Je sice pravda, že tváří skupiny bývá nejčastěji zpěvák, případně kytarista, ale jak už kdysi dávno pronesl Mikkey Dee: „Můžeš mít špičkového zpěváka, báječného kytaristu, perfektního basáka, ale jak má bubeník mizerný den, všechno to jde do hajzlu.“ Carmine a Vinny Appice podobných dnů měli zatraceně málo, jestli vůbec nějaké. Spíše to bylo a je naopak. Tihle dva bráchové, před jejichž bicími soupravami hrála smetánka sedmdesátkového, osmdesátkového i devadesátkového hard rocku a metalu, psali a stále píšou historii těchto stylů. Momentálně ruku v ruce šíří do světa své první společné album „Sinister“, které navazuje na jejich koncertní bubenické bitvy, které se v minulých letech přehnaly i naší zemí. Byla velká čest vyzpovídat tyto mistry nástrojů nátlučných, a jak praví nepsané pravidlo, nejdříve dostal prostor starší z bratrů, Carmine. CARMINE APPICE JM: Na úvod rozhovoru dovol, abych ti složil poklonu coby otci všech hardrockových bubeníků. Proto nemohu začít jinak: Debut VANILLA...
Ach Jardo, když já Tvoje články čtu až nyní, v roce 2023, sedíce v kanadském Calgary. Snad mi to promineš, že je dám do mého blogu. Samozřejmě Tě budu Jmenovat, protože na takového chlapa se zapomenout nikdy nedá. Zdravím Tě tam někam do hudebního prostoru. . . . . . . Doufám, že to lidi budou číst i po letech a bude to pro ně zajímavé a tím si vzpomenou na Tebe, Jaromíra Merhauta v hudebním nebi, ka za Tebou přišel i přítel Jiří Černý. Sbohem kluci
OdpovědětVymazatTento komentář byl odstraněn autorem.
OdpovědětVymazat