1967 07: MAKE LOVE. NOT WAR
Válka ve Vietnamu byla vícevrstvým kolbištěm, střetem USA se Severním Vietnamem a Vietkongem, konfliktem dvou světových systémů, mocných s „bezmocnými“, a v neposlední řadě i silným katalyzátorem mezigeneračního konfliktu a umělecké tvorby.
Na
úvod něco málo o zapojení USA do konfliktu. Po druhé světové válce se Francii
již nepodařilo získat pod kontrolu své indočínské kolonie. Po definitivní
porážce se území rozdělilo na Kambodžu, Laos a Vietnam, jenž byl přeťat 17.
rovnoběžkou na severní a jižní část s tím, že sjednocení nastane po
demokratických volbách na jihu.
Severní
Vietnam v čele s Ho Či Minem se přidal ke komunistickému táboru,
Saigonský režim pak začal být významně hospodářsky a vojensky podporován Spojenými
státy. Prodlouženou rukou hanojského režimu se od roku stalo partyzánské hnutí,
tzv. Vietkong.
K otevřenému
konfliktu mezi USA a Severním Vietnamem došlo počátkem srpna roku 1964 při tzv.
Tonkinském incidentu mezi torpédoborcem USS Maddox (DD-731) a třemi
severovietnamskými torpédovými čluny. Americký kongres 7. srpna 1964 přijímá
rezoluci o Tonkinském zálivu, jež presidentu Johnsonovi schvaluje jakékoliv
protiopatření.
K prvnímu
květnu 1967 působí ve Vietnamu 436 000 amerických vojáků, do konce roku přibylo
dalších padesát tisíc! Toto masivní nasazení mladých mužů mělo v době
hospodářského a společenského rozkvětu zcela zásadní dopad nejenom na samotné
dění uvnitř USA. Odpor k vietnamské válce se stal v druhé polovině
sixties celosvětovým fenoménem, a promítl se i do kultury, včetně pop hudby.
Pacifistické
odmítání vojenské služby organicky prolnulo s hnutím hippies. Není divu,
vietnamská válka si doma vybírala oběti výhradně mezi mladými Američany.
MAKE LOVE. NOT
WAR
Nejslavnější
dobový protiválečný slogan, přeložitelný jako Milujte se, neválčete, se poprvé nejspíše objevil na
veřejnosti v březnu 1965 v podobě připínacího knoflíku, rozdávaných
na mírovém pochodu ke Dni matek. Za autora sloganu se vydával mj. americký
literární kritik Gershon Legman, prý jej použil při své universitní přednášce
již v roce 1963. Otisknutá fotografie Dianny Newell z 25. dubna 1965
s připnutým papírovým štítkem s heslem rozšířila povědomí o Make Love, Not War po celých Státech.
V rozšířeném
významu se stalo jedním z nejviditelnějších „politických“ symbolů hnutí
hippies, tak jako takzvaný protiatomový znak – společně se oba poprvé objevily
na odznáčku v roce 1965. Je známo, že čerstvě zvolený kalifornský guvernér
Reagan se při pohledu na protestující hipísáky a jejich Milujte se, neválčete, ušklíbl s poznámkou: „Vždyť nejsou schopni ani jednoho“.
Nejspíš nevěděl, že někteří američtí vojáci si ve Vietnamu psali slogan na své
přilby.
Ještě
slavnějším se stal takzvaný protiatomový znak, jenž používali od konce
padesátých let britští míroví aktivisté. Šlo o grafické prolnutí vlajkových
semaforových pozic pro písmena N a D, čili Nuclear Disarmament, nukleární
odzbrojení. Postupem času se z něj stal mezinárodně uznávaný symbol míru.
Vznikl před hippies a přežil je. Díky nim ale vstoupil do povědomí celého
světa.
28.
dubna 1967 odmítl Muhammad Ali z náboženských důvodů vstoupit do
armády. „Nemám nic proti Vietkongu,“
prohlásil. Byl zbaven všech boxerských titulů a odsouzen k pěti
letům vězení. To sice nenastoupil, avšak zpátky na boxerský trůn se musel znovu
probojovat až po vypršení tříletého zákazu. 16. října sedmašedesátého vrátilo
své povolávací rozkazy 2000 branců.
K dobovým
paradoxům Léta lásky patří adorace
Che Guevary díky jediné ikonické fotografii Alberta Kordy z března 1960,
na níž Che vypadá takřka morrisonovsky. Ve skutečnosti šlo o marxistu,
schopného vraždit za názor, byť byl původně lékařem! Jeho neblahá role
šéf-popravčího v Castrových službách by neměla být zapomenuta. Když
ministroval, byl jeho poradcem Valtr Komárek. Ano, onen prognostik, co hřímal
z tribun o svobodě a na sklonku života obdivoval generála Pinocheta.
Po
odchodu z Kuby a zorganizování partyzánského oddílu byl Che Guevara 9.
října 1967 zabit komandem bolivijské armády. Jeho kultovní portrét dodnes zdobí
havanské zdi, ale i trička novodobých levičáků, komunistů a některých popletů.
FLOWER POWER
Do
té doby největší masovou demonstrací proti válce ve Vietnamu a politice
presidenta Johnsona se 21. října stalo stotisícové shromáždění ve Washingtonu u
Lincolnova památníku, z něhož se odhadem polovina vydala na pochod přes
Arlington Memorial Bridge k Pentagonu. Šlo o bezprostřední reakci na Johnsonův
požadavek na desetiprocentní zvýšení financování americké vojenské přítomnosti.
V létě 1967 poprvé poklesla v USA podpora války ve Vietnamu pod
padesát procent.
Na
akci organizované Národním mobilizačním výborem pro ukončení války ve Vietnamu vznikla
mimo jiné i ikonická série fotografií s aktivistkou Jane Rose Kasmir,
stojící s květinou proti bajonetům a podobně koncipovaná Bernieho Bostona s květinami
v hlavních pušek. Zrodila se Flower Power, Síla květin. Nasazeno bylo 2500 vojáků a zatčeno na 250
účastníků „útoku“. Akce se účastnila pestrá občanská směsice, od zapálených
revolucionářů přes vznášející se hippies, ostré motorkáře, vysokoškolské
profesory, ženy z domácnosti, až po ministry a umělce. U Pentagonu se
objevili také vymítači démonů a došlo i na pokus levitovat největší budovu
světa, kdy Abiie Hoffman, vůdce Yippies požádal velitele o povolení prostřednictvím
aramejského rituálu levitovat Pentagon do výše 300 stop, kdy by se měl zbarvit
do oranžova a začít vibrovat, čímž by se zbavil zlých duchů. Od velitele,
zřejmě humoristy, dostal guru povolení na zvednutí maximálně o stop desetJ Leader
psychedelické skupiny THE FUGS, Ed Sanders, který před dvanácti lety
v Praze vystoupil s THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, začal
předčítat připravený text, kde ve jménu kosmu, Dia, Anubise, Afrodité,
Hospodina a dalších vyzval barák k pohybu. Stojí tam dodnes.
MUSIC POWER
Jedním
z nejmocnějších zážitků z Woddstocku v roce 1969 byla dva roky
stará protiválečná halekačka „I-Feel-Like-I’m-Fixin’-To-Die Rag“ v sólo
podání Joa McDonalda. Byť vietnamské peklo dávno vychladlo a zůstala jen pachuť
a vzpomínky, tak kdykoliv a kdekoliv Joe McDonald zahaleká sloku:
And it's one,
two, three,
What are we fighting for?
Don't ask me, I don't give a damn,
Next stop is Vietnam;
And it's five, six, seven,
Open up the pearly gates,
Well there ain't no time to wonder why,
Whoopee! we're all gonna die.
strhne
ke společnému zpěvu davy pod pódiem. Osobně jsem toho byl svědkem na před
jedenácti léty na svém Woodstocku, prvním ročníku festivalu Lovely Days v rakouském St. Pöltenu. Spolu s Joem zpívaly nadšeně
tři generace Rakušanů a Němců, text znali všichni bez rozdílu. Oni se snad o
hippies učili ve škole, říkal jsem si tehdy.
Vznikaly samozřejmě i další protest songy
zaměřené proti ve Vietnamu, vybírám několik, jež vznikly roku 1967 anebo krátce
předtím.
Tom Paxton – „Lyndon Johnson Told the Nation“
(1965), kde autor poukázal na Johnsonův rozpor mezi slovy a činy.
Matt
Jones – „Hell No, I Aint Gonna Go“ (1965) šel ještě dál: „Nepůjdu do Vietnamu umírat za strýčka Sama a bít se se svým bratrem ve
zbrani z Vietkongu.“
Bob Seger System – „2+2=?“ (1966) vmetl
politikům do ksichtu: „Jsem podle vás
příliš mladý na to či ono, ale dost starý na to, abych zabíjel.“
Joan Baez – „Saigon Bride“ (1967) se ptala „Kolik mužů ještě padne? Kolik dětí ještě
musíme zabít, než se vlny zklidní?“
Jacqueline
Sharpe – „No More War“ (1967) burcovala stejně znělým hlasem jako Joan Baez v
„No more war, war never again!“
Mick Softley – „The War Drags On“ (1965), jde o
původní verze písničky, kterou zpopularizoval Donovan.
Jiné písně se do své role „vietnamských“
protest songů dostaly například tím, že je zpívali demonstranti na svých
pochodech anebo američtí vojáci ve Vietnamu.
Jednou z nejvíce burcujících dobových protiválečných
skladeb je „Eve of Destruction“ z pětašedesátého. Skladbu
devatenáctiletého námezdního autora, používajícího umělecké jméno PF Sloan,
vydali nejdříve THE TURTLES, nakonec se ale zdaleka nejslavnější stala původní
de facto demoverze, nahraná v červnu 1965 za účasti autora po boku se
zpěváka křesťanských písní, Barryho McGuiera.
Apokalyptická
vize atomového konfliktu vznikla v reakci na atentát na Kennedyho. Ocitla
se na indexu mnoha rozhlasových stanic, strašila prý děti, ani to však
nezabránilo, aby se stala nedílnou součástí odkazu šedesátek.
Dejme
slovo autorovi: „Píseň ’Eve of
Destruction’ jsem složil v časných ranních hodinách mezi půlnocí a svítáním v
polovině roku 1964. Jako bych při psaní písně slyšel vnitřní hlas, například když
jsem napsal verš ‚všechna nenávist je v rudém
Rusku’, cosi uvnitř mi řeklo: ‚Ne, ne, to je rudá China!’ Vnitřní polemika mě
doslova vyčerpala. Rozumově jsem měl za to, že rudé Rusko bylo nejvýraznějším
nepřítelem svobody ve světě, ale vnitřní hlas mi jakoby vnukl, že Sovětský svaz
padne do konce tohoto století, zatímco Čína bude páchat zločiny proti lidskosti
dál a dál. Můj vnitřní hlas, jenž je součástí každého z nás, přehlušil křik
rozumu! Píseň obsahuje řadu otázek, které pro mě byly v té době palčivě
nesnesitelné. Napsal jsem ,Eve of Desruction’ jako modlitbu k Bohu za jeho
odpovědi na ně.“
Sloan
dále vysvětluje, že si ve své mladistvé horlivosti neuvědomil, že by skladba
mohla být vnímána jako útok na systém, naopak, doufal, že by mohla pomoci
k dialogu veřejnosti s kongresem, „Novinářům
jsem řekl, že je to milostná píseň. Milostná a pro lidstvo.“
KONTEXTY A
UDÁLOSTI
Vedle vleklého
vietnamského konfliktu proběhla v červnu sedmašedesátého šestidenní
izraelsko-arabská válka s obvyklým scénářem. Východním komunistickým
blokem podporovaní sousedé židovského státu na něj lačně zaútočili. Za pár dnů
utržili od Izraelců takový výprask, že se z něj dodnes nevzpamatovali a
chodí poplakávat kde se jen dá, počínaje OSN. Izrael za pár dnů zdvojnásobil
území pod svou přímou správou.
Telegraficky:
23. května – Egypt uzavřel pro lodě Izraele Tiranskou úžinu, což mezinárodní právo hodnotí jako válečný akt. 5. června –
Izraelské jednotky v odplatě zaútočily na Egypt, začala šestidenní válka; Jordánsko a Sýrie vyhlásily
Izraeli válku. 11. června – Šestidenní válka skončila
drtivou porážkou arabské koalice.
Internet může letos také
slavit půlstoletí, v říjnu sedmašedesátého totiž předvedl Donald
Davies přepínání paketů, čímž akceleroval vývoj směrem
k decentralizované počítačové síti.
V roce 1966 vydala československá vláda tiskový zákon (č. 81/1996 Sb.) Tím poprvé
v Československu za komunismu legalizovala instituci cenzury
a pokusila se definovat její pravomoci. Hlavní správa tiskového dohledu
byla přejmenována na Ústřední publikační správu. Stala se civilní
institucí, kterou řídil ministr. 1. 1.1967 nový tiskový zákon, vznik
ÚPS, 26.6.1968 ÚPS zrušena, 26.9.1968 obnovena; na cenzurní scénu vstupuje ideologická
komise ÚV KSČ
4.
- 6. února – Prahu
navštívili Brežněv a Andropov, tehdy šéf KGB. Předložili návrh na umístění
dvou sovětských vojenských divizí v pohraničí ČSSR. Antonín Novotný tento
požadavek odmítl.
Obrovský úspěch sklidil
československý pavilon na světové výstavě EXPO 67 v kanadském Montrealu
– měl 5. nejvyšší návštěvnost. Zaujal zejména tzv. kinoautomat –
interaktivní filmové představení s Miroslavem Horníčkem v hlavní roli
na plátně i před ním.
27.
- 29. června – Na IV.
sjezdu československých spisovatelů v Praze zazněla ostrá kritika odpůrců
probíhajících společenských reforem. Spisovatelé požadovali návrat do evropské
kulturně civilizační sféry, odpovídající českým tradicím. Největší ohlasy
vzbudila vystoupení Ludvíka Vaculíka, Ivana Klímy, Václava Havla a Pavla Kohouta. Sjezd předčasně opustila
delegace ÚV KSČ, vedená ideologickým tajemníkem Jiřím Hendrychem. Členové Svazu
československých spisovatelů byli následně perzekuováni.
8. září –
Nedaleko Chodova (tehdy okr. Praha – západ, dnes
Praha 4) byl za účasti členů československé vlády slavnostně položen základní
kámen prvního úseku dálnice D1 z Prahy do Mirošovic.
31. října – V reakci
na neustálé výpadky proudy na studentských
kolejích v Praze na Strahově vyšlo několik set studentů se svíčkami
do ulic za skandování hesla: „Chceme
světlo!“. V Nerudově ulici na Malé Straně jejich
demonstraci rozehnala Veřejná bezpečnost. 10 osob muselo vyhledat
lékařské ošetření.
–
Příště
navštívíme festival v Monterey.
Komentáře
Okomentovat