NIGHT SUN
Dávno
zapomenutá kapela z Manheimu, po níž zůstalo jediné výtečné album a pár řádků v
zaprášených německých encyklopediích. Parádní klávesový hardrock, zhruba ve
stylu Deep Purple, občas i Colossea, může i dnes oslovit nejenom archeology,
ale všechny, kteří mají rádi první polovinu 70’s. Je zajímavé, že Night Sun se
obešli bez některých krautrockových obezliček, zejména „nestoudného nesouzvuku“
(shameless cacophony) a orgastické psycho-schízy. Jejich hra má parametry
kterékoliv vyzrálé anglické prvoligové kapely.
Není
divu, vždyť původně osmičlenná skupina vznikla počátkem 70. let přejmenováním
jazzbandu Take Five, působícího již v šedesátých létech. Prvotní název byl
Night Sun Mournin’. V sestavě byl jediný člen, který se později účastnil
nahrávání LP: multiinstrumentalista Knut Rössler.
Uvnitř tak velkého ansáblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh. Druhá polovina si ponechala (zkrácený) název Night Sun, a po doplnění o nové spoluhráče začala fungovat jako sexteto. Po několika obměnách se koncem roku ustálila sestava: Joachim Romeis (trubka, housle), Edmund Seiboth (trubka), Freddie Münster (saxofon, zpěv), Knut Rössler (saxofony, flétna, trombon, klávesy), Walter „Jimi“ Kirchgessner (kytara), Ernst Vöster (baskytara) a Uli Staudt (bicí).
Stylově se Night Sun v té době zaměřili na masivní dechařský sound typu Chicago / Blood, Sweat & Tears. Předskakovali mimo jiné Guru Guru a Uriah Heep. Na jaře roku 1971 opouští band Edmund a Ernst, přichází baskytarista a zpěvák Bruno Schaab. Začíná se formovat silné rockové jádro. Výraz se posunuje směrem k hardrocku se silnými vlivy jazzrocku. Transformace v úderné rockové kvarteto je dokončena v srpnu 1971, kdy odchází poslední „čistokrevní“ dechaři: Joachim Romeis a Freddie Münster.
Novou zvukovou předlohou se stali Deep Purple, potažmo Emerson, Lake & Palmer. V květnu 1972 skupina získala smlouvu s vydavatelstvím Polydor (sublabel Zebra). Albovou sestavu tvořili: Bruno Schaab (zpěv, baskytara), Walter Kirchgassner (kytara), Knut Rössler (varhany, piano, trumpeta, fagot) a Ulrich Staudt (bicí). Nahrávalo se ve studiu Windrose, s přispěním legendárního zvukaře Konrada „Connyho“ Planka (1940-1987).
Mournin’ snese přímé srovnání s párplovskou předlohou, viz Slush Pan Man nebo hned následující Living With The Dying. Jak jsem již předeslal, Night Sun byla kapela složená z jazzmanů, hráčsky se proto zcela vymykala proslulému germánskému „lopaťáctví“.
Uvnitř tak velkého ansáblu se záhy projevily různé představy o žánrovém směřování. Night Sun Mournin’ se rozdělili v červenci 1970. Část muzikantů založila Kin Ping Meh. Druhá polovina si ponechala (zkrácený) název Night Sun, a po doplnění o nové spoluhráče začala fungovat jako sexteto. Po několika obměnách se koncem roku ustálila sestava: Joachim Romeis (trubka, housle), Edmund Seiboth (trubka), Freddie Münster (saxofon, zpěv), Knut Rössler (saxofony, flétna, trombon, klávesy), Walter „Jimi“ Kirchgessner (kytara), Ernst Vöster (baskytara) a Uli Staudt (bicí).
Stylově se Night Sun v té době zaměřili na masivní dechařský sound typu Chicago / Blood, Sweat & Tears. Předskakovali mimo jiné Guru Guru a Uriah Heep. Na jaře roku 1971 opouští band Edmund a Ernst, přichází baskytarista a zpěvák Bruno Schaab. Začíná se formovat silné rockové jádro. Výraz se posunuje směrem k hardrocku se silnými vlivy jazzrocku. Transformace v úderné rockové kvarteto je dokončena v srpnu 1971, kdy odchází poslední „čistokrevní“ dechaři: Joachim Romeis a Freddie Münster.
Novou zvukovou předlohou se stali Deep Purple, potažmo Emerson, Lake & Palmer. V květnu 1972 skupina získala smlouvu s vydavatelstvím Polydor (sublabel Zebra). Albovou sestavu tvořili: Bruno Schaab (zpěv, baskytara), Walter Kirchgassner (kytara), Knut Rössler (varhany, piano, trumpeta, fagot) a Ulrich Staudt (bicí). Nahrávalo se ve studiu Windrose, s přispěním legendárního zvukaře Konrada „Connyho“ Planka (1940-1987).
Mournin’ snese přímé srovnání s párplovskou předlohou, viz Slush Pan Man nebo hned následující Living With The Dying. Jak jsem již předeslal, Night Sun byla kapela složená z jazzmanů, hráčsky se proto zcela vymykala proslulému germánskému „lopaťáctví“.
Jaromír Merhaut pro Rock+ 2012
Sestavy:
Joachim Romeis – trubka, housle (A, B)
Edmund Seiboth – trubka (A)
Freddie Münster – saxofon, zpěv (A, B)
Ernst Vöster – baskytara (A)
Knut Rössler – saxofony, flétna, trombon, klávesy, trubka, fagot (-, A, B, C)
Uli Staudt – bicí (A, B, C)
Walter „Jimi“ Kirchgessner – kytara (A, B, C)
Bruno Schaab – zpěv, baskytara (B, C)
Diskografie:
Mournin’ (LP, Zebra 2949 004) 1972 (C)
Reedice:
Mournin’ (CD, Second Battle, SB 041) 1997
Internet:
heslo v: www.germanrock.de
Knut Rössler: music.yahoo.com/knut-rossler/
Joachim Romeis – trubka, housle (A, B)
Edmund Seiboth – trubka (A)
Freddie Münster – saxofon, zpěv (A, B)
Ernst Vöster – baskytara (A)
Knut Rössler – saxofony, flétna, trombon, klávesy, trubka, fagot (-, A, B, C)
Uli Staudt – bicí (A, B, C)
Walter „Jimi“ Kirchgessner – kytara (A, B, C)
Bruno Schaab – zpěv, baskytara (B, C)
Mournin’ (LP, Zebra 2949 004) 1972 (C)
Mournin’ (CD, Second Battle, SB 041) 1997
heslo v: www.germanrock.de
Knut Rössler: music.yahoo.com/knut-rossler/
Komentáře
Okomentovat