ODIN
Odin, severský stvořitel, otec veškerenstva, pán všehomíra, patron básníků i bojovníků, ale i zapomenutá kapela, krátce fungující na přelomu šedesátých a sedmdesátých let v Německu.
Ústřední postavou dění byl Jeff Beer, ročník 1952, vysokoškolský student, pocházející ze severobavorského Mitterteichu. Jeho amatérské trio Elastic Grasp zvítězilo v místní soutěži jazzových a rockových skupin Golden Guitar. Jeff začínal jako kytarista ovlivněný Hendrixem a Claptonem, v šestnácti však přesedlal k hammondkám. Zprvu se zaučoval na repertoáru Nice, záhy přibyl Béla Bartók, Igor Stravinskij i Frank Zappa. O osm let starší Rob Terstall měl za sebou tříleté studium kytary v Amsterdamu, odkud pocházel, i bohaté zkušenosti z hraní v různých skupinách, když se počátkem jedenasedmdesátého připojil k Elastic Group. Již v létě ale Jeff a Rob hledají nové – profesionální – spoluhráče. Na scéně se znovu (viz dále) objevují Angláni Ray Brown a Stuart Fordham, dřívější Robovi parťáci z Honest Truth, námezdní mezinárodní skupiny, obrážející štace po německých a italských klubech coby doprovodka druholigových amerických interpretů. Její poslední sestavu vedle Roba, Stuarta a Raye tehdy doplňovali: zpěvák Jimmy Paterson (ex The Fact Of Life) a maďarský varhaník Hannas. Po jeho náhlé smrti se Ray a Stuart vracejí do Anglie, kde je zanedlouho zastihne Jeffova nabídka na společné hraní s novým klávesákem – Jeffem Beerem. Ray Brown začínal v šedesátkách v soulových kapelách, Stuart působil v Londýně jako studiový a námezdní hráč, mimo jiné hrál s The Walker Brothers.Čtveřice Terstall – Fordham – Brown –
Beer se sejde Schweinfurtu poblíž Würzburgu, kde mezitím dostudovaný Jeff působí
v roli učitele hudby. Okamžitě je jasné, že si mládenci notují nejenom
muzikantsky. Název Odin navrhnul Stuart Fordham, mezi jehož koníčky patřila i
mytologie. Odin se poprvé představují veřejnosti na podzim roku 1971
v klubu Maxim ve Schweinfurtu. V okolí Řezna pak doprovázejí Oblivion
Express Briana Augera, Beggars Opera, MMEB, Atomic Rooster a další. Vrcholem
jejich „živé“ kariéry se stávají vystoupení na pop-festivalu ve Würzburgu 8. a 9. července 1972 (kde mj.
účinkovali Joe Cocker, Jeff Beck Group, Hardin & York, Alexis Korner,
Nazareth, Juicy Lucy, Golden Earring) a rockovém festivalu v Scheeßel 8. a 9. září 1973 (Chicago,
King Crimson, Soft Machine, Lou Reed, Buddy Miles, Chuck Berry, Ten Years
After, Nucleus) před bezmála čtyřicetitisícovým publikem. Odin se ani
v takovéto elitní společnosti neztratili. Jak dokazují i ex-post vydané
záznamy, na svých vystoupeních často přehrávali – vedle King Crimson a Neila
Younga – i repertoár Franka Zappy, jehož ostatně považovali za svého velkého inspirátora.
Mezi další odinovské vzory patřili Yes, Soft Machine, Van Der Graaf Generator,
Gentle Giant, John McLaughlin a Quatermass.
Koncertní výkony v přímé konkurenci
věhlasných světových souborů i samostatná vystoupení, například v klubu Zoom ve
Frankfurtu, pomohly kvartetu získat nahrávací kontrakt. Jimmy Boyks
z Phonogramu (filiálka Hamburk) pro ně zajistil smlouvu se sublabelem Vertigo.
Krátce nato se v tamějším studiu Windrose-Dumont-Time začíná nahrávat první (a
jediná studiovka). Bezejmenné album vychází koncem roku 1972. Bohužel, i přes
příznivé recenze v Musikexpressu (4/73) a Sounds (5/73) na trhu neuspěje. Odin
ještě v únoru 1973 pořizují v Südwestfunk studio U1 in
Baden-Baden čtyřskladbový rozhlasový záznam. Jeho odvysílání posílilo
reputaci hráčsky výjimečného seskupení. Vše se zdálo na nejlepší cestě. O
skupinu projevila zájem anglická pobočka Phonogramu, Jeff Beer je pozván
k jednání do Londýna, navštěvuje Marquee, dolaďuje detaily turné. Vše utne
náhlá ropná krize, spojená s benzinem na příděl, omezením lisování vinylů,
a dalšími restrikcemi. Německý Phonogram dokonce zastaví přípravy nahrávání
druhého alba, přednost dostávají komerční „tutovky“. Další ranou je
katastrofálně nízká návštěvnost hamburského koncertu – s bídou stovka
návštěvníků. Odin se nedaří svou náročnou hudbou oslovit publikum mimo svůj
domovský region. Kapela se ocitá na sestupné spirále, dostavují se finanční
problémy. V květnu 1974 Odin končí. Muzikanti se rozutíkávají…
Jeff Beer a Rob Terstall se po čase
sešli na albu Herberta Bairya – Traumspiel (1979). Rob žije
v Německu a je stále umělecky činný. Muzicíruje, maluje, sochá, překládá. Ray
Brown žije v Londýně, podniká. Stuart Fordham byl až do své smrti
v říjnu 2003 spoluvlastníkem malé londýnské elektrotechnické společnosti.
Pokus o znovuobnovení činnosti v roce 2002 nevyšel, Stuartův zdravotní
stav mu aktivní hraní už nedovoloval.
Odin svou propracovanou – byť v porovnání s dobovou elitou přeci jenom méně nápaditou – muzikou neprorazili.
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012
P.S.
Jeff Beer v bookletu k Live At Maxim (1971, vydáno 2007) píše: „Odin byla sešlost špičkových sólistů, každý z nás měl neukojitelnou hudební chuť k jídlu, byli jsme netrpěliví, nebáli jsme se žádné výzvy. Chtěli jsme se dostat na scénu tak rychle, jak jen to bylo možné, zúročit svůj růst, postavený na vypilovávání živého projevu i skladatelského umu. Naše první koncerty se odehrály v Maximu ve Schweinfurtu. Byl to relativně velký klub s vysokým stropem, prostorným, dřevem obloženým hledištěm. Sloužil výhradně pro koncerty, většinou zavedených kapel z Anglie, jen velmi zřídka začínajících německých. Na pódium se chodilo přímo z hlediště. K nahrávání na zkouškách i koncertech nám sloužil páskový stereofonní magnetofon Philips z konce šedesátých let, typ si už nevybavím, jen to, že byl třírychlostní (19/9,5/4,75). Nahrávky jsem nikdy nikomu nesvěřil, dnes tvoří základ archívu Odin. Jejich technická i umělecká kvalita je velmi různorodá, od improvizací jednotlivých členů přes základní struktury rodících se skladeb až po komplexní studiové záznamy s vícenásobným přepisem stop, nebo koncertní záznamy z mixpultu. Manfred Steinheuer z Longhairmusic mě neustále bombardoval, abych staré pásy Odin dohledal a přivezl. Protože byly uschovány v suchu, zachovaly se ve skvělém stavu. Zvukař Jörg Scheuermann je zdigitalizoval a upravil pomocí nových technologií. Starověký Odin se znovu narodil.“
Sestava:
Rob Terstall – kytara, zpěv
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
Diskografie:
Odin (1972) (LP, Vertigo 6360608)
–
SWF Session 1973 (2007) (CD, Long Hair Music, LHC00056)
Live At The Maxim (2007) (CD,
Long Hair Music, LHC00057)
---
Odin (1972)
1. Life Is Only (J.
Beer / R. Brown)
2. Tribute To Frank (J. Beer)
3. Turnpike Lane (R. Terstall)
4. Be The Man You Are (R. Terstall / R. Brown)
5. Gemini (Hammond)
6. Eucalyptus (J. Beer)
7. Clown(J. Beer / S. Fordham / R. Brown)
- bonus (CD, 2007, Long Hair Music)
8. Oh No (F. Zappa)
Rob Terstall – kytara, zpěv
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
Produkce a aranže: Odin
Vydáno: LP, 1972, Vertigo 6360608
Reedice:
CD, 1992, Repertoire 4230 WP
CD, 2002, Living In The Past LITP 1972-002
CD/LP, 2006, Akarma AK339, 339 (bootleg)
CD, 2007, Long Hair Music 00058
Odin svou propracovanou – byť v porovnání s dobovou elitou přeci jenom méně nápaditou – muzikou neprorazili.
Jeff Beer v bookletu k Live At Maxim (1971, vydáno 2007) píše: „Odin byla sešlost špičkových sólistů, každý z nás měl neukojitelnou hudební chuť k jídlu, byli jsme netrpěliví, nebáli jsme se žádné výzvy. Chtěli jsme se dostat na scénu tak rychle, jak jen to bylo možné, zúročit svůj růst, postavený na vypilovávání živého projevu i skladatelského umu. Naše první koncerty se odehrály v Maximu ve Schweinfurtu. Byl to relativně velký klub s vysokým stropem, prostorným, dřevem obloženým hledištěm. Sloužil výhradně pro koncerty, většinou zavedených kapel z Anglie, jen velmi zřídka začínajících německých. Na pódium se chodilo přímo z hlediště. K nahrávání na zkouškách i koncertech nám sloužil páskový stereofonní magnetofon Philips z konce šedesátých let, typ si už nevybavím, jen to, že byl třírychlostní (19/9,5/4,75). Nahrávky jsem nikdy nikomu nesvěřil, dnes tvoří základ archívu Odin. Jejich technická i umělecká kvalita je velmi různorodá, od improvizací jednotlivých členů přes základní struktury rodících se skladeb až po komplexní studiové záznamy s vícenásobným přepisem stop, nebo koncertní záznamy z mixpultu. Manfred Steinheuer z Longhairmusic mě neustále bombardoval, abych staré pásy Odin dohledal a přivezl. Protože byly uschovány v suchu, zachovaly se ve skvělém stavu. Zvukař Jörg Scheuermann je zdigitalizoval a upravil pomocí nových technologií. Starověký Odin se znovu narodil.“
Rob Terstall – kytara, zpěv
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
Odin (1972) (LP, Vertigo 6360608)
SWF Session 1973 (2007) (CD, Long Hair Music, LHC00056)
2. Tribute To Frank (J. Beer)
3. Turnpike Lane (R. Terstall)
4. Be The Man You Are (R. Terstall / R. Brown)
5. Gemini (Hammond)
6. Eucalyptus (J. Beer)
7. Clown(J. Beer / S. Fordham / R. Brown)
- bonus (CD, 2007, Long Hair Music)
8. Oh No (F. Zappa)
Jeff Beer – klávesy
Ray Brown – baskytara, zpěv
Stuart Fordham – bicí
Vydáno: LP, 1972, Vertigo 6360608
CD, 1992, Repertoire 4230 WP
CD, 2002, Living In The Past LITP 1972-002
CD/LP, 2006, Akarma AK339, 339 (bootleg)
CD, 2007, Long Hair Music 00058
P.S. 2020
Jediné studiové album Odin je na Tidalu ve verzi Akarma, 2006:
https://listen.tidal.com/album/24890069
Komentáře
Okomentovat