ROGER WATERS (10. 6. 2002, PAEGAS ARENA, PRAHA)
Předem dobrovolně přiznávám, že i na Pink Floyd jsem vyrůstal a mám rád všechny jejich vývojové etapy: úvodní barrettovskou psychadelickou z konce 60.let, experimentující z počátku seventies, navazující artrockovou trilogii, i „závěrečnou“ depresivní dvojku: patetickou Zeď , plus zatracovaný dovětek Final Cut . Post-watersovské, homeopaticky stále více ředěné, opusy taky můžu. Koncert Rogera Waterse, dlouholetého mozku a diktátora skupiny, jsem tedy vnímal jako završení jednoho ze snů mládí, vidět a slyšet Pink Floyd naživo, jak však realita káže, aspoň na etapy, po částech. Přidám malinkou totalitní vsuvku . 24.3.1987, tedy v době nástupu takzvané perestrojky, jsem uspořádal pod hlavičkou CV SSM Fatra Napajedla – jinak to nešlo - poslechový večer z kompaktních disků. Hráli se mj. Dire Straits, Chris de Burgh, Deep Purple, Mozart, Queen, Marillion... Pár dní na to si nějaký milicionář stěžoval na bojovém výboru své rodné Strany na záškodnickou „západní propagandu“ pod hlavičkou SSM