rock+

Rising je jedním z největších monolitů hard&heavy scény. Vztyčil se na obzoru uprostřed punkového běsnění jako společný maják starého hardrocku i nového heavy metalu.   Z dovolené v šestasedmdesátém jsem do kasína přivezl mimo klobás a kocoviny i pásek s čerstvou dvojkou Blackmoreovy Duhy. Hned druhý den večer se v „mém“ kinosále pořádala pro zvané spolubojovníky párty. Volume doprava, uragán decibelů, speed-spaad tempo, červené bopo světlo, my na pódiu před plátnem, namísto řepy vlající ručníky a pevné zavařovačky, tepláky rozpárané do zvonu, košťata, minimax, kýble, k tomu vrcholová zalamovaná gymnastika. Grandiózní finále, do extáze opakovaná houpavá figura Stargazer a nekonečný úprk A Light In The Black , stav blaženého šílenství. Poslední Ritchieho riff a Cozyho buch, sesun na prkna, chrochtot vespolek. Budiž světlo. Stál u vchodu jako přízrak. Major Franc, kovaný dělnický kádr co pamatoval druhou světovou, vítězný únor, Gottwalda, Zápotockého a jinou rudou sběř, a teď jen ne

BLACK SABBATH: BOŽSKÉ PEKELNIČENÍ Až při psaní malé diovsko-sabbatovské série jsem si naplno uvědomil, že na čtyřech z mých deseti životních desek se podílel Martin Birch! Žádný jiný zvukař, producent se mu v mém případě ani nepřiblížil. U „Then Play On“ (1969) dokázal zachytit experimentální tvář FLEETWOOD MAC Petera Greena, kytaristy, jenž ovlivnil leckteré Martinovy další klienty. „In Rock“ (1970) DEEP PURPLE se stal zvukovým kánonem první vlny britského heavy metalu, potažmo hardrocku. Zkušenost se zdvojenými kytarami WISHBONE ASH při nahrávání „Argus“ (1972) jistě ovlivnila jeho erbovní působení u IRON MAIDEN. Dnes opakovaně vzpomínaný „Rising“ (1976) pak doslova přemostil staré s novým, čímž vznikl etalon hard & heavy soundu. Nedá se přímo říci, že by Martin Birch měl svou jednotící zvukovou signaturu, určitě ale byl prorokem, hybatelem, katalyzátorem, nejednoho zásadního posunu ve vnímání zvukové estetiky rockové muziky. Není divu, že mu Párpli věnovali písničku („Hard Lovin

Pro znalce stále aktivní ikona (nejen) rockového zpěvu. Muzikant, který byť nedávno oslavil šedesátku, stále drtí tóny svým velkým „tabákovým“ hlasem jako před dekádami. To, co Ritchie Blackmore kdysi vymyslel pro své RAINBOW, to Graham Bonnet se ctí zpívá a hraje v různých podobách dodnes. A kde je dnes Ríša víme všichni, že ...     Tak nějak by podle mě vypadal James Dean, kdyby dostal šanci zestárnout. – Narodil se v anglickém Skegness, Lincolnshire v prosinci roku 1947. Již odmala se zajímal o muziku, jako ani ne třináctiletý byl členem školního JOE ROTH ORCHESTRA, do svých 20 let prošel jazzovými SKYLINERS, s Rogerem Sleathem založil BLUESECT a nakonec měl vlastní GRAHAM BONNET SET a BONNAR LAW. Kariérní zlom přišel v roce 1968, kdy proslulý producent Robert Stigwood dal Grahama dohromady s Trevorem Gordonem. Pop duo THE MARBLES vyletělo raketově vzhůru do hitparád hned prvním singlem "Only One Woman" / "Walls Fell Down", z dílny Bee Gees. Dodnes můžeme tut