rock+

Rok 1971 se mimo jiné vyznačoval prolínáním art rocku s hard rockem. Například URIAH HEEP vydali v jednom roce experimentální „Salisbury“ s orchestrálním doprovodem a současně full-forte hardrockové „Look At Yourself“. NAZARETH si ještě před svou pilovitou úderkou alba „Razamanaz“ (1973) vyzkoušeli na svém debutu classical-art rock a na dvojce bezmála country. Folkbluesoví JETHRO TULL nahrávají „Aqualung“ s úvodním riffem z rodu nejúdernějších. Přitvrzují i classicalrockoví FOCUS, „Hocus Pocus“ se dá označit jako kovářsky žhavý šavlový tanec. Samotný artrock nabírá na síle novými alby GENESIS, YES, GENTLE GIANT. Pozadu nezůstávají kováři LED ZEPPELIN, čtvrté album se stává Mount Everestem hardrocku. DEEP PURPLE a BLACK SABBATH po explosivním vývoji v sedmdesátém svými novými alby víceméně „jen“ drží dobyté pozice. Post barretovsští PINK FLOYD přepřahají směrem k širšímu publiku. Na startovní čáře se objevuje těžký soupeř, aspoň co se týče mediální pozornosti – glam, jehož progresivním

V roce 1967 byla pouhými dvěma skladbami definována podstata symfonického classical rocku, subžánru progresivního rocku, s nímž se v odvozených podobách setkáváme dodnes. Skladby A Whiter Shade of Pale Procol Harum a Nights In White Satin Moody Blues představují dva rozdílné přístupy k fúzi rocku a takzvané vážné hudby. Bělejší odstín bledé organicky včleňuje klasická Bachova barokní témata do rockového soundu, opřeného o velebný zvuk hammondek a klavíru. Noci v bílém saténu se naproti tomu opírají o smyčce zakleté v pásech mellotronu a odkaz hudebního romantismu. POSMUTNĚLÝ ODSTÍN BLEDÉ Nejenom kaleidoskopičtí Beatles a rozezpívaní Beach Boys posunovali v sedmašedesátém hranice moderní populární hudby. 12. května 1967 spatřila světlo světa skladba A Whiter Shade of Pale , organicky spojující jako žádná jiná předtím svět popu a tzv. vážné hudby. Všechny předchozí a mnohé následující pokusy takříkajíc drhly ve švu. Procol Harum se podle legendy pojmenovali po kočce. Čí číča, jakého