rock+

SPLETITÝ JAZZ ROCK Jazz rock je posluchačským i „muzikologickým“ oříškem. Zatímco u art rocku, potažmo classical rocku byl vztah mezi rockem a tzv. vážnou hudbou poměrně přehledný: více rocku než klasiky = art rock, více klasiky než rocku = classical rock, vztah jazz vs rock je mnohem mezižánrově košatější, navíc s výraznými tuzemskými specifiky, souvisejícími částečně s politickou situací po srpnové okupaci, tzv. normalizací.       Jan Hammer Group DEFINICE Muzikologické a encyklopedické definice prvotního jazz rocku nechám na povolanějších. Lubomír Dorůžka v hesle „jazz rock“ [Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby: část věcná, Editio Supraphon, 1983] mimo jiné píše: „jazz rock, jindy t. rock jazz a někdy (potenciálně poněkud v jiném významu) i pop jazz; orientační označení tendence k narůstání kontaktů mezi rockem a jazzem, již lze sledovat zhruba od konce 60. let. Předpokladem k ní je jednak přirozený sklon jazzu čerpat z výrazových prostředků soudobé pop. Hudby, jednak post

ZÁZRAČNÁ ARTROCKOVÁ PĚTILETKA  První polovina sedmdesátek je právem považována za nedílnou součást zlatého věku rockové progrese. Rock se v průběhu druhé poloviny šedesátých let rozvinul do nebývalé šíře. Přechod mezi šestou a sedmou dekádou byl ve znamení konstituování jednotlivých subžánrů. Rockovou progresi s příměsemi postupů tzv. artificiální hudby, ale i folku, zastupoval především art rock, částečně i hardrock. Spojování rocku s jazzem se označovalo jako jazz rock a fusion music. Avantgardní a experimentální rock si nadále udržoval svou nespoutanost a zvídavost. Sixties psychedelie měla své pokračování zejména v germánském krautrocku. Svět rocku byl nekonečný… ART ROCK Připomeňme si, že klasický art rock se vyznačoval včleňováním prvků artificiální hudby. V jeho žánrových podskupinách označovaných jako classical rock a baroque rock pak dokonce přímým přebíráním témat vážné hudby. Takový přístup vyžadoval muzikantské mistrovství, smysl pro kompoziční stavbu, cit pro dynamiku a ko

SWINGUJÍCÍ SIXTIES Jak jsem již zmínil v pilotním dílu, nesl se konec první poloviny šedesátých let na mohutné vlně euforie mladé generace, která si užívala muziky, sexu, módy, vymožeností techniky. Úsporná poválečná opatření konečně zmizela z životů běžných občanů, svět se stal barevnějším, vlasy delšími, sukně vylétly nahoru, osvobozená stehýnka se dala do služeb pokroku rozkroku, tranzistorové přijímače byly stejně nezbytným doplňkem jako jeansy. SWINGING LONDON Britská metropole se stala během první poloviny šedesátých let středobodem světa mladých. Teenageři všech kontinentů lačně a se závistí sbíraly střípky informací a inspirací, zatímco Londýn už naplno swingoval v rytmu BEATLES, ROLLING STONES, KINKS, WHO, SMALL FACES. Nejenom v ulicích, ale i domovech, kancelářích, parcích, zkrátka všude, kam k tranzistorákům dorazily vlny Radia Luxembourg anebo pirátských stanic Radio Caroline, Swinging Radio England, Wonderful Radio London, Radio London a dalších, vysílajících z lodí zakotv

PŘÍPRAVA NA CESTU BLUDIŠTĚM Moderní populární hudba zastřešuje asi tak milion směrů a žánrů. Jedním z dlouhodobě nejkontroverznějších termínů je tzv. progresivní rock. S určitou mírou nadsázky by se dalo napsat – kolik fanoušků, tolik definicí. Čeká nás proto těžký a současně i krásný úkol. Po celý rok 2016 budeme na stránkách Sparku společně bádat, vzpomínat, vyprávět, přemýšlet, a hlavně: poslouchat. Progresivní rock není prvoplánový, vyžaduje pozornost, naladění se, nejeden poslech. Odměnou je u vrcholných děl putování hudební krajinou až za obzor vnímání… V úvodní části takříkajíc vytyčím a pojmenuju prostor, jehož krásná tajemství a zákoutí prozkoumáme postupně. Máme na to celý rok…   První zmínky o progresivním rocku/muzice se začaly objevovat v druhé polovině šedesátých let. V oné kvasné době, kdy se za půlrok událo víc než dnes za pětiletku, se velkolepými přívlastky kupodivu šetřilo. Například KING CRIMSON byli tiskem označováni za naději britské popmusic. V roce 2016 by onen

NEW WAVE OF BRITISH HEAVY METAL  & SOUČASNOST/BUDOUCNOST/ISLÁM   NWOBHM žije a bude žít. Nejenom ve formě reedic a inspirativního odkazu pro mladé metalové soubory, ale i díky novým albům a koncertům. Závěr letošního roku se symbolicky odehrává ve znamení nového ambiciózního díla IRON MAIDEN, erbovního to souboru New Wave of British Heavy Metal, kterémužto fenoménu jsme se ve Sparku věnovali po celý letošní rok. Na rozloučenou se společně podíváme na aktuální dění kolem NWOBHM, a tak trochu se v hudebních souvislostech zamyslíme nad tématem žhavým těchto dnů – islámem. NOVINKY V roce 2015 vydali novinky i další ze zasloužilých: SAXON, TANK, RAVEN, VENOM, SATAN. Klasici SAVAGE pak v říjnu dokonce 2 CD „7“, na němž programově těží ze svých kořenů i pověsti. Vedle hardrockových názvuků typu THIN LIZZY („I Am The Law“, „Lock N Load“), syrového bluesrocku („Empire of Hate“), uslyšíme i linii, jíž se kdysi inspirovala METALLICA i MEGADETH („Supe Spy“). Škoda příliš komprimovaného zvuku.

JE HEAVY METAL HUDBOU DĚLNICKÉ TŘÍDY? ANI OMYLEM, DNES PATŘÍ VŠEM VĚRNÝM ZE SPOLEČENSTVA METALU   Bylo tomu tak vždy? Existuje typický metalista? Jsou města zaslíbená metalu? Co mají s metalem společného hároši a motorkáři? A co na metalisty vyštrachali sociologové? Fenoménem heavy metalu je možno se zaobírat ze všech možných i nemožných úhlů. Naše celoroční série o NWOBHM se pomalu uzavírá. V dnešním předposledním pokračování se společně zamyslíme nad vícerými doprovodnými aspekty našeho oblíbeného žánru. Metal zdaleka není monolitem, jakkoliv se tak může zvenčí jevit. Zastřešuje hudbu i fanoušky mnoha podob a barev. Těžko hledat – až na věrnost žánru – jakýkoliv pevný „metalický“ bod, na kterém by se shodli všichni z komunity. Spouštěcím impulsem byla u většiny starších metalistů propuknuvší puberta, spojená mimo mnohé jiné i s mezigeneračním konfliktem. Jenže dnes chodí na metalové koncerty naprosto běžně celé rodiny, a otcovská výchova k rockové muzice začíná mnohdy již u batolat