rock+

Hardrock je vytvrzené blues, jehož podstatou je černošská lidová muzika. Anglickou „bílou“ nazýváme folkem. Třetí album LED ZEPPELIN obé propojilo. Bylo nadechnutím, provětráním hlav na čerstvém vzduchu, holdem opomíjeným kořenům. LED ZEPPELIN se jím definitivně stali věrozvěsty a pastory svých oveček, fanoušků, kteří je poslušně následovali celou následující dekádu.   LED ZEPPELIN v sedmdesátém odvážně vyskočili z až strašidelně rozjetého vlaku, kdy od nich všichni čekali další „Whola Lotta Love“, zatímco oni měli pocit, že se ocitli v útrobách líté šelmy. Robert se podle slov cestovního manažera, Richarda Colea, ocitnul na pokraji kolapsu, John začal chlastat a magořit. Při svých cestách Amerikou ale mládenci ochutnali také spoustu příjemného, zůstaňme u hudebního  – prosluněnou kalifornskou muziku, alba folkařů, například písničkářky Joni Mitchell či debut THE BAND, doprovodného tělesa Boba Dylana, což u kapely vedlo k přehodnocení umělecký priorit. Už žádné komponování a nahrávání

Kdyby měla jedna jediná skladba reprezentovat při setkáních třetího druhu vesmířanům rock, pustil bych jim „Whole Lotta Love“. Je v ní všechno: rokenrol, hard rock, psychedelie, art … A ufouni by buď zdrhli anebo nám sloužili, protože proti takovéto síle by byli bezmocní. Celosvětově druhé nejprodávanější album šedesátých let, a zároveň první tvrďácké se soundem sedmdesátek. Rychlost a razance, s jakou LED ZEPPELIN vystřelili během devětašedesátého do nebeských výšin, bere dech i po půl století. Startující Saturn V & LED ZEPPELIN, jsou tím nejhřmotnějším, co kdy lidstvo stvořilo a vyslalo ke hvězdám.   Rodilo se po částech ve víru turné zasvěceného debutovému elpé jako obří mozaika, střípek po střípku v různých studiích všech koutů Států i domovské Anglie, ve chvílích prozření i kocoviny, mezi koncerty, mejdany, bezvědomím. Jak pravil sám Jimmy Page : „Našim cílem bylo vytvořit zvukové obrazy.“   OSUDOVÝ VEČÍREK A EDDIE K RUCE Když zástupci Atlantic Records slavnostně předávali v h

V dnešní online době se nepamětníkům bude zdát až neuvěřitelné, s jakým zpožděním jsme se dovídali i zásadní hudební události. Zatímco politické dění bylo – jakkoliv za bolševika pokřiveně – monitorováno ze dne na den televizí, rozhlasem i denním tiskem, zůstávala západní muzika za informační zdí, kterou museli tehdejší publicisté a aktivisté zdolávat takříkajíc navzdory režimu. O to cennější jsou v souvislosti s naším tématem první tuzemské články o LED ZEPPELIN.   Připomeňme si v zejména ty první z let 1969 a 1970, svým způsobem přelomové, jakkoliv z dnešního zpětného pohledu místy i polemické. Autentické dobové svědectví, psané bez vědomí budoucích událostí, má totiž kouzlo opravdovosti a je pro přiblížení nálady doby nenahraditelné. A navíc, dva ze tří citovaných autorů, Petr Sís a Alexander Goldscheider dosáhli ve svých vlastních uměleckých profesích věhlasu i za hranicemi naší země, viz představení v samostatném boxu. O to cennější je jejich svědectví i vstřícnost při domluvě. Al

Zatímco první koncerty LED ZEPPELIN zažilo jen pár stovek šťastlivců, exploze debutového alba zasáhla miliony fanoušků po celém světě. Album se nahrávalo v podstatě naživo, dvanáct dní po návratu ze čtrnáctidenního skandinávského turné, kde se členové čerstvě založené kapely poznávali a sehrávali. Hotovo bylo pod technickým dohledem Glyna Johnse, Jimmyho kamaráda z let dospívání, za plus minus třicet šest hodin práce, rozprostřených do necelých dvou týdnů na přelomu září a října 1968. Zvláštností bylo, že se vznikla jen stereo verze, namísto dobových zvyklostí, kdy se ve finále mixovalo stereo plus mono. Účet za studio (Olympic v jižním Londýně, kde krátce předtím točili ROLLING STONES „Beggars Banquet“) činil přesně 1782 liber. Zaplatil jej Page s Grantem, kapela totiž ještě neměla smlouvu s žádným vydavatelem. Nejrychlejší a nejštědřejší byl nakonec Atlantic, záloha činila 200.000 USD, což byla na začínající kapelu neuvěřitelná částka, tatáž, jakou firma v téže době vydala za kontrak