JUDAS PRIEST 1982: HELLIONŮV NÁLET NA AMERIKU
Brutální
útok přímo na komoru amerických fans vyšel Judas Priest osmým albem dokonale.
Spolu s Iron Maiden byli prvními význačnými posly Nové vlny britského
heavy metalu. Daniel Bukszpan ve své kovové encyklopedii označil úvod titulní
skladby za nejděsivějších osm vteřin v dějinách heavy metalu 80. let. Na
všechny váhavé v obchodech s vinyly nemilosrdně útočilo kovové
monstrum Douga Johnsona, robotický pták Hellion. Z mnohých se po poslechu Screaming
For Vengeance stali pravověrní metalisté.
Slabší
Point
Of Entry poněkud přibrzdilo vzletovou rychlost Judas Priest. Náprava
musela být rychlá a úderná, ostatní vlčáci z metalové smečky neznali
bratra a jakékoliv zaváhání kteréhokoliv z nich se trestalo přesunem fans.
Screaming
For Vengeance naštěstí utnulo pochybnosti o tom, zdali Judas Priest
budou stíhat v sousedství býčích Saxon, Dickinsonovým turbem
akcelerovaných Iron Maiden i stále široce populárnějších Def Leppard.
Z daňových
důvodů se až na výjimky osmé album připravovalo a nahrávalo na Ibize, a finalizovalo
a míchalo ve floridských studiích Beejay/Bayshore. „Na Ibize jsme se
topili v chlastu, Amerika nás přeci jenom krotila,“ suše o mokrých dnech
referoval Glenn Tipton.
Koncem
roku 1981 se tedy kapela v sestavě: Rob Halford – zpěv; K. K. Downing – kytara; Glenn Tipton – kytara; Ian
Hill – baskytara; Dave Holland – bicí; opakovaně vydala do tepla španělské
enklávy komponovat a zkoušet nový materiál. Samotné nahrávání Screaming
For Vengeance pak trvalo od ledna do května 1982, o produkci se opět staral
Tom Allom. Album vyšlo v polovině července.
FUTURISTICKÁ
KOVAŘINA
Do
mohutného čtyřicetivteřinového intra Hellion
explozivně vpadne Electric Eye
s textem futuristicky varujícím před všudypřítomným okem špionážních
družic, připravujících nás o soukromí. Na jednu stranu orwellovsky prorocké a
originální, na druhou přeci jenom trochu konspirativní vnímání reality. „Dost
bylo démonů, smrti a ničení,“ dala by se parafrázovat Halfordova slova, jimiž
se vymezoval vůči oblíbeným metalovým textovým klišé.
Na
poněkud nezvykle avšak účinně aranžovanou těžkotonážní Riding In The Wind navazuje poslední kus pomyslné
trilogie, vizí i soundem temná Bloodstone,
zabývající se planetou a našimi životy. (Také
These) Chains sice vyšla coby druhý singl, přesto patří ke slabším momentům.
Je příliš podlézavá mainstreamovému vnímání soundu, kombinuje baladu s levným
nápěvem a pár náznaky hardrockových riffů. Komerčně neprorazila, neuspěla ani u
fans Judas.
Druhou
stranu vinylu otevírá tak trochu sabaťárna Pain
And Pleasure, následuje klasická razantní a rychlá judasovka, titulní a pro
album stěžejní Screaming For Vengeance,
pecka jako vyloupnutá z formovacího období Stainded Class. Pomyslným
obchodním vlajkonošem desky se stala You’ve
Got Another Thing Coming, jediná milionová hitovka Judasů v Americe,
později celkem slušně vyrabovaná v
kissácké dupavce Lick It Up. Když se
to vezme kolem a kolem, tak na Judas Priest by v tomto případě mohl zase trochu
zlobit Sammy Hagar. Skladba vznikla víceméně náhodou, když po dohotovení
polotovarů z Ibizy kapela zjistila, že jí do potřebné stopáže pár minut
chybí. Ian Hill vzpomíná „You’ve Got
Another Thing Coming vznikla kolektivně za pár hodin, základem byl
spontánní chytlavý motiv, díky němuž si skladby všimla americká rádia, a pak už
to jelo samo. Za vše, co následovalo, vděčíme této písni. I finančně, do té
doby jsme nevydělali žádné větší peníze, všechny pohltily reinvestice do
provozu kapely.“ Samozřejmě, že se objevily názory, že Judas Priest se nechali
příliš ovlivnit velkým světem za Atlantikem, tamějšími rádii, byznysem, shonem.
K. K. Downing ale poznamenává: „Ano, během let trochu načichnete okolím,
v případě British Steel a Screaming For Vengeance jsme ale ještě
byli naprosto sví.“ Co si budeme namlouvat, nejenom Got Another Thing Coming, ale i její tak trochu kopie, rozvolněná Devil’s Child, plus skoro AOR balada Fever, jsou více americké než britské.
OHLASY A RESUMÉ
Čtyři
měsíce po vydání zlato, za další dva už platina, celý rok v americkém
žebříčku, #17 USA/#11 UK. Celosvětová bilance Screaming For Vengeance:
na 5 milionů prodaných kusů. Prestižní britský metalový magazín Kerrang! je
umístil na 46. pozici v anketě 100 největších heavy metalových alb všech
dob, Rolling Stone pak v nedávném obdobném žebříčku dokonce na příčku #12.
K úspěchu
bezpochyby přispěl také výrazný přebal s křičícím ptákem/strojem,
Hellionem, letícím střemhlav jako křičící Bůh pomsty. V regálech nešlo LP
přehlédnout, mně osobně i díky rudému „slunci“ v pozadí syté žluté plochy
evokuje útok kamikadze, jiní poukazují na ptačí motivy raných alb Budgie anebo
odkaz na Sad Wings Of Destiny.
Od
konce srpna následovalo turné World
Vengeance Tour. S Judas Priest vystupovali The Rods, Krokus, Iron
Maiden, Coney Hatch, Uriah Heep, Heaven. 12. prosince 1982 Judas Priest nahráli
své vystoupení v Memphisu. Objevilo se jako Judas Priest Live na VHS
i Laser Disc. Souhrnné záznamy z různých koncertů se ocitly později
v boxu Metalogy (2006) jako Live Vengeance ’82 DVD. Pro velký
úspěch v USA kapela odpískala plánované turné po ostrovech i starém
kontinentu, a zůstala až do konce turné (únor 1983) ve Státech. Rob se dokonce nastálo
usídlil v Phoenixu v Arizoně: „Uvnitř budu napořád Angličanem, i když
je Amerika mým druhým domovem, kde trávím nejvíce času.“
Pomyslnou
tečkou za Screaming For Vengeance byla účast Judas Priest na Heavy Metal Day 29. května 1983 před
čtvrtmilionem diváků, a Ozzym, Van Halen, Triumph a Scorpions po boku. Heavy
metal převzal na nějaký čas rockové žezlo.
–
„Co
nám pomohlo udržet se nohama na zemi byl fakt, že jsme nikdy nedošli až tam,
kde bychom nejraději byli: na pozici největší metalovou kapelou světa. Na
vrcholu bylo hodně těsno. Rozhodně jsem ale udělal spoustu věcí, o kterých bych
neřekl své mámě." K. K. Downing
Rob
Halford: „Úplně jiná doba, kdy jsme dělali Screaming for Vengeance . V
80. letech pro nás existovaly jen peníze. Poprvé jsme okusili bohatství, to nás
pobláznilo, ničila se auta, motorky a tak všelijak. Šlo o odměnu za deset let u
země, spaní v levných hotelech v kabátech, vyplácení roadies
z našich osobních honorářů, apod. Vždy jsme však dokázali ve studiu odvést
dobrou práci.“
Jaromír Merhaut pro Rock History 1982
Komentáře
Okomentovat