Příspěvky

Zobrazují se příspěvky se štítkem Pavlov’s Dog

PAVLOV’S DOG (30. 10. 2011, RETRO MUSIC HALL, PRAHA)

Obrázek
Byla to Síla! Pavlov’s Dog jsou moji staří dobří spolubojovníci. Pampered Menial jsem sjížděl v kasinu Dvory De Karlsbad. Těšil jsem se na koncert tolik, až jsem měl trochu obavy. Úplně zbytečné. David Surkamp bez sebemenších problémů vyzpíval všechny barvy a tóny studiových verzí s drobnou výjimkou fullforte ječáku, který jediný si musel transponovat a nahrazovat hrdelním tónem. Výraznou přidanou hodnotou oproti poslechu z desek byla jeho mimika, hodná šansoniéra. Každou skladbu prožíval, žádný laciný patos nebo samoúčelná gesta. Když rozpažil, měli jste pocit, že chce obejmout celý sál, když se usmál, my v prvních řadách jsme si mohli každý sám za sebe jeho úsměv přivlastnit. David je právem hrdý na své skladatelské schopnosti, umí napsat balady, klasicistní i folkové songy, drtivé hardrockové vály. On je ale kupodivu zajímavý i jako kytarista, dokáže imitovat housle tak, že jsem se kolikrát musel koutkem oka ujišťovat, že Abbie se jen vlní a nepreluduje. K tomu si přičtěte výraz

PAVLOV’S DOG

Obrázek
Pavlov’s Dog ze St. Louis jsou pro sběratele starožitných rockových originálů nenahraditelnou kapelou. V jejich raném stylu a zvuku se uhrančivý celek spojil klasický seventies hardrock s wagnerovsky bombastickým classical orchestral soundem. Jako třpytný drahokam pak nad scenérií zářil kastrátový „řezavě melancholický tenor“ (Jiří Černý, EJPH L-Ž, str.191 ) astmatika Davida Surkampa, přirovnaný encyklopedikem Colinem Larkinem ke kombinaci Jona Andersona z Yes a bláznivého Tinyho Tima. Publicistou Joem Viglionem pak k vyděšenému ptačímu mláděti, jinými ke Geddymu Leeovi z Rush, zubní vrtačce, cirkulárce, týrané myši… Můžete si vybrat.   Prvopočátky Pavlov’s Dog lze vysledovat do roku 1971, kdy devatenáctiletý bubeník Chucka Berryho (předtím u Alberta Kinga, Bo Diddleye) Mike Safron začal (zprvu s Berryho basákem Dougem Rayburnem) naplňovat svou vlastní vizi rockové kapely s houslovou melodikou. Mísení rocku s klasikou nebylo až tak něčím novým, zamýšlená zvuková kombinace ano. Démonic