PAVLOV’S DOG
Pavlov’s Dog ze St.
Louis jsou pro sběratele starožitných rockových originálů nenahraditelnou
kapelou. V jejich raném stylu a zvuku se uhrančivý celek spojil klasický
seventies hardrock s wagnerovsky bombastickým classical orchestral soundem.
Jako třpytný
drahokam pak nad scenérií zářil kastrátový „řezavě melancholický tenor“ (Jiří
Černý, EJPH L-Ž, str.191)
astmatika Davida Surkampa, přirovnaný encyklopedikem Colinem Larkinem ke
kombinaci Jona Andersona z Yes a bláznivého Tinyho Tima. Publicistou Joem
Viglionem pak k vyděšenému ptačímu mláděti, jinými ke Geddymu Leeovi
z Rush, zubní vrtačce, cirkulárce, týrané myši… Můžete si vybrat.
Prvopočátky
Pavlov’s Dog lze vysledovat do roku 1971, kdy devatenáctiletý bubeník Chucka
Berryho (předtím u Alberta Kinga, Bo Diddleye) Mike Safron začal (zprvu
s Berryho basákem Dougem Rayburnem) naplňovat svou vlastní vizi rockové
kapely s houslovou melodikou. Mísení rocku s klasikou nebylo až tak
něčím novým, zamýšlená zvuková kombinace ano. Démonický houslista Richard
Nadler byl přesně ten, koho Safron hledal. Měl zkušenosti s tzv. vážnou
hudbou i jazzem a byl ochoten jít ještě dál. Pod uměleckým jménem Siegfried
Carver se stal středobodem soundu vznikající skupiny. Do doby, než při jednom
z konkursů na kytaristy požádal nepřijatý adept o možnost zazpívat The Wizard z prvního alba
Bolanových T. Rex. Šok, a hotovo! Safronův cestovní pas s evropskými vízy
pro turné s Chuckem Berrym putoval do šuplíku; Mike okamžitě rozpoznal, že
tohohle hubeňoura se nesmí vzdát. A to ještě nevěděl, jaké uhrančivé
melancholické písně onen mladík, David Surkamp, píše.
Jen malá poznámka
na okraj: a zároveň Safron nemohl tušit, že přišel o účast na londýnském
nahrávání My Ding-a-Ling.
David Surkamp
absolvoval první muzikantské krůčky ve školní kapele High On A Small Hill, vážnější
štací už byli bluesoví Touch, kde zpíval a hrál na kytaru. Surkamp měl vyšší
ambice než hrát převážně převzatý repertoár bez větší možnosti uplatnit vlastní
tvorbu, takže se cesty mládenců brzy rozešly. Surkamp v rozhovorech uvádí
jako své tehdejší oblíbence Family, Fairport Convention a Roberta Wyatta,
zároveň však zdůrazňuje, že chtěl vždycky být svůj (což ostatně při jeho
hlasových dispozicích šlo snadno).
Dalšími členy Pavlov’s
Dog se stali: baskytarista Rick Stockton, spoluhráč Davida z teenagerských
High On A Small Hill, kytarista Steve Levin a zpěvačka Lexa Engle. Poté, co
Levin za pár měsíců odešel (některé zdroje hovoří ještě o kytaristovi Marku
Gahrovi), získal Safron pro Pavlov’s Dog Stevea Scorfinu, člena REO Speedwagon z dob,
kdy nápodobou čelili britské invazi.
Po menším kolotoči doprovodných
zpěvaček v sestavě se Safron rozhodl pro další výraznou změnu. Namísto
zpěvulí doplnil sound o zdvojené klávesy. David Hamilton (ex Syro Flashcat),
doporučený Scorfinou, měl za sebou jazzovou i klasickou průpravu, zatímco
navrátivší se Doug Rayburn byl u kláves novicem. Přesto si jej Mike prosadil,
jakkoliv se ostatním zdálo v kapele „přeplněno“. Klasická sestava Pavlov’s
Dog byla na světě.
Ještě před Hamiltonem byl ve hře klávesák Michael
McDonald (Doobie Brothers, Steely Dan), ten ale po poslechu zaslaných pásků
vycouval; usoudil, že Surkampův zpěv je ve světě „neprodejný“.
Zlom v kariéře skupiny přišel ve čtyřiasedmdesátém
poté, co místní rozhlasový DJ ze stanice KSHE95, Ron Stevens, pouštěl na Safronovo
přání Surkampovu Theme from Subway Sue
v nehotové demoverzi (nedochovala se), což vyvolalo uvnitř kapely značnou nevoli.
Ovšem jen do doby, než vzedmutá vlna místní popularity přivedla k Pavlov’s
Dog Rona Powella, největšího rockového promotéra v Missouri. Namísto Mikeova
bratra Boba převzal management a zrealizoval majstrštyk: vyloudil u ABC pro
naprosto neznámou kapelu – bydlící i s nástroji v zákulisí divadla
Ambassador – kontrakt na 650.000 USD. Zřejmě navždy nepřekonatelný husarský kousek…
V téže
době (1974) Pavlov’s Dog předskakovali anglickým Nektar. Celý hodinový set z The
Ambassador odvysílala KSHE95 ve výtečné kvalitě.
Kapela
odjela do New Yorku, studia CBS, kde pod produkčním vedením Murraye Krugmana a Sandyho Pearlmana (Blue Öyster Cult) začaly práce na Pampered Menial.
Erbovní (co si
budeme namlouvat, pro masy i jediná známá skladba PD) Julia byla napsána krátce po podpisu smlouvy, během čekání na
vystoupení v TV. Než dozpíval Eric Carmen, byla prý takřka hotová,
vzpomíná Surkamp. První předvedení Marku Spectorovi z Columbia Records
kupodivu nezabralo. Perličkou je, že sólo na flétnu nahrál slovutný Hubert Laws
(Crusaders, Ron Carter). Přestože všichni ve studiu byli nadšeni, on sám ne,
hrozil prý dokonce žalobou, pokud bude na přebalu jmenován… a není. Nemenší
zajímavostí je, že klavír z úvodu skladby si zahrál i na LP Ram
Lindy a Paula McCartneyových. Škoda jen, že původní desetiminutová verze
Carverovy instrumentálky Preludin
byla pro album zkrácena, a je ve full verzi ke slyšení pouze na živém záznamu
KSHE z Ambassador Theatre 1974. Ve snu zjevený riff Natchez Trace nosil podle vlastních slov Scorfina s sebou
několik let. Autor většiny skladeb na LP je David Surkamp. V dětství, kdy
jej trápily a na lůžko často připoutávaly astmatické záchvaty, byly jeho
jediným potěšením pohádky a fantasy příběhy, zde je třeba hledat prameny Episode i Of Once and Future
Kings.
První mix Pampered Menial byl prý hrozný,
Safron si vybavuje, že to znělo jako moře reverbů. Osobně odletěl do New Yorku
napravit, co se dalo, přesto se na desce jeho jméno coby spoluproducenta
neobjevuje. Tehdy také zřejmě vznikla averze mezi ním a produkčním týmem.
Technická poznámka. Ve stejném studiu, avšak v jednom
zátahu a před padesátkou posluchačů, Pavlov’s Dog nahráli živé vystoupení pro
FM vysílání. Škoda, že záznam není (doufám, že zatím) k dispozici,
většinou se v takových případech jedná o po všech stránkách výtečné
dokumenty doby.
Těsně před vydáním debutu došlo k velkému zádrhelu. Firma
ABC se po odchodu Jaye Laskera, velkého fandy kapely, náhle rozhodla hodit
Pavlov’s Dog přes palubu, Powell (až podezřele) rychle vyjednal přechod
k CBS. Smouva s ABC byla vyplacena za 600.000 USD. Přesto Pampered
Menial vychází s různými obaly současně u ABC i CBS! Úspěch slaví
v Austrálii, Francii, Dánsku a Novém Zélandu. Podle mne, v rámci distribučních
možností, i v Československu. Doma ani v Anglii se nedostane do žebříčků.
Osobně řadím Pampered Menial na samý vrchol progresivního
hardrocku. Ocituju sebe sama z jedné ze svých recenzí: střídání a prolínání výrazných kytarových riffů a rytmického „staccata“
s operně rozmáchlými melodickými oblouky, dramatické proměny temp a nálad,
pompa i něha, stratosférické vokální výlety, kompoziční rozevlátost, ďábelské
tance smyčců – a to vše vydestilováno do opojného hudebního nektaru.
Uvnitř kapely explodovaly vášně poté, co se provalilo, že
CBS má zájem „udělat“ ze Surkampa nového Dylana, ovšem bez Pavlov’s Dog.
Důsledkem byl odchod zakladatele Safrona, jeho věrného souputníka Carvera
i Hamiltona. Důvody dodnes každý z účastníků popisuje jinak, těžko soudit.
Faktem zůstává, že následné angažování Billa Bruforda bylo pouhým Powellovým
marketingovým tahem, duch Pavlov’s Dog odešel spolu se Safronem a Carverem. A
Hamilton se prací na dvojce účastnil jen coby host. Ve vzduchu Bruford jistě
cítil i averzi Scorfiny, zvlášť když se neúčastnil ani příprav At the
Sound of the Bell a do skupiny nastoupil pouhý týden před zahájením
nahrávání. Nepomohlo ani to, že anglický New Musical Express poslal do St.
Louis svého zvláštního zpravodaje, aby zachytil atmosféru kolem příjezdu a
přijetí Bruforda. Své závazky pro LP i turné Bill splnil, vzal si svých 4000
doláčů a zmizel…
Nahrávání proběhlo v Record Plant v NY, opět
v produkci dvojice Krugman & Pearlman. V Londýně (Ramport
Studios) byl mj. dotočen chlapecký sbor pro Valkerii
a vznikl konečný mix. Báj praví, že Tom Nickeson, jenž hrál na dvojce na
akustickou kytaru, objevil ve studiu Lennonův mellotron, použitý například v Strawberry Fields
Forever, a při kroucení knoflíků se
najednou ozvalo kytarové arpeggio z Bungalow
Bill…
Na desce se předvedla plejáda hostů, sám Surkamp v tom ani
dnes nevidí zásadní problém, má rád zvukovou různobarevnost, a kdo by odmítal kupříkladu
saxofon Andyho Mackaye, že. Zvuk byl podle něj odrazem tehdejší nálady. U mne ale kapela
ztratila carverovskou žahavost i safronovské koule. Tlak firmy směrem
k folkrockovému pojetí (a nalezení nového Dylana) byl zřejmě hodně silný,
navíc nahrával Davidovu egu.
K dvojce jsem již před léty zhruba napsal: hardrockovým a progresivně
rockovým fandům, zmlsaným fenomenální prvotinou, přinesla dvojka částečné
zklamání, ovšem někteří publicisté vidí kvality obou alb přesně opačně. Zejména
odchod Carvera a Safrona ořízl a
zploštil dosavadní mnohovrstvost. Zřejmě na nátlak firmy, vyděšené neobvyklým,
pro širší masy příliš „těžkým“ materiálem jedničky, nabyla vrchu sice příjemná,
ale trochu monotónní melancholie pomalých songů, decentně aranžovaných do
rockového AOR mainstreamu. S odstupem let se však mnozí „nekompromisní"
rockeři s tímto albem takříkajíc smířili.
Kapela
začala pracovat na třetím LP. Novým bicmenem se stal Kirk Sarkisian
z funkových Punch, ke klávesám si přesedl Tom Nickeson. LP mělo původně
nést lehce potměšilý název Has Anyone Here Seen Siegfried?
Nahrávalo se v Richmond Heights (Missouri), v produkci Marka Spectora a Johna
Jansena. Projekt byl předem odsouzený k neúspěchu. Don Powell měl
opletačky se zákonem, jeho hvězda pohasla, smlouva s Columbií kapelu
zabetonovávala v rozletu, a k tomu všemu David Surkamp nebyl spokojen
s tím, kolik má v kapele prostoru, a měl už dost Scorfinova podezřívání
z postranních úmyslů. Aby toho nebylo málo, Scorfina sám byl frustrovaný
z faktu, že zatímco v St.Louis, Detroitu a San Antoniu měli Pavlov’s
Dog pozici místních Led Zeppelin, o pár okresů dál o nich nikdo nikdy neslyšel…
Psovi
definitivně zlomila vaz neviditelná, ale mocná a slyšitelná ruka rozhlasových
dramaturgů a jejich šéfů. Surkamp svým řezavým falzetem zřejmě děsil pokusné
ovce tak, že bečíce mačkaly na svých krabičkách ne, ne, ne a ne! A nad Pavlov’s Dog se zavřela voda, u CBS/Columbia
o ně nebyl nadále zájem. Roztočené pásy skončily v archívu.
Rozlučkové
vystoupení Pavlov’s Dog se odehrálo na parníku The Admiral. Podle Ricka
Stocktona byl pořízen zvukový i obrazový záznam, a kapela hrála jako nikdy
předtím. Sestava byla ta nejklasičtější možná, jen namísto Hamiltona preludoval
Nickeson.
Když
ani čtyři roky po nahrání trojky nebyla na trhu, rozhodli se Scorfina a
Nickeson vydali 1000 kopií tzv. „oficiálního bootlegu“. Měli od zvukaře
k dispozici kopii studiového masteru, kvalita byla tedy ucházející (až na
občasné dropouty špatně uložených magnetofonových pásků). Aby předešli právním
komplikacím, nazvali LP St Louis Hounds (Not Pavlov’s Dog)
a distribuci omezili na okolí St. Louis. Původní nahrávky ještě předtím David
Surkamp a Doug Rayburn, spolu s najmutým Jeffem Baxterem, v New Yorku
doplnili a upravili. Surkamp by byl dnes raději, kdyby trojka nikdy – ani takto
– nevyšla: „Nebyla to má nejlepší práce.“
Scorfina přidává, že to, co se dělo v té době, bylo
nejhlubším propadem jeho kariéry i bytí vůbec. Roky práce a výsledek? Nicota a
bída. Jen pro ilustraci, Powell inkasoval za Pavlov’s Dog až 20.000 dolarů za
vystoupení, muzikantům však platil 150 babek týdně! Smlouvy a všechno okolo bylo
postavené tak, že sami muzikanti nemohli nic, a takřka nic nedostávali. Vidina
slávy a úspěch je hnala vpřed. Dnes svorně přiznávají, že byli mladistvě naivní
a že naletěli. Na druhou stranu vědí, že bez Powella by o nich nikdo nikdy za
cedulí St. Louis nevěděl.
Dlouhá léta mýtická trojka je svým pojetím dosti podobna poklidnému Zvuku
zvonů, při poslechu úvodní exaltované árie Only You příjemně mrazí…
Koncem
osmdesátých let, takřka 10 let po „vydání“ Third/St. Louis se silná sestava
Pavlov’s Dog sešla k malé sérii koncertů. Z nejslavnější sestavy
chyběli „jen“ Hamilton a Stockton. Škoda, že z plánovaného turné po
Austrálii a přípravy živáku sešlo.
V devadesátém
Surkamp s Rayburnem nahráli pod hlavičkou Pavlov’s Dog „čtvrté“ album Lost
In America. Zaznamenávalo se u Douga v St. Louis, CD vyšlo u
Telectro Records. Údajně přispěli i Scorfina a Sarkisian. Nahrávání se prokazatelně
zúčastnili: saxofonistka Michele Isam, baskytarista Robert Lloyd a bubeník
Frank Kriege. Většina písní cválá v chytlavých melodických linkách, s mírnými
dozvuky dřívějšího emotivního rockového sladkobolu. Elegantní, líbivé aranže – se
zvýrazněnými klávesami a občasným ságem – směřují 4.LP k takzvanému FM
poprocku.
Pět let poté dává Mike
Safron dohromady z místních muzikantů šestičlenný band Pavlov’s Dog 2000 a nahrává s ním EP
End
of the World. Zpočátku se dění účastní i Scorfina, před začátkem prací
v Kiva Studios (Memphis) ale odchází. Deska vydána u Kanned Goose Records, prodej je víceméně ohraničen
regionem. Je až šokující, jakým způsobem se Mike Safron zmocnil mikrofonu. I s
chlupama naklonoval myší vibráto Davida Surkampa! Každá jiskřivá nota minialba
oživuje odkaz dávného Pampered Menial!
26. června 2004 se v St. Louis odehrál památný koncert v
takřka původní slavné sestavě, neúčastnil se jen Siegfried Carver. Byl
i jinak významný. Od té doby totiž Pavlov’s Dog každoročně
v různých sestavách hostovali v Evropě. Mimo jiné hráli v roce
2006 na holandském Arrow Rock Festivalu
před 50.000 návštěvníky, a v roce 2007 byli mezi hvězdami Burg Herzberg
Festivalu, to samé na Woodstocku 2008.
V roce 2007 vydal věčný melancholik Surkamp sólové album Dancing on the Edge of a Teacup.
Pavlov’s Dog se znovu aktivovali v roce 2010 a vydali nové studiové
album Echo & Boo! Surkamp
to v jednom rozhovoru zdůvodnil tím, že konečně napsal materiál, který
rezonoval s ikonickým odkazem Pavlov’s Dog. Souvztažnost umocnil archaický
zvuk bez jediné úlitby trendům.
2011: Pavlov’s Dog se Surkampem i Safronem vyrážejí na
turné. A dorazí i do Prahy! Jakkoliv pozdě, konečně! Skupina vystupuje v sestavě: David Surkamp – zpěv a
kytara, Sara Surkamp –zpěv a kytara, Mike Safron – bicí a zpěv, Bill Franco –
sólová kytara, Abbie Hainz Steiling – housle, Rick Steiling – baskytara, Nick
Schlueter – klávesy.
Pavlov’s Dog nikdy nepronikli mezi široké posluchačské
vrstvy. Přesto je nepochybné, že pro svou neopakovatelnou originalitu,
zachycenou zejména na prvním albu Pampered Menial, patří do pokladnice
rockových pamětihodností.
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2011
P.S. Co vše se dělo mimo a mezitím?
Ještě v době existence Pavlov’s Dog David Surkamp
hostuje na albu Romancers, Dancers, Dreamers and Schemers (1976) Michaela
Quatro, bratra Suzi. Nedlouho po rozpadu Pavlov’s Dog se Surkamp a Rayburn
stěhují do Seattlu, kde s tamějšími muzikanty a pod hlavičkou Madshadows
pracují na albu. Nahrávací společnost Janus Records však krachuje, a tak
zůstávají jen letmé vzpomínky. Nahrávky prý kontinuálně navazovaly na první dvě
alba Pavlov’s Dog. Pokud existují, je stále šance, že je někdy uslyšíme. Jepičí
život měl i další společný projekt Radio Lemmings. V Seattle Surkamp mimo
jiné působil v místní skupině Big Fun. David a Doug se časem připojili k folkové
legendě Ianu Matthewsovi, zakladateli Fairport Convention. Vzniká soubor
s pro mne sympatickým názvem Hi-Fi. Doug záhy odchází, mezi třemi
kytaristy se prý cítil nesvůj. Nebylo to náhodné setkání, Surkamp Matthewse
pozorně sledoval a obdivoval léta, jeho hru považoval za přemostění mezi
Buffalo Springfield a Greenovými Fleetwood Mac. Na druhou stranu Ian plánoval
svůj dosavadní folkový sound trochu zatížit. Pod hlavičkou Hi-Fi vznikla dvě
alba, live EP Demonstration Record (1981) a studiové Moods for Mallards
(1982). V dubnu 2001 vydal Surkamp sólové album Roaring
with Light.
Bezprostředně po odchodu s Pavlov’s Dog dávají Safron s Carverem
dohromady Children. Po rozpadu působí Safron v The St. Louis Strangers
(1980-82) a vydává s
nimi Steal the Night Away (LP Kanned Goose, 1982). Ještě
předtím se společně objevují se skladbou Fool
for Your Love na výběrovce KSHE95 Seeds Volume 1.
Další stopa Safrona vede ke kapele
Trace The Moon (1990). Své aktivity dnes zveřejňuje na myspace: www.myspace.com/theofficialmikesafronpage
Scorfina nejdřív společně s Tomem Nickesonem založili kapelu
Gulliver, se kterou měli malý hit Ridin’ the
Wind. Oba se potkali s Carverem v Pave, sám Scorfina pak se
Safronem v Somerville-Scorfina Bandu (viz skladba Your Eyes na LP KSHE95 Seeds Volume 2, 1981) a Surkampem
v Memphis Underground, kde se vedle sebe ocitly skladby Pavlov’s Dog a
rokenrolová klasika Carla Perkinse a Elvise. Steve Scorfina vydal v roce
1999 CD Polychrome Love Song. Je stále aktivní, viz jeho myspace
profil: www.myspace.com/stevescorfina
Siegfried Carver poté, co opustil hudební byznys, žil v Kansas
City. Pod svým občanským jménem Richard Nadler vstupil do politiky, psal knihy,
komentoval dění doma i ve světě. Z mladistvého buřiče, obdivujícího
komunismus, se stal konzervativec tělem i duší. V době Reaganovy vlády byl
dokonce poradcem ministerstva školství. 30. května 2009 nečekaně zemřel ve věku
60 let.
David Hamilton se přestěhoval do Los Angeles, kde produkuje
hudbu pro televizní pořady. Víc se mi nepodařilo vypátrat.
Richard Stockton žije ve Wichitě (Kansas), jeho osobní profily
jsou na: www.mylife.com/rickpavlov
Douglas Rayburn se věnuje svému nahrávacímu studiu Benton
Park, viz www.bentonparkstudio.com
Thomas Nickeson byl dlouhá léta ředitelem nahrávacího studia
Studio Works Inc., příležitostně si zahraje. Jeho facebookový profil:
Kirk Sarkisian by měl
v současnosti žít v Atlantě, zřejmě se i nadále věnuje muzicírování,
viz www.facebook.com/people/Kirk-Sarkisian/1234084549
www
Pavlov’s Dog – oficiální fansite: http://pavlovs-dog.de/
Somerville & Scorfina – www.head-east.com/somerville-scorfina.html
Pavlov’s Dog
Sestavy (a hosté):
Mike
Safron – bicí (A, E)
David
Surkamp – zpěv, akustická kytara (A, B, C, D, E)
David
Hamilton – klávesy (A, B)
Steve
Scorfina – kytara (A, B, C)
Doug
Rayburn – varhany, mellotron, baskytara, flétna (A, B, C, D)
Richard
Stockton – baskytara (A, B, C)
Siegfried
Carver – housle (A)
Tom
Nickeson – kytara, klávesy (B, C)
Bill
Bruford – bicí (host) (B)
Mike
Abene – varhany (host) (B)
Andy
MacKay – saxofon (host) (B)
Michael
Brecker – saxofon (host) (B)
George
Gench – varhany (host) (B)
Gavin
Wright – housle (host) (B)
Elliott
Randall – kytara, baskytara (host) (B)
Les
Nicol – kytara (host) (B)
Paul
Prestopino – mandolína (host) (B)
Mountain
Fjord Orchestra – smyčcové těleso (hosté)
(B)
High
Wycombe Boys Choir – sbor (hosté) (B)
Kirk
Sarkisian – bicí (C)
Michele Isam – klávesy, zpěv (D)
Robert Lloyd – baskytara (D)
Frank Kriege – bicí (D)
Sara Surkamp – zpěv, kytara (E)
Nick Schlueter – piáno, zpěv (E)
Abbie Hainz – housle, zpěv (E)
Rick Stieling – baskytara (E)
Bill Franco – elektrická kytara (E)
Poznámka k sestavám. Zejména u druhého alba uvádějí
různé zdroje různé sestavy, včetně hostů. Naše verze vznikla výběrem údajů
z přebalů alb. Hosté jsou uvedeni kurzívou.
Hosté na Echo & Boo jsou vyjmenováni u recenze v Rock+ 2011/2.
Albová diskografie:
1. (A) Pampered Menial (1975) (LP, CBS
PC33552, ABC ABCD 866)
2. (B) At the
Sound of the Bell (1976) (LP, CBS,
3. (C) Has Anyone Here
Seen Siegfried? (Third / The St.Louis Hounds)
(1977) (CD, TRC Records, TRC 036, 1994)
4. (D) Lost in
America (1990) (CD, TRC Records, TRC 028, 1993)
5. (E) Echo
& Boo (2010) (CD, Rockville)
6. (E) Live and
Unleashed (2011) (CD, Rockville)
Reedice:
Alba 1 a 2 jsou stále běžně
sehnatelná na CD/LP od Sony (CD, CBS Rewind 469085 a 032405)
Alba 3 a 4 jsou dlouhodobě k mání pouze u
speciálních zásilkových služeb (CD, TRC Records 036 a 028)
Všechna čtyři alba
vyšla nedávno (2009-10) na CD, remasterovaná a s bonusy, u firmy Rockville
Music. Jednička a dvojka navíc v digipacku.
Pro gurmány je
k dispozici japonský Pavlov’s Dog Box s 8 CD,
objednat lze přes www.rockville-music.com
SP a EP:
1. (A) Julia / Episode
(1975) (ABC 12086, SCBS 3671)
2. (B) She
Came Shining / Mercey (1976) (CBS, BA 222220)
3. (–) Quiet Rain (Scorfina) / It’s
Not Too Late (Wilkins) / Gonna Work
Out Fine (Scorfina) / Low to the
Poles (Wilkins) (12”
33rpm EP, TS77-698, 1977)*
* nahrávka z Technisonic studia v sestavě: Philp
Montgomery, Steve Scorfina, Jimmy Miller, Jason Wilkins, Rick Stockton
Pozor, skupina
Pavlov’s Dogs (album Conditioned Response) nemá
s naším hafíkem nic společného!
Bootlegy, výběr:
Live at the Ford Auditorium, Detroit, 1976Live at CBS Studios, 1975 (LIRFM radio broadcast, 1975)
Live at the Ambassador, 1975
Live in Detroit, May 14, 1976
Reunion Show at Stages, March 21, 1984
Festival, Burg Herzberg, Breitenbach, Germany, July 20, 2007
(Kde sehnat? Zeptejte se strýčka Googla.)
Pavlov’s Dog 2000
Sestava:
Mike Safron – zpěv,
bicí (A)
Tom Tarantino –
klávesy (A)
Julie Moreno – zpěv
(A)
Steve Simon –
kytara (A)
Hunter Springer –
baskytara (A)
Ron Vince – housle (A)
Lannie McMillan –
saxofon (host) (A)
Albová diskografie:
1. (A) End of
the World (1995) (Kanned Goose Records, PD 359)
2. (A) A
Song and a Dance (DVD) (?)
Poznámka: dnes
takřka nesehnatelné tituly
Doporučení:
Hi-Fi – Complete
Works (CD+DVD)
Hi-Fi – Complete
Collection of the Seattle Years 1981-1983
Ucelený
seznam LP/CD s účastí členů Pavlov’s Dog je na www.pavlovs-dog.de.
P.S. 2020
Pavlov’s Dog na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/3629830
K poslechu jsou alba: 1 a 2 ve verzi Sony, 5, 7, 9 ve verzi Rockville.
7. (-) The Pekin Tapes (2014) (CD, Rockville Music)
8. (-) House Broken (live) (2016) (2CD+DVD, Rockville Music)
9. (-) Prodigal Dreamer (2018) (CD, Rockville Music)
Detaily viz profil Pavlov’s Dog na Discogs
Komentáře
Okomentovat