rock+

Charismatický britský kytarista, skladatel a zpěvák Steve Hackett se proslavil zejména účinkováním v progresivně rockové skupině GENESIS. I když byl součástí   legendární formace pouhých sedm let, tato zkušenost jej ovlivnila na celý život.  V roce 1977 se vydal na sólovou dráhu, ale ani během ní na ně nezapomněl, znovu nahrál a vydal některé jejich/své písně, s oblibou je předvádí i na svých koncertech. V roce 2010 byl dokonce uveden do Rokenrolové síně slávy jako člen GENESIS.  Před pražským koncertem (6. května 2014) si ve svém nabitém diáři našel chvilku na rozhovor.  EXPERIMENTOVÁNÍ S NEOBVYKLÝMI HARMONIEMI Pane Hackette, nejdříve přijměte upřímné poděkování za to, že nám umožníte užít si hudbu našeho mládí i naživo v autentickém autorském podání. Je to splněný sen mnoha z nás, co jsme počátkem sedmdesátých let byli teenageři „uvěznění“ za železnou oponou… Není zač. Jsem moc rád, že mohu v Praze zahrát.   Navážu první otázkou. V sedmdesátých letech patřila alba GENESIS k nejcenněj

Triumvirát vládnoucí jeden čas světu populární hudby. V roce 1983 sice vydali novinku jen samotní Genesis, nicméně Phil Collins dalšími a dalšími singly z o rok staršího Hello, I Must Be Going! stále válcoval hitparády a rozhlasové rotátory po celé zeměkouli. Svět pravověrného rocku pro změnu doslova vřel zvěstmi o Peterově návratu do sestavy, zatímco ten se již toulal tajemnými zákoutími world music a syntezátorových rejstříků. A jen někdo si všimnul sólovek Tonyho Bankse, Mikea Rutherforda a Stevea Hacketta, abychom měli sestavu jmen kompletní.   ENTREÉ V průběhu roku 1982 začaly prosakovat na veřejnost neuvěřitelné zprávy o údajném návratu Petera Gabriela k Genesis, kteří již nějaký čas fungovali v triu Collins – Rutherford – Banks. Pravda byla taková, že Genesis slíbili svému příteli a bývalému spoluhráči vypomoci společným charitativním koncertem ve prospěch tehdy minusového konta WOMAD (World of Music, Arts and Dance), což je festival, v jehož rámci dochází k setkávání a vzájemn

Jste na prahu světového úspěchu, dveře dokořán, jen vejít. Váš frontman na sebe strhává obrovskou pozornost, takovou, až je považován za sólistu a kapela za jeho doprovod. A najednou vám středobod vašeho mediálního obrazu oznámí, že končí. Jakoby Monu Lisu někdo připravil o úsměv a ještě se k ní hnal punker s žiletkou v ruce…   Peter Gabriel oznámil spoluhráčům svůj definitivní odchod v průběhu turné k The Lamb Lies Down On Broadway . Genesis zprávu o Gabrielově odchodu úspěšně tajili až do 16. srpna 1975, kdy titulní strana Melody Makeru křičela: Gabriel Out Of Genesis? Po sedmi letech tvrdé práce, na samém prahu celosvětového úspěchu, tak stáli Genesis zpět na startu. Odchodem Petera Gabriela přišli o jeho příběhy, nezaměnitelnou image pódiového šamana, působivý hlas vypravěče, přítele. Současně však před zbývající čtveřicí stála lákavá výzva definitivně zlomit stigma Gabrielovy doprovodné skupiny. Ale jak? „Tehdy nás Peter nemile překvapil, dnes jej chápu, vždy byl odvážnější a o

16. srpna 1975 se na titulce Melody Makeru – nad velkou fotografií Petera Gabriela v masce s křídly za hlavou (The Watcher of the Skies) – zjevil přízrak v podobě strašidelného nadpisu „GABRIEL OUT OF GENESIS?“. A nic už nebylo jako předtím. Tedy aspoň co se art rocku týče. GENESIS s Peterem Gabrielem za mikrofonem se v první polovině sedmdesátých let postupně vypracovali na samý vrchol uměleckého rocku, což bylo především v tuzemském hudebně publicistickém kontextu označení pro ambiciózní rockový směr, jenž vyzýval na pomyslný souboj mistrovský díla tzv. vážné hudby. Z artificiální hudby mladí artrockeři převzali mnohé formální prvky. Namísto tříminutových písniček verze-refrén-verze se v prostoru před reproduktory zjevily rozsáhlé zvukové katedrály s dynamickými změnami hlasitosti, temp i nálad. Art rock vstřebával často inspirace i z folku a jazzu, a nezapomínal ani na svůj rockový fundament. Naopak, k art rocku začali vzhlížet někteří hardrockeři, příkladem budiž „Salisbury“ od URI