Je to zvláštní psát o někom, kdo ještě před 20 lety coby rozevlátý kudrnáč poletoval jak šídlo po pódiích, svým mocným hlasem lámal hitparády i dívčí srdéčka jak na běžícím pásu, a dnes je hluboce věřícím mužem s traumatizující životní zkušeností, vepsanou do tváře, těla, pohledu, slov. Pro muziku by ale přesto snad i umřel. Když čtu o tunách léků, co už napořád bude brát den co den, kyslíku v zákulisí, a pak vidím, slyším, jak se vší silou opírá do nových i starých melodií, kašle na podružnosti, žádná kašírovaná gesta, pózy, jen muzika, on a jeho věrní kolem něj i v kotli – tak se před tím chlapem a jeho vírou hluboce skláním. On sám hovoří o tom, že křesťanství vstoupilo výrazně do jeho života poměrně náhle, počátkem devadesátých let. O pár let později mu plně došel smysl toho všeho. Jakoby jej Bůh nechtěl vydat na zkoušku ohněm nepřipraveného. Mini-bio Lou Gramm má hudbu v genech, jeho otec vedl swingový big band, ve kterém zpívala matka. Oba bráši tvoří spolu s ním osu LOU
Ach Jardo, když já Tvoje články čtu až nyní, v roce 2023, sedíce v kanadském Calgary. Snad mi to promineš, že je dám do mého blogu. Samozřejmě Tě budu Jmenovat, protože na takového chlapa se zapomenout nikdy nedá. Zdravím Tě tam někam do hudebního prostoru. . . . . . . Doufám, že to lidi budou číst i po letech a bude to pro ně zajímavé a tím si vzpomenou na Tebe, Jaromíra Merhauta v hudebním nebi, ka za Tebou přišel i přítel Jiří Černý. Sbohem kluci
OdpovědětVymazat