rock+

Zní to jako protimluv a nesmysl, ale i na rockovém koncertu se dá relaxovat, a O2 může působit O2llně (čti outullně, rozuměj útulně tullně). Sedíš si v křesle, jako všichni kolem s úsměvem na rtech; pohoda, kam dohlédneš, na pódiu i pod ním. K tomu dokonalý sound, do posledního nádechu důvěrně známé studiové aranže, co víc si na stará kolena přát? Sošný Mark dokáže každým brnknutím svých prstů rozeznít prostor jako tisíc metalických střelmistrů. Jeho tóny dopadají jako velké teplé dešťové kapky začínající letní bouřky. Vnímáte každou z nich. Knopflerův doprovod ostatně dokáže, kdykoliv si zamane, udeřit jako hrom. Není to hraní na krev ani na odiv, jen stylové lidové řemeslo s rodokmenem Markovy ostrovní domoviny. Nic na tom nemění ani fakt, že sestava bandu je kosmopolitní. Nejsem vyznavač rockového minimalismu, Knopflerova hra je ale natolik podmanivým mistrovstvím úspornosti osekané na dřeň, až si člověk říká, není nakonec na světě spousta věcí nadbytečných,...