Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Led Zepplin

NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL (IX)

Obrázek
STARÁ VLNA S NOVÝM OBSAHEM aneb: Jak LED ZEPPELIN vynalezli „heavy music“  ... s trochou pomoci BLACK SABBATH, DEEP PURPLE, FREE a dalších Nová vlna britského heavy metalu nalevo, napravo, kde je ale, Josef, sakra ta tlačenka?! Pardon, nehoří, tak znovu: kde je ale, sakra, ta stará britská vlna? U termínu New Wave Of British Heavy Metal jde podstatě o novinářskou licenci, bájesloví, metaforu, která se sice ujala, ale zároveň nadělala docela paseku ve stylech a žánrech, protože zpětně ex post implikuje něco, co ani neexistovalo. Natvrdo řečeno, žádná Old Wave Of British Heavy Metal není a nikdy nebyla. Ne, že by se koncem šedesátých let na poli tvrdé muziky nestalo, ba právě naopak! Nechme zavzpomínat aktéry hardrockové revoluce, tedy ty nejpovolanější. Na začátku roku 1968 nic nenaznačovalo tomu, že se ten rok zrodí nový žánr. V Československu aspoň nakrátko tály rudý ledy, zatímco v Británii se vytvrzovala muzika. Volume doprava! Revoluce začala 12. ledna 1969, kdy LED ZEPPELIN vydal

JIMMY PAGE: KYTAROVÝ HYPNOTIZÉR

Obrázek
Sedmdesátiletý rocker? Není to popření rocku jako takového? Ta muzika přeci vznikla a fungovala i coby generační vzdor proti rodičům a zaprděným konvencím. A najednou tu před námi stojí/sedí elegantní stříbřitý oslavenec, usměvavý a přívětivý sekáč, všeobecně uznávaná osobnost, klasik kytary, Umělec, byznysmen, opravdová celebrita v tom nejlepším smyslu slova – Jimmy Page.   „Okamžitě ten randál ztlum! A zítra jdeš k holiči!“ … Jak cejch vypálená slova milionů otců provázela zrod tvrdého rocku. Dnešní ušáci to mají jinak. Ozve se maximálně naše shovívavé: „Co to posloucháš za vyměklou sračku?! Kam jsi zase dal vlasy? A ty sis oholil i prdel?“ Samozřejmě, když se rockerský synek i hudebně vyvede, pak se jen pousmějeme, když přiběhne s nějakou boží peckou, co prý objevila zcela nový svět! Víme své, že. Rock čeká osud jazzu. Stává se výběrovým – svým způsobem elitářským – hudebním žánrem, vývojově uzavřeným víceméně do sebe. Doby, kdy rocková alba bořila prodeje a rocková progrese pohán

LED ZEPPELIN: TĚŽCE ZKOUŠENÍ BOZI ROCKOVÉHO OLYMPU

Obrázek
Zapomenutá bluesová báje: Ten srpnový den dvacátého devátého roku zaválo neodbytné nutkání Roberta Johnsona z Delty až někam na sever do plání poblíž Chicaga. Černý mládenec si sedl na kraj silnice, neumětelsky brnkal na odřené dřevo a pokorně čekal. Tichý stín zvolna zakryl oblohu, Johnson zvedl v úžasu zrak, vstal a svou kytaru pozvedl v ústrety obřímu zjevení. V dáli zahřmělo, nebe náhle potemnělo, zářivý paprsek z nebeského korábu rozdrnčel struny v ďábelském riffu… obloha se stala blankytnou, a doutník Zeppelinu se čtyřmi kynoucími siluetami na kapitánském můstku zvolna odplouval do dáli. Robert Johnson pocítil, jak jeho kytara prozřela a oživla prorockým znamením z budoucnosti… magický kruh se uzavřel.                                 Robert Johnson OSOBY A OBSAZENÍ Každý ze čtyř členů kapely byl pro výsledný styl a sound Led Zeppelin nezastupitelný. Samozřejmě, že osou byla geniální kytara Jimmyho Page. Mistrův rejstřík sahal od chytlavě melodického bluesového feelingu přes propr