rock+

„Rouhání! Svatokrádež! Kde není vzkříšení, není ani křesťanství!“ , rezonovalo mezi církevními dogmatiky a fundamentalisty v týdnech a měsících po zářijovém vydání 2 LP „Jesus Christ Superstar“. Paradoxně se k nim přidali i naši bolševici. To by jeden nevěřil, koho všechno dokázala postavit do jednoho šiku nenávist ke svobodě názoru. – Jenže přelom šedesátých sedmdesátých let nebyl naštěstí středověk ani padesátky, a tak rocková opera autorské dvojice  Andrew Lloyd Webber/Tim Rice nepřivedla nikoho na mučidla ani do šatlavy, ale stala se jednou ze zásadních kulturních událostí nejenom přelomu roků 1970/71. Nečekaného zastání a satisfakce se navíc umělcům dostalo zakrátko z nejvyšších katolických kruhů, konkrétně Vatikánského rozhlasu, který nejenže odvysílal celé dílo, ale doplnil je o komentáře autorů a katolických hodnostářů. „Nic takového nebylo dosud ve Vatikánském rádiu vysíláno," oznámil mluvčí papeže Pavla VI., a pokračoval: „ale cítíme, že se jedná o dílo značného významu

... hardrocková invaze potřetí Nejenom velkými skalisky Mount Rushmore žila v sedmdesátém hardrocková scéna. Stačilo trochu více zapátrat, poptat se, a najednou se na vašem gramofonu/magnetofonu točila alba kapel jako LUCIFER’S FRIEND, BIRTH CONTROL, CRESSIDA. A časem k nim přibyly mnohé další šutry z bezedné hardrockové truhlice roku 1970, například HEAD MACHINE či CZAR. PEKELNICKÉ ODPUSTKY Němečtí LUCIFER´S FRIEND vznikli přejmenováním z ASTERIX. Zakládajícími členy byli: anglický zpěvák John Lawton, kytarista Peter Hesslein, klávesák Peter Hecht, basman Dieter Horns a bicmen Joachim Reitenbach. Peter Hesslein začal svou hudební dráhu v třiašedesátém ve skupině GIANTS. Hecht a Horns spolu hráli od stejného roku v rhythm&bluesových GERMAN BONDS, k nimž se v 67’ připojuje Hesslein. Počátkem sedmdesátého se trojice jmenovaných dává dohromady s Reitenbachem a po nějakém čase i Lawtonem ze STONEWALL. Vzniká ASTERIX. Za pár měsíců vydává stejnojmenné album, jež z části navazuje na odk

... hardrocková invaze podruhé   Druhá alba bývají prubířskými kameny, předurčujícími další osudy interpretů. Proto se „Paranoid“, vydaný 10. září 1970, stal také pro BLACK SABBATH zcela zásadním. Neúspěch si ještě nemohli dovolit, s překvapením a šokem už nešlo počítat. Museli zkrátka svou nově nabytou pozici stvrdit především muzikou. Když se navíc ocitli ve světlech ramp, byli zprvu poměrně nesví, protože jak poznamenal Geezer Butler: „Byli jsme čtyři dělníci v nejprůmyslovější části Anglie. Vše, na co jsme se mohli ,těšit’, byla práce v továrně. Cítili jsme se beznadějně a frustrovaně.“ A najednou čelili i záludným otázkám vychytralých novinářů, kteří, nic si nenamlouvejme, rádi využili jakékoliv příležitosti kopnout si do zdánlivých prosťáčků. I s odstupem je překvapivé, jak měli zpovídaní roztřesení nováčci už tehdy v hlavách vše srovnané. – Doba byla neuvěřitelně rychlá. Hned po absolvovánmí tříměsíčníčního turné k debutu se BLACK SABBATH znovu ocitají ve studiu. A za pouhých š

... hardrocková invaze poprvé   Odmala, od šedesátého roku minulého století, jsem se těšíval na prázdninový týden s našima v chatce číslo 16 na pláži Vranovské přehrady. Stavěl jsem si z písku hrady, po pár letech potají poprvé potáhnul z cigára, od nějakých dvanácti okukoval dírkama ve sprchách holky a lovil se svým tranďáčkem na betonu u zakončení stometrového kotvícího lana stožáru doposud neslyšené stanice. A od sedmašedesátého pak chodil poslouchat k maringotkám/stánkům bigbít z magičů. Jejich pásky jsem znal nazpaměť, vždycky se ale vedle Lilky Ročákové a jejího „Bylo léto“ objevilo něco rajcovního jako „Rock’n’Roll Music“ ve verzi BEATLES i jiného nového, aktuálního. V sedmdesátém se tak vedle „Oh Darling!“ z „Abbey Road“ vyřítilo z amplionu něco nebesky neskutečného: „Child In Time“ … a já si do notýsku napsal DIEP PARPL, coby fonetický přepis hlaholu výčepního. A od té doby mě Dítě času i Párpli provází životem.   Před deseti lety jsem na příhody spojené s přelomovým LP „In R

… artrockové probouzení sedmdesátého potřetí   Tak jako má metal své extrémní odnože, tak i na progresivně rockové scéně najdeme bořiče hranic možného. Neobjevíme je sice v žebříčcích ani mainstreamových anketách o nej umělce/album věků věkoucích, zato se o nich překvapivě často zmiňují hledači z dalších generací hudebníků. A právě VAN DER GRAAF GENERATOR jsou mezi zasvěcenými kolegy jedněmi z nejuznávanějších věrozvěstů progrese bez žánrových hranic. – Poté, co v třiasedmdesátém pustil Janu Sochorovi, pro potřeby rubriky Jak já to slyším, redaktor Melodie skladbu „Refugee“ z tehdy tři roky staré LP desky VAN DER GRAFF GENERATOR „The Least We Can Do Is Wave To Each Other“, prozradil na sebe slovutný protagonista brněnských PROGRESS ORGANIZATION něco, co asi nechtěl: „V textu zřejmě o něco jde, ale při mých znalostech angličtiny jsem jej nestačil sledovat s hudbou zároveň. Barva hlasu mi připomněla Julii Driscollovou, doprovod mě příliš nezaujal, mám dojem, že muzikanti spolu předtím dl

… artrockové probouzení sedmdesátého podruhé   Kdybychom měli projít všechny komnaty artrockového království L.P. 1970, nestačily by nám veškeré stránky tohoto čísla. Proto vzorově nahlédneme jen do několika dílen budoucích hvězd, a přidáme i dva tři příběhy zapomenutých interpretů. Nejdřív však nasajeme aspoň zprostředkovaně atmosféru doby. Stačí k tomu opět pár Mlaďáků. SPOLEČENSKO-EROTO-KULTURNÍ KRONIKA Pod názvem Sexy není pornomusic vyšel v MS 25/1970 polemický článek o podle autora (-V-) rušivém stylu, jež jak píše: „bychom mohli nazvat pornofonií, hudbou která je muzikální obdobou pornografie.“   Zřejmě se mu (-V-) ani při milostném sténání Jane Birkin v „Je T'aime“ nepostavil, a tak se impotent mstilJ Spolužáka Petra Pivodu ale nový trend inspiroval natolik, že složil erotickou báseň, do níž zakomponoval kamaráda Pepu V. a spolužačku Olivu T.: „Jožka už se celý třese, na Tesáka hbitě leze. Řekl, ,Já jsem Veverka‘, a sáhl ji na perka.“   Dvojka z chování, facka od Olivy. Díl

… artrockové probouzení sedmdesátého poprvé   Žádný z progmetalových gigantů i noviců se z podstaty věci nemohl vyhnout inspiracím z první vlny rockových progresivistů. Sedmdesátý rok minulého století mnohé z dodnes vzývaného a používaného definoval. Chronologickým dějinám progresivního rocku jsme se ve Sparku věnovali před časem v celoroční sérii, nyní se ve dvou artrockových pokračováních zastavíme v roce 1970. ATOMKRÁVA V ROZLETU Na jednu stranu v říjnu vydané LP „Atom Heart Mother“ přineslo PINK FLOYD první domácí albový hit č. 1. a je svým způsobem apoteózou/tečkou jejich experimentálního období, na druhou je sám Dave Gilmour označil za „naši podivnou sračku“ a kritikou ke svému ne tak úplně vlastnímu dítku nešetřili ani Waters s Wrightem. A co teprve hudební tisk, ten označil LP za nejhorší možný progresivní rock. Pro mou generaci tehdejších plus minus patnáctiletých bylo, podobně jako „In The Court Of Crimson King“, dalším poslechově vpravdě kravsky náročným kusemJ Když už jsm