AC/DC: Power Up (2020)
DOBŘE OCHUCENÝ TATARÁK
Mudrovat o AC/DC je jako
chtít pitvat tatarák. Syrový maso a vejce, plus něco koření, nic víc – a jsou
z vás závisláci. AC/DC je to samé v notách, dvě tři suroviny/ingredience
a všichni Mišelíni světa se můžou jít se šnekama a jinýma serepetičkami schovat
do špajzu.
Takže narychlo a
deníčkově.
V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat.
„Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek.
V úvodní „Realize“ je za firemní ostří pily jednoznačně Brian, byť se slyšitelně potýká s věkem zúženým hlasovým rejstříkem. Angus a ostatní naštěstí v pozadí mažou, co to dá, překvapí vrstevnaté aranže, je zkrátka co poslouchat.
„Rejection“ dusá v o něco pomalejším rytmu, soundu opět na první signální dominuje Brian, přidává se typický Angusův riff, celkově je skladba syrovější úpornější než otevírák. Milým zpestřením je pro mě osobně Brianův půl sekundový GEORDIE ocásek.
Svěží „Shot In The Dark“
uvítala natěšené fanoušky prvního října třicetisekundovým úryvkem, o týden
později byla na virtuálních pultech celá. Klasická AC/DC fazóna.
Slyšitelně odlehčená a porůznu dozdobená „Through the Mists of Time“ je pro „Australany“ méně typická. Ani Brian poprvé nijak netlačí na pilu, i když jinak než řezavě/škrceně to už dnes bohužel nedá. Když si vybavím, co by s touto skladbou vyvedl v časech Hells, jen se olíznu.
„Kick You When You're Down“ – opět vnímám nesoulad drtiče skla Briana s v náznacích funkující kapelou.
Trademarkovou kytarovou práci můžeme slyšet v „Witch's Spell“, Angus se dokonce pouští na krátký sólo špacír.
„Demon Fire“ má chvílemi trochu rozvitější hardrockovější formát, skoro by se chtělo napsat párplovskýJ Možná i proto byla skladba vybrána za druhého pilota alba.
„No Man's Land“ je pomalé rock’n’boogie, a dalším kusem, co přímo volá po mladším Brianovi.
Jednoduchý rytmus „Systems Down“ – jako stvořený k poskakování po jedné nozeJ A navrch vedle riffu další pěkné sólečko. Že by zápis mezi nesmrtelné skladby AC/DC?
Poslední Angusova parádička, „Code Red“, zvonec, konec.
Slyšitelně odlehčená a porůznu dozdobená „Through the Mists of Time“ je pro „Australany“ méně typická. Ani Brian poprvé nijak netlačí na pilu, i když jinak než řezavě/škrceně to už dnes bohužel nedá. Když si vybavím, co by s touto skladbou vyvedl v časech Hells, jen se olíznu.
„Kick You When You're Down“ – opět vnímám nesoulad drtiče skla Briana s v náznacích funkující kapelou.
Trademarkovou kytarovou práci můžeme slyšet v „Witch's Spell“, Angus se dokonce pouští na krátký sólo špacír.
„Demon Fire“ má chvílemi trochu rozvitější hardrockovější formát, skoro by se chtělo napsat párplovskýJ Možná i proto byla skladba vybrána za druhého pilota alba.
„No Man's Land“ je pomalé rock’n’boogie, a dalším kusem, co přímo volá po mladším Brianovi.
Jednoduchý rytmus „Systems Down“ – jako stvořený k poskakování po jedné nozeJ A navrch vedle riffu další pěkné sólečko. Že by zápis mezi nesmrtelné skladby AC/DC?
Poslední Angusova parádička, „Code Red“, zvonec, konec.
U celého alba vnímám lehký rozpor mezi jednostrunným řvounem Brianem, přehlušujícím všechno a všechny, a snahou ostatních o určitou barevnost soundu. Je to jako když si v zubařském křesle při vrtání zoufale prohlížíte výzdobu ordinace a myšlenky se ne a ne odpoutat …
Sice ne další klasika, ale slušný tradiční kus nepochybně.
Komentáře
Okomentovat