CAPABILITY BROWN


Anglická (art)folkrocková skupina, kterou počátkem 70.let založilo šest zpěváků a multiinstrumentalistů: Kenny Rowe, v šedesátých letech člen The Moments (kde působil i Steve Marriott) a Harmony Grass, Tony Ferguson (Harmony Grass), Dave Nevin, Grahame White (Fuzzy Duck), Joe Williams (Harmony Grass) a Roger Willis (Gremlins).

Po podepsání smlouvy s labelem Charisma skupina vydala dvě alba, From Scratch (1972) a následující rok v květnu Voice. V roce 1976 vyšla kompilace Liar.
Vlastní repertoár psali pro kapelu Nevin a Ferguson. Capability Brown často k obrazu svému předělávali převzaté skladby. Midnight Cruiser od Steely Dan,
Liar Russe Ballarda z Argent, Beautiful Scarlet a Redman od Rare Bird, I Am And So Are You Alana Hulla z Lindisfarne, známou v provedení skupiny Affinity.

Po rozpadu se Willis, White a Ferguson na žádost Rogera Flavella z popových Christie nakrátko přidružili k zmíněné skupině (pro jejich turné po Jižní Americe v roce 1974), o dva roky později se pak všichni tři stali členy Krazy Kat, kteří nahráli pro Mountain Records dvě alba. Kenny Rowe vydal u Charisma singl Jesus / Water Song (CB 219). Roger Willis dnes bubnuje v bluesové veteránské kapele Storm Warning. Grahame White, který v 90. letech fungoval jako člen doprovodné kapely Dona McLeana, zemřel v roce 2008.

Capability Brown oslňují nejenom vokálními harmoniemi (včetně a capella), využívajícími nebývalé rozpětí typů hlasů členů souboru, ale i bohatou instrumentací s řadou až exotických nástrojů. Ke škodě věci byla snad až příliš barevná paleta nálad a stylů, od rozverných trubadúrských popěvků jak z podhradí, přes dozvuky 60s, artrockový patos a pompu, až po 70s heavy a mainstreamový pop.

Za album Voices si Capability Brown zaslouží své místo mezi rockovými hledači.



Sestava:
Tony Ferguson (zpěv, kytara, baskytara, flétna, steel kytara)
Dave Nevin (zpěv, kytara, baskytara, mellotron, syntezátor, recording, perkuse, vibrafon)
Roger Willis (zpěv, bicí, piano, harmonika)
Grahame White (zpěv, kytara, balalajka, loutna, klávesy)
Kenny Rowe (zpěv, baskytara, perkuse)
Joe Williams (zpěv, perkuse)

Diskografie:
LP
1. From Scratch (1972) (Charisma, CAS 1056)
2. Voice (1973) (Charisma, CAS 1068) 

kompilace
3. Liar (1976) (Charisma, CS 5)

SP
War (1971) (Charisma, BCP 7)
Wake Up Little Sister / Windfall (1972) (Charisma, CB 193)
Liar / Keep Death Off The Road (1973) (Charisma, CB 217)

Reedice:
CD
1990 – Voice (Japanese Charisma/ Virgin, VJCP-2546)
2008 – Voice (Second Harvest, digipack)
2008 – Liar (Second Harvest, digipack)

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2010

P.S. 2020
Capability Brown na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/4030696
K poslechu v CD kvalitě jsou obě vydaná alba ve verzi Second Harvest, 2008

Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

AC/DC: Power Up (2020)

Obrázek
DOBŘE OCHUCENÝ TATARÁK  Mudrovat o AC/DC je jako chtít pitvat tatarák. Syrový maso a vejce, plus něco koření, nic víc – a jsou z vás závisláci. AC/DC je to samé v notách, dvě tři suroviny/ingredience a všichni Mišelíni světa se můžou jít se šnekama a jinýma serepetičkami schovat do špajzu.   Takže narychlo a deníčkově. V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat. „Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek. Svěží „Shot In The Dark“ uvítala natěšené fanoušky prvního října třicetisekundovým úryvkem, o týden později byla na virtuálních pultech celá. Klasická AC/DC fazóna. S...
číst dál ...

BABE RUTH

Obrázek
Pozapomenutá, v počátcích celkem progresivní (hard/art) rocková skupina, založená v roce 1971 v anglickém Hatfieldu, Hertfordshire. Původně se jmenovali Shacklock, podle zakládajícího člena, absolventa Královské hudební akademie, Alana Shacklocka (ex-The Juniors, ex-Chris Farlowe And The Thunderbirds). Zhruba po roce, v létě 1972 se Shacklock proměnili v Babe Ruth, dle přezdívky legendárního amerického baseballového hráče George Hermana, údajně na přání zpěvačky Jenny Haan. V raných sestavách Shacklock / Babe Ruth se objevovala zajímavá jména: - baskytarista David Hewit (ex-Creed & Dr K‘s Blues Band, poznámka: později hrál v Georgia Satellites, Jenny Haan‘s Lion, mj. spolupracoval s Humble Pie). - pianista s jazzovou průpravou, současně i skladatel z oblasti tzv. vážné hudby Dave Punshon - bubeník Dick Powell, před nímž se mihl Jeff Allen - a hlavně, zpěvačka Jenny Janita Haan, která ve své pozdější kariéře spolupracovala s Be Bop Deluxe, Strider, The Waterboys, The Pogues a dalším...
číst dál ...

1970 11: ROCKOVÝ JEŽÍŠ AŽ NA VĚKY

Obrázek
„Rouhání! Svatokrádež! Kde není vzkříšení, není ani křesťanství!“ , rezonovalo mezi církevními dogmatiky a fundamentalisty v týdnech a měsících po zářijovém vydání 2 LP „Jesus Christ Superstar“. Paradoxně se k nim přidali i naši bolševici. To by jeden nevěřil, koho všechno dokázala postavit do jednoho šiku nenávist ke svobodě názoru. – Jenže přelom šedesátých sedmdesátých let nebyl naštěstí středověk ani padesátky, a tak rocková opera autorské dvojice  Andrew Lloyd Webber/Tim Rice nepřivedla nikoho na mučidla ani do šatlavy, ale stala se jednou ze zásadních kulturních událostí nejenom přelomu roků 1970/71. Nečekaného zastání a satisfakce se navíc umělcům dostalo zakrátko z nejvyšších katolických kruhů, konkrétně Vatikánského rozhlasu, který nejenže odvysílal celé dílo, ale doplnil je o komentáře autorů a katolických hodnostářů. „Nic takového nebylo dosud ve Vatikánském rádiu vysíláno," oznámil mluvčí papeže Pavla VI., a pokračoval: „ale cítíme, že se jedná o dí...
číst dál ...

ROCKMAN TOM SCHOLZ: MOZEK I TĚLO BOSTON

Obrázek
BOSTON zaujímají v dějinách pompézního rocku výsostné postavení. Jejich stvořitel, kytarista Tom Scholz, má navíc své zvláštní renomé. Zatímco všichni ostatní stylotvorní mistři šesti strun dospěli ke své jedinečnosti výhradně herní technikou, Tom ze zapsal do dějin coby tvůrce novátorského zvuku pomocí vlastního technického vynálezu, geniálně jednoduchého kytarového zesilovače/efektoru Rockman, připomínajícího tvarem, velikostí i sluchátkovým výstupem walkmana. Pouhé čtyři základní kombinace komprese, zkreslení, stereo chorusu a echa, postačovaly k tomu, aby si každý adept mohl zahrát na pompézmana BOSTON.   Kapely jsme se ve Sparku před lety letmo dotkli v sedmém pokračování seriálu Příběhy progresivního rocku odstavcem: Zdaleka nejúspěšnější akvizicí pompézního rocku se stali BOSTON kytaristy Toma Scholze, u něhož se vzácně snoubilo technické nadání s hudebním. Debutového LP z roku 1977 se dodnes prodalo na 25 milionů. Hlavním rozpoznávacím znamením byl kantilénov...
číst dál ...

1971 09: KDYŽ SANTANA SEKAL LATINU

Obrázek
Jedním z výrazných rockových trendů na přelomu šesté a sedmé dekády dvacátého století byl průnik latinskoamerických prvků, jenž předznamenal i následné vzedmutí afro rocku a jazz rocku. V čele průkopníků latino rocku stál Carlos Santana se svou stejnojmennou skupinou. Třetím albem, od jehož vydání uplyne v těchto dnech padesát let, zmíněnou vývojovou etapu skupina SANTANA završila nejlepším možným způsobem: LP „III“ vystoupalo ve šlépějích předchozího „Abraxas“ na #1 amerického žebříčku a stalo se nedílnou součástí santanovské trilogie, povinné to „četby“ každého rockera. – Carlos Santana se narodil 20. července 1947 v mexickém Autlan de Navarro do početné rodiny houslisty Josého, hrajícího se svou kapelou v tančírnách a na svatbách. Pod otcovým vedením začal s houslemi, biflování ale nebylo jeho šálkem čaje, odjakživa rád improvizoval, proto přesedlal nejdříve na baskytaru, aby zakrátko svůj další život spojil s kytarou. Vlastní hudební kariéru zaháji...
číst dál ...

OHNIVÁ KOMETA VYSTŘELENÁ ZE SKÁLY (DEEP PURPLE: Fireball)

Obrázek
Zatímco „In Rock“ byla šupa na solar bez výstrahy, „Fireball“ jsme všichni nedočkavě vyhlíželi. V Anglii se rockeři dočkali dlouho před vydáním LP v pravidelném pořadu Johna Peela, kde zazněla countryovka „Anyone’s Daughter“, čímž DEEDP PURPLE zmátli přátele i nepřátele víc jak Rusové Velkou říjnovou revolucí uskutečněnou v listopadu. Moje maličkost si na samotné album o více jak půl roku později vystála hodinovou frontu u pardubického Supraphonu, kam znenadání přišly indické dum-dumky.   Ne, že by nás, tvrďáky, „Fireball“ přímo zklamal, to ani omylem, jen vyžadoval jiný přístup k poslechu než hrrgrrr „In Rock“. Výraz DP byl na novince hladší, kultivovanější, ne tak nadržený. Každým dalším poslechem však rozinky rozeseté po albu sládly, například sférická Blackmoreova kouzla v „No No No“ a „Fools“, anebo Gillanovo zvýrazněné soulové pnutí ve vícero skladbách. Po čase se před každým vnímavým z nás vyloupnul do krásy „Fireball“ jako celek, včetně všech netypickýc...
číst dál ...

ZVUKOVÝ SLIS(Z) NAMÍSTO HUDBY

Obrázek
Jedno ze stěžejních audio témat současnosti je tzv. Loudness War, neboli válka proti nepřetržitému řevu namísto dynamiky.  Na stránkách Sparku nemá smysl řešit tuto obsáhlou problematiku technicky do hloubky, zájemcům o hlubší poznání proto přidávám v samostatném boxu několik odkazů a doporučení. Zvuková kvalita hudebních záznamů se dá rámcově posoudit nejenom podle jejich dynamiky, ale i kmitočtového rozsahu a míry ostatních typů zkreslení. POJMY A DOJMY Dynamika Svět kolem nás je zvukově neuvěřitelně dynamický, od práhu slyšení po práh bolestivosti je rozdíl v akustickém tlaku 1:10000000 (jedna : deseti milionům),což je vyjádřeno logaritmicky 140dB. Pro chlapáckou představu, je to rozdíl mezi benčpresem bakterie (0,2 mg) a solidního sypače okresního formátu (200 kilo). I hudba umí být dynamická, nejenom hlasitá. Symfonický orchestr naživo dosahuje špičkových hladin akustického tlaku až 110dB, což – při 30dB hladině „hlukového pozadí“ ztichlé koncertní s...
číst dál ...

BLACK SABBATH: Sabotage (Super Deluxe)

Obrázek
PŘEMÝŠLIVÍ DĚLNÍCI HARDROCKU BLACK SABBATH Sabotage (Super Deluxe) BMG                43:39/70:03/29:51/7:26 Hard Rock        Velká Británie   Šesté album BLACK SABBATH z července 1975 plynule navazuje na studiově propracovanou „Sabbath Bloody Sabbath“. „Sabotage“ sice nemá jeho kompoziční sílu ani novátorský pel, je však skvělým queenovským dnem po noci. Úvodní hřmoťárny, „Holy In The Sky“ a „Symptom Of The Universe“ patří do sabatí klenotnice. Desetiminutovou „Megalomania“ zdobí především přiškrabávaný Iommiho riff i kosmická mezihra. Pokus o komplikovanější „prog“ strukturu zůstal tak trochu napůl cesty, kapela přitom ve skladbě obětovala několik slibných motivů i aranžérských nápadů, chybí jen pověstná třešinka na dortu. I tak ale klobouk dolů před birminghamskou dělnickou třídou! Druhou stranu alba otevírá grandiózní „Thrill Of It All“, evokující úvodním motivem „Pátou“, an...
číst dál ...

MOUNTAIN (LESLIE WEST)

Obrázek
Hardrockoví řemeslníci Mountain jsou dodnes v povědomí části rockových fanoušků uloženi coby pouzí přitvrzení napodobovatelé Cream. Předznamenávám, že podle mne neprávem, i když stylové paralely mezi oběma kapelami jsou zřejmé, a vzájemný personální propletenec na pokračování taktéž. Při popisu hudby Mountain (zčásti i Cream) se často používají pojmy jako heavy, psychedelic, blues, hard rock, hippie metal... Lze z nich dešifrovat dvě mezní polohy výrazu Mountain: buldočí úpornost vedle květnaté melodiky, drsný syrový zvuk po boku zvukomalby. V éře před Cream byl sólový kytarista takřka vždy významově až za zpěvákem, teprve Eric Clapton povýšil šestistrunaře do role možných hlavních hvězd. U Mountain to byl grizzly Leslie West, jenž dokázal svůj nástroj rozezvučet do osobité, dřevorubecky silové melodiky, kdy rázné riffy prokládal sladkými tóny. Jeho hra má v sobě génia minimalismu, žádné nadbytečné kudrlinky, ozdůbky, o to větší tah vpřed. Leslie West (vlastním jménem Wei...
číst dál ...

APPICE BROTHERS: Vládci hromů a bucharů

Obrázek
Je sice pravda, že tváří skupiny bývá nejčastěji zpěvák, případně kytarista, ale jak už kdysi dávno pronesl Mikkey Dee: „Můžeš mít špičkového zpěváka, báječného kytaristu, perfektního basáka, ale jak má bubeník mizerný den, všechno to jde do hajzlu.“ Carmine a Vinny Appice podobných dnů měli zatraceně málo, jestli vůbec nějaké. Spíše to bylo a je naopak. Tihle dva bráchové, před jejichž bicími soupravami hrála smetánka sedmdesátkového, osmdesátkového i devadesátkového hard rocku a metalu, psali a stále píšou historii těchto stylů. Momentálně ruku v ruce šíří do světa své první společné album „Sinister“, které navazuje na jejich koncertní bubenické bitvy, které se v minulých letech přehnaly i naší zemí. Byla velká čest vyzpovídat tyto mistry nástrojů nátlučných, a jak praví nepsané pravidlo, nejdříve dostal prostor starší z bratrů, Carmine. CARMINE APPICE JM: Na úvod rozhovoru dovol, abych ti složil poklonu coby otci všech hardrockových bubeníků. Proto nemohu začít jinak: Debut VANILLA...
číst dál ...