporněji, úsečněji a jednodušeji, než

Nehraje na klávesy prsty, on jimi dýchá… Málokdo dokázal dochutit klasický rock doteky jazzu tak přirozeně, organicky a svým způsobem nenápadně, jako hráč na klávesové nástroje Manfred Mann. A nikdo nedokázal tak jako on v téže době přetvářet nenápadné skladby v rockové monumenty.   Nejdříve pár vět ve zkratce. Manfredova šedesátá léta si samozřejmě zaslouží samostatný článek, bude, takže se nelekejte nad strohostí. Manfred Mann se narodil jako Manfred Sepse Lubowitz v Johannesburgu v Jižní Africe 21. října 1940. V raném věk se naučil hrát na klavír, coby teenager začal poslouchat jazz a hrát ve školní zábavové kapele. 10. května 1961 vycestoval do Anglie, neboť správně odhadnul, že je to země talentovaným muzikantům zaslíbená. Zakrátko už hraje na klavír v klubech, věnuje se hudební teorii, publikuje v  Jazz News , poprvé se představuje pod uměleckým jménem Manfred Mann, údajně inspirován jazzovým bubeníkem Shelleyem Mannem. Zakládá soubor Manfred Mann, hraje solidní rhythm & blu