rock+

Když jsem tak okem slídilem projížděl hřbety svých starých elpé, abych našel pár zapomenutých kousků do burzovních klenotů, defilovaly mi před očima příběhy těch letitých otlučených ohmataných vinylů, zase jsem stál u ostravského pivovaru a zručným prstokladem listoval v hromádkách voňavých čerstvých desek, zastavoval se u každé z nálepkou „wom – direct import“ (Amerika je Amerika), kochal se pokleslou estetikou přebalů ... Z vytříděné hromádky jsem pro dnešek vybral něco jako „letem metalovým světem“ ... Je s podivem, kolik toho ještě z Heavy Metalu 80´s na CD nevyšlo. Z dnes prezentované muziky více jak polovina, a ty co ano, tak teprve nedávno, často u obskurních firmiček z druhého konce světa, sehnatelně jedině kusově přes net. EDEN Kalifornští EDEN se postupně vyvinuli ze souborů AUGUST REDMOON a TERRACUDA v květnu roku 1984. Osiřelý zpěvák Michael Henry a jeho souputník David Young si tehdy k sobě nejdříve nabrali Ricka kytaristu Croccoa z místních TURBO a basáka Davida W

Černé hudební burzy, fenomén, který zejména v 80. letech zásadně ovlivnil statisíce hudebních fanoušků, písek v komunistickém kulturním kafemlejnku, světlý okamžik v kulturních dějinách zemičky. Tyto spontánní lidové akce byly katalyzátorem veškerého mimooficiálního hudebního dění, bez nich by neměly mnohé zahraniční kapely pro koho po sametu hrát. Sám si ani neumím představit, že by tahle hromadná setkávání hudebních fanoušků neexistovala – to je jako snažit se dnes představit, co by bylo, kdyby nebylo internetu. Natolik integrální a zásadní součástí (nejen) mého hudebního života burzy v 80´ byly. Protože ale vše souvisí se vším, a zdaleka ne všichni čtenáři Sparku jsou pamětníky, nejdříve bych rád aspoň rámcově popsal situaci kolem shánění zahraniční muziky: rokenrolu, bigbítu, blues, jazzu, rocku, metalu, ale i popíku. Večerní Praha 27. srpna 1973 - burza na Václaváku Hudba za bolševika Jsem ročník 1955, situaci kolem shánění bigbítu v šedesátých letech znám tedy zčásti je