ROCK V ROZBOUŘENÝCH VODÁCH ... ANEB RADIO CAROLINE A DALŠÍ

Svobodné, nezávislé, free,

pirátské rozhlasové stanice,

šířící od konce padesátých let novou hudbu,

jsou dnes pozapomenutou stránkou historie rocku

Skvělý film Piráti na vlnách onu dobu podal odlehčenou, stylizovanou formou, a nasměroval na offshore rádia současná média. Bohužel, většina tuzemských písánek je šita sice mládežnicky rychlou, ale nevyzpytatelnou jehlou mistra Wikidala…

Zvídavým bych proto zásadní dobový fenomén šedesátých a částečně i sedmdesátých let připomenul rozsáhlejším materiálem na pokračování.

Vlnobití z Laxíku

Z pohledu rockera rozhlasáka je zásadní co vzduchem lítalo po velkém rokenrolovém zemětřesení. Stoletou historii rozhlasu ponechme pro tentokrát stranou. Jen zmíním, že už předválečnému evropskému éteru vládlo Radio Luxembourg, takže mělo na co navazovat. Vždycky to byla stanice pro mladé, na přelomu padesátých a šedesátých let se zasloužila o rokec a bigbít jako nikdo na světě.

V druhé polovině 50.let se v USA objevil teenagerský fenomén. Tehdejší mladí se jako první generace totálně vymkli z přebírání a mírnému upravování zvyků rodičů. Rokenrol a Elvis teenagery doslova vyrval z přediva nalinkovaných cest, přišel James Dean, Marlon Brando, motorky, auta… a s tím vším spojené utrácení peněz.

Nebyla by to Amerika, aby nerozpoznala obrovský obchodní potenciál teenagerů. S reklamou samozřejmě souviselo i.rozhlasové vysílání. Nejenom známí průkopníci rokenrolu jako Alan Freed se zapsali do dějin. O některých dalších bude řeč, zaslouží si to.

Export americké hudby, filmů, životního stylu do celého světa zde byl, je a bude napořád, ať se Bin Lulíni vztekají jak chtějí. V druhé polovině padesátých let, přes anglické, německé a holandské přístavy vtrhla nová rokenrolová kultura na starý kontinent jako tsunami. Z její divoké pěny se zrodili Beatles, Rolling Stones, Animals, Who a další, kteří se - coby první britská invaze - přelili v polovině sixties přes Atlantik zpět do USA.

Laxík 208 metr hltaly po večerech desítky milionů posluchačů, i v Anglii, kde kupodivu BBC stále spala na válečných vavřínech. Jediný pořad pro mladší, sobotní Skiffle Club, nemohl poptávce stačit.

Skandinávští rybáři

2.srpna 1958 se na frekvenci 88MHz vzduch mezi Dánskem a Švédskem zatetelil rokenrolem, jazzem a popíkem. Začalo vysílat Radio Mercur, první lodní pirátská stanice.

Bez povšimnutí velkého světa tak začala nová žhavá epocha rozhlasového vysílání. Kdo by to byl do chladných seveřanů řekl.

Zakladatelem Rádia Mercur byl Peer Jansen z Kodaně. Jako jiní mladí Dánové ladil Laxík a American Forces Network. Při své cestě na jih Evropy zjistil, že Američané používají ve Středozemním moři vysloužilé vojenské lodě k vysílání do východního bloku. Jansena to inspirovalo k myšlence šířit podobným způsobem ne politiku, ale muziku. V Dánsku je víc lodí jak lidí, to problém nebyl. S právní kličkovanou mu pomohl bratranec, student práv Boerge Agerskov. Ten si uvědomil, že v zákonech je mezera. Na jednu stranu měl stát na rozhlasové vysílání monopol, soukromá rozhlasová stanice nebyla možná, na druhé ale zákon hovořil pouze o vysílání z území království, s možností vysílání z mezinárodních vod nepočítal.

Technickou stránku věci si vzal na starosti švagr William Petersen, vášnivý radioamatér. Zkonstruoval FM vysílač. Všichni ostatní piráti vysílali z důvodu dosahu v pásmu středních vln (AM) takzvanou amplitudovou modulací, která ale u hudby limitovala přenášený frekvenční rozsah na 9kHz. VKV vysílání s frekvenční modulací umožňovalo rozsah do 15kHz, což už je docela slyšitelný rozdíl v kvalitě. To jen na okraj.

Finance Peer sehnal prostřednictvím šéfa rodinné firmy u které pracoval, Ib Fogha. Projekt nabral ambiciózní směr.

V Kodani, v budově bývalého argentinského velvyslanectví, vzniklo nové nahrávací studio, byl najat vlastní rozhlasový big band, nahrávalo se do zásoby, instalovala se vysílací technika, dávala se dohromady parta techniků, posádka. Přípravy zabraly od léta 1957 veškerý čas stále širšího týmu lidí.

I Dánsko bylo v polovině padesátých let konzervativní země, mladí měli za úkol navázat na kariéry rodičů, víceméně pokračovat v rodinných řemeslných ijiných profesních tradicích. Zlom nastal právě v roce 1957, kdy i do Kodaně doputoval s filmem Rock Around The Clock Bill Halley a jeho Komety. Pak přijel koncertovat živý Tommy Steele. Taneční školy začaly vyučovat rokenrol. Dobový tisk psal vyděšeně o zhypnotizované mládeži, svíjející se do extáze za zvuků šamanských rytmů, jak u primitivních národů, indiánů, kanibalů. National Radio odmítlo hrát rokenrol z důvodu, že nebude podporovat masovou hysterii.

Tím vším bylo zaděláno na Mercurův obchodní úspěch.

Zatímco na zemi všechno probíhalo podle plánu, bouřlivé moře a technické potíže na lodi odkládaly plánovaný start. Konečně se druhého srpna padesátého osmého v Kodani z mnoha rozhlasových přijímačů ozvalo “You’re listening to Radio Mercur!” Zatím tedy jen někde, výkon jel na třetinu, nestabilizovaná loď vysílala všude možně, jen ne správným směrem. I přesto se podle mne Merkur stal sputnikem nezávislého rozhlasového vysílání.

Přestože si stanice rychle získala oblibu, příjmy z reklamy byly slabé, inzerenti novému médiu příliš nevěřili. Hrozila finanční katastrofa, výplaty se opožďovaly, big band hrál za sliby. Situaci zachránil překlenovací úvěr, stanice se na trhu chytla, a od srpna 1959 se Radio Mercur dostalo do černých čísel. Slušně vydělávalo až do června 1962, kdy vyšel v Dánsku zákon, který zakazoval na území Dánska vyrábět rozhlasové pořady pro rozhlasové stanice typu Mercur. Ultimátum znělo, konec července 1962 rovná se konec vysílání. Po třech rebelských srpnových dnech dánská policie vstoupila na palubu a zabavila loď i s technikou.

Lavina se už ale nedala zastavit. V létě 1958 například vznikla ve Švédsku odnož Skaanes Radio Mercur, která se střídala ve vysílání s dánskou sekcí Radia Mercur. V roce 1962 se Skaanes Radio Mercur změnila na Radio Syd. V dubnu šedesátého začala fungovat stanice V.R.O.N., později známá jako Veronica. O rok později míří na Stockholm antény Radia Nord, které - jak ještě bude řeč - přineslo do Evropy americké know-how, předchůdce playlistů! V Dánsku vznikla nakrátko konkurence Commercielle Danmarks Radio, brzy se ale přidružila k Mercurovi. www.radio-mercur.dk

Prvním britským pokusem, dá-li se to tak říct, byly na podzim 1960 programy vysílané v angličtině z Radia Veronica na vlně 192 metrů pod souhrnným názvem CNBC (Commercial Neutral Broadcasting Company).

Voláme Londýn

Mezitím ale Radio Luxembourg stále více ovládali vydavatelští giganti jako Decca, Capitol, EMI. Mladá muzikantská krev doslova klokotala v podpalubí anglických ikontinentálních klubů, mezi širší veřejnost se však spousta skvělé hudby, ani na slavné dvěstěosmičce, nedostala.

Počátkem 60.let přichází do Londýna zásadní postava našeho příběhu, výstřední Ronan O´Rahilly z bohaté irské rodiny. Měl v plánu začít pracovat ve filmové ahudební branži, především akcelerovat mladé nadějné umělce.

Usadil se v Soho, zřídil si vlastní rhythm & bluesový klub, spřátelil s Alexisem Kornerem, Georgiem Famem, pro Erica Burdona údajně vymyslel název kapely The Animals. Protože ale koncerty jeho chráněnců v malých klubech byly příliš pomalým způsobem jak je prosadit, investoval do pořízení promo acetátů, azačal s nimi obcházet a obesílat rozhlasové stanice. Když stále a stále narážel na zabedněné broadcastery, kteří se mu vysmívali anebo dávali „dobré“ rady typu „zkuste to, až budou mít ti ušáci smlouvu s velkou firmou“, vznikl v jeho hlavě plán.

Existují dvě verze, co a jak se stalo. Sami si vyberte svou :)

Jak praví báje, katalyzátorem byla náhodná schůzka s dívkou, která mu povykládala o oficiální americké stanici Hlas Ameriky, vysílající z lodi. Neváhal, zašel si na americkou ambasádu pro pár technických informací, vydal se za provozovateli pirátských lodních stanic Radio Nord a Veronica, a bylo vymalováno. Mezinárodní vody za třímílovým pásmem byly pravou oázou pro opravdu svobodné muzicírování. Stačilo mít loď zaregistrovanou v zemi, které vysílání z lodi plující pod její vlajkou nevadilo, třebas v Panamě.

Plán na Radio Caroline tak navázal na první pokusy vysílání z rybářské lodi u skandinávského pobřeží z konce padesátých let (Radio Mercur), i na kolegy z Nordsee a Veronica. Zásadní rozdíl byl v dopadu vysílání. Anglie v době ekonomického boomu, kulturní i technické revoluce byla zlatým dolem.

Stanice byla pojmenována po dceři prezidenta Kennedyho, když byl na své cestě po USA O´Rahilly okouzlen obálkou Life s Karolínou hrající si pod stolem v Oválné pracovně.

Nebáje tvrdí, že Caroline byla „vynálezem“ šéfredaktorky luxusního společenského magazínu Queen, Beatrix Millerové. Byla to fiktivní typizovaná čtenářka magazínu, dlouhovlasá dívčina, co v šestnácti opustila školu, není žádná intelektuálka a ráda skotačí v posteli. V rámci rozšířené strategie jak oslovit swingující Londýn vznikl i plán na vytvoření rozhlasové stanice pro mladé. Oficiálně to nebylo průchozí, proto vydavatel Jocelyn Stevens stanul po boku Ronana O´Rahillyho v projektu offshore rádia.

Další stopa vede do Dallasu, za dvojící Gordon McLendon - Clint Murchison, která v roce 1961 provozovala u švédského prostředí Radio Nord. McLendon byl rozhlasovým vizionářem, předběhl dobu síťováním rozhlasových stanic i Top 40, bez čehož si nelze představit dnešní vysílání. A byl i prvním, kdo provozoval opravdové živé nezávislé vysílání z lodi.

Aby toho nebylo málo, na scénu přibývá Alan Crawford, snažící se získat peníze pro projekt Radio Atlanta. Crawford později obvinil O´Rahillyho z vykradení projektu Atlanta, ten oponoval, že plány na Radio Caroline byly z větší části hotové ještě předtím, a že partnerství s ním naopak zachránilo Atlantu.

Radio Atlanta byla offshore komerční stanice, fungující krátkodobě u jihovýchodního pobřeží Anglie od 12.května do 2.července 1964 z lodi Mi Amigo, která pár let předtím, pod názvem Bon Jour MV, sloužila pro vysílání stanice Radio Nord. Ačkoliv Atlanta i Caroline navenek kooperovaly, ve skutečnosti zuřil boj kdo z koho. První šla do éteru Caroline (28.března 1964) z lodi Fredericia.

Navzdory předběžné dohodě zamířila ne na sever, kde měla pokrývat Irsko, Skotsko a severní Anglii, ale na jih, do oblasti Essexu, v dosahu Londýna a celého jihovýchodu.

Na Velikonoční pondělí 1964 tak zazněla památná slova „This is Radio Caroline on 199, your all day music station,“ a spustilo Not Fade Away od Rolling Stones, svěnováním Ronanovi…

Tím končil monopol BBC a Luxembourgu 208, tvář britského rozhlasového trhu byla navždy změněna.

Radio Atlanta na oplátku svým pokusným večerním vysíláním obsadilo stejnou frekvenci (1520kHz) jako Radio Caroline, které zprvu vysílalo jen přes den. Teprve po čase Atlanta přešla na svou vlastní frekvenci 1495kHz. Většina programu byla připravena v Londýně a vysílána ze záznamu.

Zakrátko ale Crawford boj vzdal, spojil se s O´Rahillym a obě lodi začaly vysílat kooperovaně jako Radio Caroline South (ex Atlanta) a Radio Caroline North. Anglie byla sevřena z obou stran.

The Golden Years 1964-1967

Na podzim 1964 už mělo Radio Caroline víc posluchačů než tři sítě BBC dohromady!

Třetiřadý herec Simon Dee, který namluvil první jingly a byl hlasem rádia, se vyšvihnul ke své vlastní talk show, Jonathan King dostal - díky obehrávání Everyone‘s Gone To The Moon - nabídku do londýnského Palladia. Každý večer se parkoviště jihovýchodní Anglie plnila auty s mladými osádkami. Dá se říci, že na ostrovy dorazila rozhlasová podoba amerických autokin.

Úspěch Caroline samozřejmě nastartoval následníky. V prosinci 1964 začalo z lodi Galaxy vysílat Radio London, které jako první přineslo do Anglie americkou technologii programování a odbavování, předchůdce dnešních selektorů. Radio Caroline South se muselo okamžitě přizpůsobit.

Britain Radio, Swinging Radio England, Radio 270, Radio Scotland, Essex Radio, Radio King, Radio 390...

Ožily i některé mořské pevnůstky, umělé ostrovy z druhé světové války.

Britská vláda byla dlouho v defenzívě, bylo těžké zahájit nějaký tvrdý útok, například armádním obsazením lodí, když třetina Británie ladila den co den piráty! Musel nastoupit silnější kalibr, než jen porušování nejasných zákonů o vysílání, neoprávněné používání kmitočtů…

Náhoda přihrála záminku k tvrdšímu postupu, když offshore podnikatel Oliver Smedley v hádce zastřelil Rega Calverta, manažera Davida „Lorda“ Sutche, který mimo své ulítlé muzicírování také vysílal. Image veselých bukanýrů byla nenávratně zničena, vláda mohla přejít do útoku.

Byl přijat tzv. The Marine & Broadcasting (Offences) Act. Protože nešlo přímo zakročit proti subjektům působícím vmezinárodních vodách, zákon zakázal jejich zásobování i propagaci. Sankce byly brutální. Až dva roky vězení.

Bylo nařízeno, že vysílání musí skončit 14.srpna 1967. Prakticky všechny lodní stanice se odmlčely. DJs Radia London projížděli ten den londýnským metrem, na Liverpool Street došlo k bouřlivým protestům mladých fanoušků.

A zatím v moři, na takřka opuštěné lodi Mi Amigo, Johnnie Walker, Robbie Dale a zprávařka Ross Brownová chystají jedno z nejpamátnějších vysílání rockové historie. Více jak 20 miliónů Britů poslouchalo ten večer Radio Caroline, zde je odkaz na záznám vysílání:

https://www.mixcloud.com/tunnicliffe1972/radio-caroline-august-14th-1967/

O půlnoci se vyjasnilo, Radio Caroline vysílá dál!!!

Útesy byrokratů

Do lodi ale začalo téct zevnitř. Ředitel Radio Caroline Philip Solomon začal natvrdo vnucovat do vysílání umělce ze svého irského labelu Major-Minor Records, takže vedle rockerů, progresivistů hudlaly na vlně RC různé lidové spolky, kapely typu The Dubliners, The Bachelors či zpěváka Davida McWilliamse. Těm všem Radio Caroline pomohlo v kariéře, mezi zaměstnanci však vrůstala nelibost. Kvůli takovéto muzice se stali psanci ve vlastní zemi?!

Radio Caroline muselo přeorientovat příjmy z reklamy i zásobování na Holandsko. Došlo k paradoxu; na ostrovech mělo posluchačů jako nikdy předtím, ovšem bez jediné penny. Situace se vyhrotila 3. března 1968, kdy byly lodě na pokyn věřitelů odtaženy do Amsterdamu a zabaveny. Sen načas skončil.

Ronan se ještě pokoušel koupit lodě bývalých konkurentů, bylo pozdě. Rozhlasový trh mezitím ovládla BBC Radio One, zaměřená pro uklidnění situace na stejné publikum, dokonce s několika přeběhlíky z řad moderátorů.

Když v roce 1970 dva švýcarští podnikatelé zahájili vysílání z lodi Mebo2, pod názvem Radio North Sea International, nastoupily rušičky. I takhle někdy fungovala báječná Anglie.

Kdyby jen to; šéfové konkurenčního Radia Veronica, Bul Verwey a Norbert Jurgens, se stali iniciátory výbuchu, který 15. května 1971 poničil Mebo2. Obraz rebelujících sympaťáků, vysílajících z lodí skvělou hudbu pro mladé, byl nenávratně zničen.

Přelom 60. a 70. let

Ronan O’Rahilly našel své další působiště v Holandsku, kde jeho lodě rezivěly v přístavu, plenili je vandalové a lovci suvenýrů. Z elegantního mladého jupíka v obleku se stal mezitím zasmušilý dlouhovlasý muž. Zkoušel uspět i v jiných oblastech. Homeopatická nemocnice, modulární bydlení, motor na vodu… samé víceméně bláznivé nápady. O rok dříve před „Easy Rider“ dokončil roadmovie „Girl On A Motorcycle“ s Marianne Faithfull a Alainem Delonem. Tehdy kasovní propadák, dnes undergroundový kult.

V UK se mezitím objevil nový fenomén, „podzemní“ rozhlasové stanice, které zřizovali revoltující studenti a mladí technici. První dvě, Radio Free London a Radio Free Caroline, získaly velkou publicitu. Iniciátoři byli sice odhaleni, nicméně pokuty nebyly nějak vysoké, a tak se mladí Robinové Hoodové dočkali spousty následovníků. Radio Telstar, Radio Jolly Roger, Radio North West, Radio Pamela a další a další. Pracovníci britské pošty takřka neslézali ze střech, stromů, plotů. Antény je nejspíš strašily i ze spánku. Někteří šprýmaři si s nimi doslova hráli na slepou bábu. Rádio Jackie si za svou pilotní skladbu zvolilo Chyť nás, když to dokážeš :)

Radio Sovereign přišlo s programovou novinkou, formátem Gold, který se stal o pár desítek let modlou rotátorů a prokletím náročnějších posluchačů. S rozvojem FM se pro piráty otevřel další prostor, spousta nevyužitých frekvencí.

V roce 1972 se hnuly stojaté vlny kolem lodí Mi Amigo a Fredericia. Společnost Wijsmuller se rozhodla je prodat. Větší šla do šrotu, menší koupila v dražbě za 2400 liber Hofman Shipping Agency pro mladého Holanďana Gerarda Van Dama. Ronan opět celou situaci obestřel svými povídačkami o pozadí celé transakce. Jak to bylo doopravdy, už nezjistíme, není to ani podstatné.

Jisté je, že Mi Amigo byla v září 1972 odtažena z přístavu a zakotvena poblíž letoviska Scheveningen.

Ronan se mezitím produkčně etabloval na poli avantgardních filmů, svého snu o obnovení Radio Caroline se však nemínil vzdát.

Radio Caroline zpět na moři!

Radio Caroline začalo opět vysílat na vlně 199 koncem roku 1972, další rok vypomohla Mi Amigo se šířením programu stanici Radio Veronica, když její loď uvázla v bouři na mělčině.

Inženýr Peter Chicago dokázal postavit silný vysílač s výkonem až 50 kW. Dosvědčuji, že v té době bylo možno Radio Caroline ulovit v pozdních večerních hodinách i v Česku. Přes den se vysílal pokleslý „flašinetový“ pop program Radia Veronica, který ale skvěle vydělával, večer patřil klasickým pořadům Radia Caroline.

Byli zde i další: opravená Mebo2 vysílala na střední vlně výkonem 100 kW, k tomu i na FM a dvou krátkovlnných kmitočtech. Z lodi Janine vysílala stanice Radio Atlantis, příslib Capital Radio se však z technických a finančních důvodů nenaplnil. Na nějakou dobu vzniká Radio Seagull, vysílající v noci na frekvenci 1187 kHz. Přes den se vysílal program nizozemské pop stanice Radio Atlantis.

Od 1. ledna 1974 se z lodi přes den vysílal program pod názvem Radio Mi Amigo. Stanice měla se svou směsí hitparádového europu (bohatě prokládaného reklamou) úspěch nejen v Holandsku a Belgii, ale překvapivě i Anglii. Majitelem byl v té době belgický podnikatel a magnát Sylvian Tack.

Pro nás rockery bylo ale tisíckrát důležitější, že od 23.2.1974 bylo noční vysílání zpět pod staronovým názvem a sloganem „Radio Caroline – první a jediná evropská albová stanice“.

V té době tak vznikl můj nejoblíbenější charakteristický sound Caroline. Noční oblohou připlouvaly těžké kusy Led Zeppelin, Black Sabbath, Uriah Heep, Deep Purple, Hawkwind, obzor pokrývaly artové plochy Pink Floyd, Barclay James Harvest, vzduch čeřil classical rock Emerson, Lake & Palmer…

Ústřední postavou za mikrofonem se v té době stal DJ Tony Allan, který dokázal svým hlasem a přehledem vytvořit jedinečný hloubavý styl uvádění rockové hudby. Ještě za svého života se stal pojmem, nejslavnějším pirátským rozhlasákem. Zemřel v roce 2004 ve věku pouhých 54 let; jeho kult je při životě udržován fanoušky i kolegy při všech pamětnických setkáních. Magii rádia udržoval i Ronan, věrozvěst východních filozofií, rozpínavé mysli, hlásání lásky a míru. Výsledkem byl koncept Loving Awareness, který prostupovat vysíláním stanice, dozvuk ideálů hippies o opětované lásce a dobru…

Poslední vzepětí

V roce 1974 nizozemská vláda přijala zákon, který zakazoval pirátská rádia a postihoval i jejich zásobování i obchodování s nimi.

Začala další štvanice. Mi Amigo se přesunuje ke španělským břehům, hledají se optimální frekvence, ve studiu nahrazují magnetofonové kazety původní neskladné (byť kvalitnější) pásy. Po nějaké době se Mi Amigo ocitá na pustém kotvišti Knock Deep, sice nedaleko ústí Temže, ale přeci jen „za rohem“. Zásobování probíhá pro jistotu přes Španělsko. Rádio Caroline má před sebou poslední šestileté vzepjetí sil, osamocený Pirát ve studených vlnách…

V tom čase jsem shodou okolností poslouchal Radio Caroline nejčastěji, skoro každý večer i dlouho do noci. V Karlových Varech byl signál jako víno, vojenská radistická technika byla navíc pro dálkový příjem jako stvořená :-)

Od 1. prosince 1977 se Radio Mi Amigo a Radio Caroline dělí o 962 kHz. 50 kW výkonu bylo znát. Námezdní holandský tým RMA hrál za mzdu a na kšeft, rebelantskou legendu stanice Caroline udržoval při životě nepočetný spolek posledních idealistů. I těm ale vadil nekonečný šedý obzor, absence návštěv i pařeb… V téže době se dokonce začaly do vysílání Karolíny vkrádat placené církevní programy.

Stanice pořádala v okolí Kentu pod názvem Caroline Road Show rockotéky. Ty byly velmi oblíbené i přes protiakce úřadů. 20. října 1978 z paluby mizí Radio Mi Amigo, dochází k dalším technickým potížím a haváriím, šedesátiletá loď má zkrátka své nejlepší roky dávno za sebou. Zlé jazyky tvrdí, že ji pohromadě drží jen barva. Kapitán jednoho remorkéru vypověděl novinářům, že na Mi Amigo nemohl najít pevný bod pro přivázání vlečného lana. Přerušování vysílání z technických důvodů je čím dál častější, generátor ledabyle přichycený na vnější palubě, zničený lodní motor, kapitánský můstek bez kormidelního kola. Poslední návrat do éteru v dubnu 1979 uvedl emotivně Tony Allan: „Zůstaneme s vámi tak dlouho, dokud to bude v lidských silách.“

Na dně

20. března 1980 došlo k nevyhnutelnému. Mi Amigo se při bouři utrhla z kotvy, zpráchnivělým trupem se otřela o dno, a potopila se. Posádka pracovala do poslední chvíle, loď šla ke dnu deset minut po opuštění paluby.

Poslední slova, pronesená z Mi Amigo Steviem Gordonem a Tomem Andersonem, byla: „Well, omlouváme se vám, nabíráme vodu, opouštíme loď. Doufáme, že se brzy vrátíme, ale pro tuto chvíli se s vámi loučíme… musíme si pospíšit, záchranný člun čeká, snad to čerpadla zvládnou - pokud ne, tak nevím, co říci. Určitě se ale vrátíme. Prozatím od nás všech, sbohem a Bůh vám žehnej.“

Nevrátili se. Byl konec. Umrtvený 49metrový stožár Mi Amigo se z hladiny moře donkichotsky tyčil dalších šest let. Dnes je trup lodi napůl pod bahnem, zbyla jen silueta na sonaru…

Jaromír Merhaut (Původně publikováno v magazínu Rock+ 2009/2010)