rock+

Hemžení a vášně kolem takzvaného hudebního pirátství jsou starší, než si většina z nás uvědomuje. Schéma je stále stejné. Firmy útočí, posluchači se brání, muzikanti většinou jen přihlížejí. Pamatuju doby, kdy vydavatelé (CBS) bojovali proti nahrávání elpé desek na pásky a kazety, a zkoušeli ke zmatení obvodů magnetofonů zhovadilosti typu „vyjmuté frekvence kolem 3kHz“. Vlna nevole mezi muzikanty tenhle děs zastavila v zárodku. Před patnácti lety se začalo bojovat proti půjčovnám CD, ještě na přelomu 2K se bohorovní zástupci firem vysmívali internetu, coby nějaké exotice pro pár hlupců, co si na něm lopotně vyměňují a stahují muziku v pokleslé kvalitě. Dnes to dospělo tam, že hmotné originální nosiče už skoro nikdo nekupuje, dokonce se ani moc nepálí. Kdo by se otravoval s nějakým sháněním, půjčováním, kopírováním, vracením. Klik, klik a do pěti minut je v kompu cokoliv, odkudkoliv. A zadara. Nebudu rozepisovat historii, kdy který software, server co způsobil a jak dopadnul, ne