EELA CRAIG

Skupina Eela Craig byla založena počátkem roku 1970 v rakouském Linci. Její umělecky náročná hudba byla nespoutanou směsí psychedelie, progresivního rocku, klasiky, elektronické hudby, jazzu a blues.

Muzikantská různorodost jednotlivých členů se u Eela Craig stala tvůrčím katalyzátorem. Bubeník Horst Waber a všestranný hudebník Harald Zuschrader, obsluhující klávesy, kytary, flétnu a saxofon, byli předtím členy Melodias, kteří hráli především písničky The Beatles. Klávesák Hubert Bognermayr přišel do Eela Craig z dalšího místního bigbeatového bandu jménem Jupiters, jehož prvotními vzory byly sice pop soubory typu The Equals a The Hollies, během času však Jupiters přestoupili k monumentálnějším inspiracím à la Procol Harum, či Pink Floyd. Gerhard Englisch hrál především na basu, byl ale vítězem rakouské talentové soutěže harmonikářů, obdivoval spletité konstrukce King Crimson a Gentle Giant. Heinz Gerstmair, obsluhující kytaru a varhany, měl hluboký vztah k blues. Právě Gerhard Englisch a Heinz Gerstmair grupu Eela Craig založili a pojmenovali. 

V roce 1970 měla skupina první vystoupení v renomovaném Rosenstüberlu v Linci. Toto památné vystoupení bylo nahráno rozhlasovou a televizní stanicí ORF. O pár měsíců později se ke skupině připojil Wil Orthofer, zpěvák a hráč na saxofon. Eela Craig se začal věnovat coby manažer dr. Alfred Peschek, uznávaný skladatel tzv. nové hudby. Zejména jeho nápady a doporučení pomohly skupině v uměleckém rozvoji.

Velkou pozornost skupina budila svým mohutným nástrojovým a pódiovým vybavením, jehož hodnota zakrátko dosáhla tehdy astronomických 200 tisíc dolarů (jenom pro ilustraci – celý park vážil více než 2 tuny a jevištní kabeláž dosahovala délky více než jedné míle). 

V létě 1971 bylo – pod supervizí Klause Schweigera, na farmě blízko Lince – nahráno první album Eela Craig. Hudebníci prý byli (z akustických důvodů) „instalováni“ v různých místnostech a spojení mezi nimi obstarávala monitorovací sluchátka. Novici i za takovýchto podmínek vyprodukovali mistrovské dílo, které dosáhlo ve své době v rakouském tisku vyššího ohodnocení než částečně žánrově spříznění, avšak násobně věhlasnější Emerson, Lake & Palmer se svým albem Tarkus. V dnešní době je původní verze ceněnou sběratelskou položkou v hodnotě 500 USD. Záznam byl vydán na podzim 1971, prvních 1500 kopií bylo vyprodáno za pár týdnů. Omezený náklad 2000 kusů byl v roce 1997 vydán v reedici i na CD (se čtyřmi bonusy).
Album Eela Craig evokuje rané King Crimson, částečně i Gentle Giant. Komplikovaná struktura dlouhých kompozic, průniky disharmonických tónů do relaxačně poklidných ploch, saxofony, flétny, mellotrony i jakoby zasněný zpěv – to vše bude pamětníkům připadat důvěrně známé, jen jinak mistrovsky namíchané.

Značné hudební diference jednotlivých členů vedly v roce 1972 k prvním třenicím. Tento tvůrčí katalyzátor, díky němuž nadžánrová hudba Eela Craig doslova přetékala nápady, si vybral svou daň. Heinz Gerstmair, Wil Orthofer a Horst Waber se rozhodli věnovat blues a přešli do Ice Planet. Tato slibná skupina se záhy rozpadla poté, co další dva její členové – Fred Guschlbauer a Hansi Butt – tragicky zemřeli při autohaváriích. Ice Planet nikdy nevydali desku.
Eela Craig pokračovali ve svém symfonizujícím – a veškerou dostupnou klávesovou elektronikou dopovaném – soundu. Přistupuje bubeník Joe Drobar, zůstávají Hubert Bognermayr, Gerhard Englisch a Harald Zuschrader. Tato sestava (B) spolu s orchestrem nahrála na podzim 1972 rozsáhlé dílo Dimensionen zwischen Pop und Klassik svého manažéra Alfreda Pescheka. Záznam ORF byl vydán na CD pod názvem Dimensionen. Toto CD se stalo těžce sehnatelnou sběratelskou položku. Dvě skladby z Dimensionen jsou zařazeny jako bonusy u CD reedice prvního alba Eela Craig.

Krátce po tomto vystoupení odchází Harald Zuschrader (po dvou letech se vrací), kapelu posiluje Fritz Riedelberger, jenž vedle zpěvu obsluhuje kytaru, mellotron, conga, a Hubert Schnauer, jehož nástroji jsou flétna, mellotron, vibrafon a klavír.

V roce 1974 Eela Craig nahrávají v ECS (Eela-Craig-Studios) v domě Huberta Bognermayra a vydávají ve své režii a v omezeném nákladu 5000 kopií singl Stories (skladbu lze nalézt jako bonus na CD reedici prvního alba). Od 10. ledna 1974 dostali Eela Craig pravidelný dvacetiminutový prostor v rozhlase (pořad „Poptik“), což byl svým způsobem evropský unikát. Koncem roku 1974 je Joe Drobar nahrazen Frankem Hueberem. Významnou pozici v té době zaujímá u Eela Craig zvukař Alois Janetschko, jehož kouzlení se stalo nedílnou součástí soundu.
V roce 1975 se Hubert Bognermayr setkal s Ossim Drechslem, ředitelem německého Polygramu. Ten se stal velkým podporovatelem Eela Craig a pomohl jim k podpisu smlouvy s progresivním labelem Vertigo, což byl zlom v jejich mezinárodní kariéře. 

Následující rok Eela Craig vydávají své druhé, pompézně rozmáchlé album One Niter. Celému dílu dominují chrámově velebné melodie à la Epitaph (King Crimson). Monumentální sound mellotronů a hammondek umocňují zpěvavě táhlá, gilmourovsky gradovaná kytarová sóla a občasné experimentální výlety do space soundu. Zjednodušeně se dá říci, že Eela Craig se na One Niter často pohybují na spojnici King Crimson 1969 – Pink Floyd 1970-71. Pozorný, vnímavý a starých skvostů znalý rocker však najde na celou spoustu další inspiračních doteků (ELP, Ramses, Santana, Tangerine Dream, Yes). Kousek hodný prozkoumávání.

Pro další LP z roku 1978 Hats Of Glass se ke kapele znovu připojuje Will Orthofer. Překvapením je originál ctící coververze hymnické skladby A Spaceman Came Traveling trubadúra Chrise de Burgha, na níž se v roli prominentního doprovodného vokalisty představí David Hanselmann a v roli producenta a aranžéra Chris Evans, oba z ostrovního progrockového dua Evans & Hanselmann. Slyšitelné je celkové zaoblení stylu a soundu, líbivé prvky dostávají zelenou a experimenty ustupují do pozadí. Do popředí se derou i nové zvukové barvy tehdejších syntezátorů, na úkor klasiky (hammondů a mellotronů). 
Poznámka: alba One Niter + Hats Of Glass vyšla v CD reedici systémem „2 LP on 1 CD“ pod názvem Symphonic Rock (1995, label: Erdenklang), s malou vadou na kráse – z každé řadovky chybí jeden song (Venezuela a Caught On The Air).

Posledním LP s Hubert Bognermayr byl opus Missa Universalis z konce roku 1978. Tato deska si vysloužila zvláštní pozornost kritiky, protože se jednalo o adaptaci klasické vánoční ceremonie ve čtyřech jazycích, kterou Eela Craig interpretovala ve svém symfonicky rockovém duchu. Živé provedení i nahrávka sama rozdělila příznivce kapely do dvou nesmiřitelných táborů.
Na počátku roku 1979 kapelu tedy opouští její leader Hubert Bognermayr. Po tomto zásadním oslabení nebyla již skupina schopna navázat na bývalé úspěchy. Odchází i Frank Hueber, bicí si bere na starost Will Orthofer. V 1980 je vydáno album Virgin Oiland. Ačkoli je hudebně dovedné, tak jako vždy, pro většinu fanoušků bylo zklamáním. Eela Craig končí a i když se oficiálně nikdy nerozešli, jsou považováni za uzavřenou kapitolu. 

Výjimkami jsou dvě krátké epizody: nejdříve Will Orthofer, spolu s Hubertem Schnauerem a kytaristou Gery Moderem, nahráli pod hlavičkou Eela Craig vysloveně poprockové album Hit Or Miss (1988). 17. listopadu 1995 pak Eela Craig uspořádali v domovském Linci reunionový koncert.

Poté, co Hubert Bognermayr opustil Eela Craig, zformoval spolu s Ulrichem Rützelem label Erdenklang, jenž se zabýval elektronickou hudbou a new age scénou. Spoluřídil celosvětově uznávaný festival Ars Electronica a Linzer Klangwolke. Spolupracoval se světoznámým dirigentem Herbertem von Karajanem, a bylo jej mimo jiné možno spatřit po boku Mikea Oldfielda na jeho turné v roce 1984. Ještě předtím, počátkem 80. let – společně s činorodým Haraldem Zuschraderem – zakládá duo, které se stalo jedním z nejúspěšnějších evropských týmů v elektronické hudbě. Společně vydali několik vysoce ceněných nahrávek a pracují spolu až do začátku roku 1999. Mezitím Bognermayr nahrává tři alba se svým dalším projektem Blue Chip Orchestra, ve kterém mají své místo Harald Zuschrader a Joe Drobar. 17.3.1999 Hubert Bognermayr umírá.
Joe Drobar se mimoto spolupodílel na projektu Control Company (album Four Years Before, 1984), v současnosti pracuje jako počítačový animátor. Gerhard Englisch vlastní a provozuje jednu z největšího rakouských firem zabývajících se jevištní osvětlovací technikou. Heinz Gerstmair pracuje jako nezávislý muzikant a písně dnes skládá víceméně pro sebe, pro radost. Frank Hueber a Hubert Schnauer vyučují hudbu. Horst Waber byl úspěšným architektem, bohužel onemocněl roztroušenou sklerózou a dnes je vyřazen z aktivního života. Will Orthofer byl až do své smrti 17. května 2010 hudebním producentem.

Jaromír Merhaut pro Rock+ 2010

Sestavy:

Harald Zuschrader – kytara, klávesy, flétna, saxofon) A B D E F

Hubert Bognermayr – klávesy A B C D E

Gerhard Englisch – baskytara A B C D E F

Horst Waber – bicí A

Heinz Gerstmair – kytara, klávesy A 

Wil Orthofer – zpěv, saxofon, bicí A E F G

Joe Drobar – bicí B C

Fritz Riedelberger – zpěv, kytara, klávesy, perkuse C D E F

Hubert Schnauer – flétna, klávesy, vibrafon C D E F G

Frank Hueber – bicí D E G

Diskografie:

SP:

Stories/Cheese (1974) CH: ECS 1 S (sestava C)

A Spaceman Came Travelling/Heaven Sales (1978) D: Vertigo 6147021

Mobike Jive/Carry On (1981) D: Ariola 103022

Linz/Fühl mich so (1987) A: Johnny 600125

Il tempo/Lovers In Love (1987) A: Johnny 600129

Weihnachtszeit/Weihnachtszeit (instrumental) (1987) A: Johnny 600 141

Lords Prayer/Vater unser (1988) A: MCP Records SP 411076

LP:

1. (A) Eela Craig (1971) A: Pro Disc 208711 CD reedice: (1997) D: Garden of Delights CD 019 (4 bonusy)

2. (D) One Niter (1976) D: Vertigo 6360635

CD reedice: (1995) Korea: Si-Wan Records SRMC 0018 (5185222/DO 03431

(2010) Esoteric Recordings ereacd1007

3. (E) Hats Of Glass (1978) D: Vertigo 6360638

4. (E) Missa Universalis (1978) D: Phillips 6360639

CD reedice: (1995) Erdenklang 50822 // Korea: SiWan Records SRMC 0074

5. (F) Virgin Oiland (1980) D Ariola 202311

6. (G) Hit Or Miss (1988) A: MCP Records 130 606 CD: A: MCP Records 150606

Kompilace:

Symphonic Rock (1995) D: Erdenklang 50832 (2LP na 1CD - Hats of Glass + One Niter)

P.S. 2020

Eela Craig na Tidalu: https://listen.tidal.com/artist/3553254

Zatím jen dvě alba: Symphonic Rock (LP 2+3, původní CD vydání Erdenklang, 1995) a Missa Universalis (původní CD reedice Erdenklang, 1995)