rock+

Byla to krásná i hrozná doba. S čerstvě uloveným LP pod paží si nakračovat ulicí a kochat se závistivými pohledy kamarádů i neznámých vrstevníků, současně ale pokradmu hlídat perimetr, zdali se někde neobjeví kšiltovka zvídavého Venouška s Bohouškem. „ Co to máte na zadním sedadle? Prospekt. Ukažte to, jaký prospekt? Videa firmy Panasonic. Vy máte video? Ne. Tak proč máte prospekt? Mě to zajímá. Aha, vás to zajímá, a proč? Na co se díváte, co? Kde máte ty videokazety? Otevřete kufr. Áááále, rezervu máte sjetou, bude to za 100,-Kčs…. Jeďte, a už neprovokujte “ – tak nějak vypadala v polovině osmdesátých let jedna má půlnoční debata s lemplem v uniformě, za bdělého dozoru soudruha pomocníka VB s baterkou, když jsem se vracel svým MB 1000 setmělým Gottwaldovem domů. Zrovnatak se mohla týkat LP, tehdejší přebaly metalových fošen s lebkami proraženými křížem (jednička Grave Digger) nebo ceckaněma rozvalenýma na hrobech (Witchfinder General) by soudruhy ve víře nejspíš uzemnily… KATALYZÁTOR

Je s podivem, kolik bočních anebo jednorázových společných projektů slovutných muzikantů postupem času upadlo do pozapomnění, ať již právem, nebo ne. Připomeňme si některé zajímavé příběhy a desky. Fenomén takzvaných supergroup se zrodil v druhé polovině šedesátých let. Někdo tvrdí, že první byli Cream v roce 1966, u nich bych ale přívlastek super spíše přisoudil technické vyspělosti Claptona, Bakera a Bruce, jiní označují za premianty Crosby, Stills, Nash & Young, kteří vznikli o dva roky později. Každý starý rocker bude znát Blind Faith, Emerson, Lake & Palmer, Bad Company, U.K., Asia, a mladší pak Blue Murder, Badlands, Transatlantic, Audioslave, Living Loud, Chickenfoot, Black Country Communion… a jistě i další. Osudy byly různé, jen naprosto výjimečně ale hvězdná konstelace současně znamenala vývojový skok. Úspěchem bylo, když se podařilo rozvinout anebo zachovat formát a kvalitu některého z předchůdců supráčů, viz kupříkladu EL&P navazující na Nice, anebo Bad Compan

Dnes se ve svých půlstoletých ponorech rozloučíme s kapelou z největších, ba největší, THE BEATLES. Stala se pojmem, jehož význam přesahoval hranice hudby i šedesátých let. Od roku 1963 téměř každé její album znamenalo široce sdílený i následovaný hudební progres. BEATLES se stali fenoménem i u nás v Československu. Nenajdete tehdejšího muzikanta, jenž by jimi nebyl zásadně ovlivněn, ať se později vydal jakýmkoliv směrem.   Počátkem sedmdesátého roku však byli BEATLES ve stavu klinické smrti.  V březnu vychází prvotina Ringo Starra, „Sentimental Journey“, sestavená z evergreenů dvacátých až padesátých let. Na apríla odezněly poslední údery jeho bicích ve skladbách „Across The Universe“, „The Long And Winding Road“ a „I Me Mine“, čímž se uzavřelo poslední nahrávání pod hlavičkou Fab Four. A pak to přišlo … až do desátého dubna šlo jen o fámy, onoho dne však na titulní stránce Daily Mirror křičí do světa titulek zprávu, které jsme se všichni tak nějak báli: „Paul opouští Beatles“ . A nic

„Rouhání! Svatokrádež! Kde není vzkříšení, není ani křesťanství!“ , rezonovalo mezi církevními dogmatiky a fundamentalisty v týdnech a měsících po zářijovém vydání 2 LP „Jesus Christ Superstar“. Paradoxně se k nim přidali i naši bolševici. To by jeden nevěřil, koho všechno dokázala postavit do jednoho šiku nenávist ke svobodě názoru. – Jenže přelom šedesátých sedmdesátých let nebyl naštěstí středověk ani padesátky, a tak rocková opera autorské dvojice  Andrew Lloyd Webber/Tim Rice nepřivedla nikoho na mučidla ani do šatlavy, ale stala se jednou ze zásadních kulturních událostí nejenom přelomu roků 1970/71. Nečekaného zastání a satisfakce se navíc umělcům dostalo zakrátko z nejvyšších katolických kruhů, konkrétně Vatikánského rozhlasu, který nejenže odvysílal celé dílo, ale doplnil je o komentáře autorů a katolických hodnostářů. „Nic takového nebylo dosud ve Vatikánském rádiu vysíláno," oznámil mluvčí papeže Pavla VI., a pokračoval: „ale cítíme, že se jedná o dílo značného významu

... hardrocková invaze potřetí Nejenom velkými skalisky Mount Rushmore žila v sedmdesátém hardrocková scéna. Stačilo trochu více zapátrat, poptat se, a najednou se na vašem gramofonu/magnetofonu točila alba kapel jako LUCIFER’S FRIEND, BIRTH CONTROL, CRESSIDA. A časem k nim přibyly mnohé další šutry z bezedné hardrockové truhlice roku 1970, například HEAD MACHINE či CZAR. PEKELNICKÉ ODPUSTKY Němečtí LUCIFER´S FRIEND vznikli přejmenováním z ASTERIX. Zakládajícími členy byli: anglický zpěvák John Lawton, kytarista Peter Hesslein, klávesák Peter Hecht, basman Dieter Horns a bicmen Joachim Reitenbach. Peter Hesslein začal svou hudební dráhu v třiašedesátém ve skupině GIANTS. Hecht a Horns spolu hráli od stejného roku v rhythm&bluesových GERMAN BONDS, k nimž se v 67’ připojuje Hesslein. Počátkem sedmdesátého se trojice jmenovaných dává dohromady s Reitenbachem a po nějakém čase i Lawtonem ze STONEWALL. Vzniká ASTERIX. Za pár měsíců vydává stejnojmenné album, jež z části navazuje na odk

... hardrocková invaze podruhé   Druhá alba bývají prubířskými kameny, předurčujícími další osudy interpretů. Proto se „Paranoid“, vydaný 10. září 1970, stal také pro BLACK SABBATH zcela zásadním. Neúspěch si ještě nemohli dovolit, s překvapením a šokem už nešlo počítat. Museli zkrátka svou nově nabytou pozici stvrdit především muzikou. Když se navíc ocitli ve světlech ramp, byli zprvu poměrně nesví, protože jak poznamenal Geezer Butler: „Byli jsme čtyři dělníci v nejprůmyslovější části Anglie. Vše, na co jsme se mohli ,těšit’, byla práce v továrně. Cítili jsme se beznadějně a frustrovaně.“ A najednou čelili i záludným otázkám vychytralých novinářů, kteří, nic si nenamlouvejme, rádi využili jakékoliv příležitosti kopnout si do zdánlivých prosťáčků. I s odstupem je překvapivé, jak měli zpovídaní roztřesení nováčci už tehdy v hlavách vše srovnané. – Doba byla neuvěřitelně rychlá. Hned po absolvovánmí tříměsíčníčního turné k debutu se BLACK SABBATH znovu ocitají ve studiu. A za pouhých š