ERIS PLUVIA

Janované Alessandro Serri a Edmondo Romano spolu začali muzicírovat někdy koncem roku 1984, o něco později založili Heros Liogos, přímé předchůdce Eris Pluvia. Začali koncertovat, a svou hudbou doprovodili několik divadelních a scénických představení (Nascere sinopia, Quasi trasfigurare, Eris Pluvia). Svůj styl a sound postupně přetvářeli od prvotní psychedelie k dalším experimentálním formám, aby nakonec zakotvili u odkazu klasického artrocku sedmdesátých let. V letech 1986-89 se pod hlavičkou Eris Pluvia vystřídalo vícero muzikantů, jádro Serri & Romano bylo v té době pevné. 

V roce 1990 nahrála skupina demo Pushing Together, kde se již objevují skladby z Rings Of Earthly Light, vydaného v roce 1991 u francouzské firmy Musea. Recenze psaly o pastorálním až symfonickém soundu, a přirovnávaly Eris Pluvia k Camel i Oldfieldovi. Eris Pluvia se díky fanzinům rychle dostává do povědomí progrockových fanoušků na celém světě, kapela účinkuje na evropských progrockových festivalech. V prosinci 1992 opouští soubor zásadní persona, Alessandro Serri. Eris Pluvia pokračuje v nové sestavě se zpěvákem Alessandrem Contim a kytaristou Maurem Montzobbiem. Na konci roku 1993 ale odchází i Edmondo Romano a zakládá se svým parťákem Serrim Ancient Veil. S novým kytaristou Davidem Marrarim a skladbou Icarus se Eris Pluvia v roce 1994 úspěšně účastní hudební soutěže Rino Gaetano Awards.
Pak se dlouho dlouho nic zásadního nedělo, až od roku 2005, kdy začala plně fungovat nová sestava, posílená dvěma členy Began: Matteem Nolim a Davianem Rotellem. Eris Pluvia vydala takřka po dvaceti letech od debutu nové album Third Eye Light (2010).

Jako jedni z mála drželi Eris Pluvia v devadesátých letech praporec neoprogu docela vysoko. Nová reunionová squadra (R) bohužel kvalitou nenavázala. Absence otců zakladatelů Alessandra Serriho i Edmonda Romana je znát.

Jaromír Merhaut 6/2007 /Rock+ 2010)
 
Obsazení:
Alessandro Cavatorti (kytara) A (R)
Marco Forella (baskytara) ABCD (R)
Martino Murtas (bicí) ABCD
Paolo Raciti (klávesy) ABCD
Alessandro Serri (zpěv, kytara) A
Edmondo Romano (saxofon, flétna) AB
Alessandro Conti (zpěv) BCD
Mauro Montzobbio (kytara) BC
Davide Marrari – (kytara) D
Matteo Noli (kytara, zpěv)  (R)
Paolo Raciti (klávesy)  (R)
Daviano Rotella (bicí)  (R)
 
 
Diskografie:
1. Rings Of Earthly Light (1991) (Musea FGBG 4048 AR, CD)
2. Third Eye Light (2010) (AMS 185, CD)
 
Internet:
www.erispluvia.com

P.S. 2020
Eris Pluvia na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/5292827
K poslechu je kompletní diskografie, včetně titulů vydaných po roku 2010, všechny v původních CD verzích.

Rings Of Earthly Light (1991)
1. Rings Of Earthly Light: (17:12)
a) Earthscore
b) Portrait
c) Sell My Feelings
d) Following Her In A Fantasy Lake
e) I Re-Emerged, Ancient Knight, In Presence Of Metal Knights 
2. In The Rising Mist (4:26) 
3. The Broken Path (1:32) 
4. Glares Of Mind (3:56) 
5. Pushing Together (4:40) 
6. You’ll Become Rain (2:14) 
7. The Way Home (9:17)

Alessandro Serri – zpěv, kytara, flétna
Paolo Raciti – klávesy
Edmondo Romano – saxofon, flétna, vokály
Marco Forella – baskytara, akustická kytara
Martino Murtas – bicí
 
hosté:
Valeria Caucino – zpěv (1c)
Enrico Paparella – akustická kytara (3)
Alessandro Cavatorti – akustická kytara (4)
Sabrina Quarelli – housle  (4, 7)

Itálie je země artrocku zaslíbená od prvních památných misí Genesis počátkem 70. let. Je to dáno historií i tradicemi Apeninského poloostrova, kde se umění vždycky dařilo a romantizující konsekvence artrocku byly přímo předurčeny k tomu, aby zde na jihu Evropy tento žánr zapustil kořeny hluboko, doširoka, nadlouho a napořád...

Eris Pluvia navázala na seventies tradice tak výrazným způsobem, že dodnes patří mezi nejvzývanější interprety přelomu 80. a 90.let nejen v Itálii, ale mezi fanoušky progrockové scény po celém globálním světě...
Věřím, že takřka každému vyznavači Genesis, Camel, ale i VDGG a Gentle Giant postačí jeden poslech alba Rings Of Earthly Light – a bude lapen. Styl, sound, kompozice Eris Pluvia jsou pestré, malebné, košaté. Výraznou a přitom nevtíravou roli zastává flétna a saxofon Edmonda Romana. Já vidím, slyším paralely na tradice italských sochařů, malířů, stavitelů, skladatelů – vše je hravé, lehkonohé, elegantní, možná lehce melodicky podbízivé, ale strhující a přirozené… 
Esencí všeho je titulní opus o pěti větách. Kompoziční dějovost a patina jsou zvýrazněny na míru šitými aranžemi, rozechvělým zpěvem Alessandra Serriho, i archaicky pojatým zvukem. Za Rings Of Earthly Light by se zkrátka nemuseli stydět ani gabrielovci v éře Foxtrotu. Málokdy se přebal LP/CD snoubí s obsahem jako ten Gianniho Romana.
Rings of Earthly Light je pro mne osobně jedním z nejlepších art-progů devadesátých let a směle se může postavit jakémukoliv z proslulých alb sedmé dekády. Je důkazem, že navázat na tradice se dá i bez ředění a opisování.
 

Third Eye Light (2010)
1. Third Eye Light 
2. Rain Street 19 
3. The Darkness Gleams 
4. Someone Care For Us 
5. Fixed Course 
6. Peggy 
7. Shades 
8. Fellow Of Trip 
9. Sing The Sound Of My Fears 
 
Alessandro Cavatorti – kytara
Marco Forella – baskytara
Matteo Noli – zpěv, kytara
Paolo Raciti – klávesy
Daviano Rotella – bicí
Hosté:
Roberta Piras – flétna (1, 2, 4, 6, 9), zpěv (1)
Diana Dallera – zpěv (1,6)
Max Martorana – klasická kytara (1, 9)
 

Eris Pluvia vydali po dvaceti letech druhé album. To první, Ring Of Earthly Light z roku 1991, považuji za klenot neoprogu devadesátých let. O to větší zvědavost byla, když jsem zaregistroval novinku.
Nebudu to protahovat. Zázrak se nekoná. Skoro nic se nekoná. O občasný vzruch se stará pouze kytara Alessandra Cavatortiho, jeho parádní gilmourovské sólo v úvodní Third Eye Light se vznáší jak orel, co se omylem dostal nad fádní nížinu s družstevními lány. A tak to zůstane po celou třičtvrtěhodinku.
Flétničková piánko pohoda je prima věc, jenže se musí vážit na lékárnických vahách, jinak je to horší uspávadlo než CO.
Nesmělý kolorativní zpěv Mattea Noliho je jen přívěskem, viz Rain Street 19, Peggy a jedna dvě další, kde tak nějak zpívá. Toporné soustředění se na výslovnost; na prožitek a sdělení se jaksi zapomnělo…
V pseudodramatické  The Darkness Gleams se projeví jalovost současné sestavy v plné nahotě. Chybí jakýkoliv švih a spád, z přechodů trčí švy jak dráty, předvídatelné melodické a rytmické triviality, a zase jen kytara má jakýs takýs drajv. To samé v jakožedivočině Fixed Course, Alessandro řeže do strun jak zběsilej, kapela se mu za zády drze vysmívá a hraje maximálně tak člověče, nezlob se. Anebo Peggy: Cavatorti vytvoří éterickou i nosnou náladu i Wishbone Ash, jenže hostující Diana Dallera nás andělsky akorát zastele a uspí. Zásadní rozpor mezi kytarou, která by tolik chtěla, a zbytkem „nikam se nežeň, počkej“, je markantní i v dalších skladbách, Shades a Fellow Of Trip. Jen závěrečná Sing The Sound Of My Fears se trochu vymyká a dá se poslechnout  i jako celek. Až je mi Alessandra Cavatortiho líto; s dobrou bandou za zády by nejspíš dokázal divy.
Skladatelská impotence je ještě zvýrazněna hráčskou machou, lpěním na podružnostech a nalinkovaných schématech.
Muzika protékající mezi prsty jako destilovaná vlažná voda, neosvěží a nezůstane nic, co by stálo za olíznutí. Snad jen jako progmuzak někde na pozadí.
Bohužel. Jdu si spravit chuť, Ring Of Earthly Light se už točí. Nebe a dudy.