1983: OSTRÝ DORTOVÝ NŮŽ BRYANA ADAMSE

Cuts Like A Knife je spolu se Summer Of 69 dlouhodobě nejhranější skladbou na Bryanových koncertech, hrál ji víc jak tisíckrát. A samotné stejnojmenné album je po Reckless a Waking Up The Neighbours třetí největší zásobárnou koncertních setlistů. Současně je ale také posledním opusem, o který se rockeři nemuseli dělit s ječícími fanynkami a popíky.

 

Bryan Adams zahájil svou muzikantkou kariéru na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let nahráním (de facto ve dvou lidech) bezejmenného debutu, vydaného počátkem roku 1980. O rok později pokračoval deskou, You Want It, You Got It. Alba ani vydané singly sice nijak zásadně nebodovaly, nicméně otevřely Bryanovi cestu do klubů a některých rádií. Adams se navíc objevil na pódiích po boku Kinks a Foreigner, a podařilo se mu konsolidovat sestavu doprovodných muzikantů. Tvořili ji: kytarista Keith Scott, klávesák Tommy Mandel, bubeník Mickey Curry a baskytarista Dave Taylor. Parta rozjívených mládenců – jak dokazuje rozhovor pro německou televizi z roku 1983, jenž je k vidění na youtube – spolu vydržela až do roku 1998. Keith a Mickey jsou s Bryanem Adamsem dodnes.

Třetí Adamsovo LP, Cuts Like A Knife, vyšlo 18. ledna 1983 a stalo se souběžně jedním z prvních titulů vydaných na kompaktním disku. V USA jedna a Kanadě vícenásobná platina. V Evropě zprvu víceméně oslovilo jen komunitu vyznavačů a sledovačů severoamerické pomprockové a AOR scény. My, černí burzovní makléři, jsme měli díky Pepovi Horvathovi, zvanému Pompéz, a jeho importérům, vše podstatné ihned a z první ruky, takže také Bryana Adamse od jeho prvního alba. Okamžitě nás zaujal svým chraplavě drsným hlasem i líbivým a současně rockovým soundem, kdy například na Cuts Like A Knife nechyběly hammondky, což bylo v éře synthie odevšad naprosto ojedinělé. Ve sborech mu občas vypomáhali borci jako Lou Gramm z Foreigner, což možná byla splátka za dřívější koncertní spolupráci. Cuts Like A Knife jsme proto řadili na roveň Subject...Aldo Nova (Aldo Nova) či Gowan (Lawrence Gowan) a dalších alb tehdejších kanadských noviců AOR/pomp žánru.

Bryan Adams byl svěží, neohraný, a lehce stylem i soundem zapadl mezi matadory. Čím se kupříkladu liší Take Me Back od hitů Alice Coopera? Anebo This Time od refrénovek Bruce Springsteena? Ničím podstatným. Bryan Adams byl v třiaosmdesátém rockerem, co skládal a hrál prima stadiónovky všech druhů. S psaním mu vydatně pomáhal Jim Vallance, jeho spoluhráč z debutu, dříve (pod pseudonymem Rodney Higgs) bubeník a hlavní skladatel skupiny Prism frontmana Rona Tabaka, jejíž alba z konce sedmdesátek patřila k ozdobám kanadského (hard) rocku. Ostatně, Bryan Adams napsal už v roce 1978 pro Prism skladbu You Walked Away Again. Jim Vallance skládal hity nejenom s Bryanem, jeho písničky se objevují na albech Kiss, Bonnie Raitt, Glass Tiger, Tiny Turner, Toronto, Fast Forward, Black’N’Blue, Johna Wettona, Ozzyho, Aerosmith a desítek dalších.

Co se týče spolupráce dvojice Adams-Vallance, Jim uváděl, že spíše než o psaní šlo o budování písně z fragmentů a nápadů, „Bylo to jako luštění hádanky.“ Díky tomu, že Vallance byl mimo jiné multiinstrumentalista, mohl společně s Adamsem dotvářet skladby aranžérsky i zvukově, jejich společná dema se v podstatě překrývají s konečnými verzemi, „Dave a Mickey víceméně přenášeli moje demoverze na alba, basu a bicí samozřejmě ovládali mnohem lépe než já!“

Vallance v jednom rozhovoru z roku 1988 prozrazuje, že sborové „na-na-na“ v titulní písni je opravdu inspirováno finále Hey Jude, odrhovačkou Na Na Hey Hey Kiss Him Goodbye Steam (v ČSSR byla známější obhroublá verze germánského tria Jeronimo) i Lovin’, Touchin’, Squeezin’ od Journey.

Jedinou ryze Adamsovou skladbou na albu je balada Straight From The Heart. Autor k ní řekl: „Napsal jsem ji, když mi bylo 18 let, jedna z prvních písní, které jsem kdy složil. Byl jsem ve Vancouveru, preludoval na klavíru, a prostě se zjevila. Nějaký čas poté můj přítel Bruce Fairbairn produkoval album pro Iana Lloyda, a chtěl po mně pro něj skladbu. Postupně ji časem nahrálo vícero kolegů, včetně Bonnie Tyler. Nakonec jsem Straight From The Heart zařadil do svého repertoáru a stala se mým prvním velkým úspěchem.“

U kritiků Bryan Adams rozhodně neměl na růžích ustláno. Například Errol Somay album Cuts Like A Knife ve své recenzi (Rolling Stone, číslo 395 z 12. května 1983) v podstatě zaříznul, vyčítá mu kdeco, počínaje podbízivostí trhu a rozhlasovým dramaturgům, přes kopírování druhých, kdy jmenuje Foreigner a Billyho Squiera, a nakonec album označí za nevýrazné. „Děkuji, ne,“ končí Somay svou recenzní pitvu zaživa. Melody Maker pak psal o sacharidovém rocku, čili obrovské homoli cukru.

V květnu 1983 vyjíždí Adams na turné s Journey, a balada Straight From The Heart se stává jeho prvním hitem (US #10). V srpnu pak singl Cuts Like A Knife zdolává US #15 a album dosahuje na americkou platinu a US#8. V říjnu pokračuje koncertováním v Anglii, kterou si tak zamiluje, až se do ní nakonec přestěhuje. Rok 1983 uzavírá s bilancí 283 (!) koncertů.

–

Z dnešního úhlu pohledu je Cuts Like A Knife sbírkou chytlavých nepřeslazených rockových písniček, které si může notovat doslova každý. Takové se dnes už nerodí. Aspoň ne pod světly ramp.

Jaromír Merhaut pro Rock History 1983