rock+

OSOBNÍ VYZNÁNÍ ŠÍLENÉHO ROCKERA „Z ticha a dálky se ozve velebný akord — snad Moogova syntezátoru — a jak se blíží, neměnný, jen sílící, jako by se před člověkem rozestupovala země. Dlouhé minuty jej slyšíte, jediný, ale vidíte barvy jak ze sna, co vás prostoupí celého. Mellotron se přidá trubkovým tónem s něžnými melodickými pozdravy — ta země klávesového elektrického akordu se rozevírá stále — a španělská kytara v pastýřském dvojzpěvu sama se sebou už chystá odvanutí horké vidiny a příchod lidského slova: ’Vzpomeň si, když jsi byl mladý, zářil jsi jako slunce. Zazáři, ty bláznivý démante. Teď máš v očích divný výraz, jako černé díry na obloze. Zazáři, ty bláznivý démante.’“ Slova stejně krásná a podmanivá jako úvod Wish You Were Here… V paměti navždy nosím Jiřího vyznání Pink Floyd v branách kvadrofonního svítání ze zářijové Melodie roku sedmdesát šest, jež se stalo spolu se stonásobným poslechem alba majákem na konci zeleného tunelu základní vojenské služby. A Jiřího nabídka na tyk

Byl pátek třináctého února roku sedmdesát. Ze závoje temné noci vstupuje na nic netušící Zemi, bičovanou deštěm a blesky, sám hromový Vládce temnot, aby vypustil mezi vyděšené ovce hladového démona metalu, počatého svými služebníky pár týdnů předtím. Byl to on, kdo obrátil kříž, zmrzačil Iommiho ruku a znásilnil duši řeznického tovaryše básní o černé labuti. Byl pátek třináctého a nic už nebylo jako předtím… (JM vlastní krví za svitu monitoru L.P. 2010) I maličkosti, rezonující na jednom místě v jeden okamžik, mohou bořit svět; vojáci pochodující na mostě, Iommi donucený úrazem podladit struny, Ozzy s knihou poezie… Dílo může přerůst formát svého tvůrce o celé řády a předběhnout dobu, aniž by si toho někdo všiml, debut Black Sabbath budiž důkazem. Dnes nikdo nepochybuje o jeho zásadnosti pro celý rock, nejenom odnož zvanou metal, a nikdo si už nebere do huby Tonyho, ani mladého Ozzyho, Geezera, Billa, jakkoliv je jasné, že to, co dokázali mládenci na samém počátku své kariéry, šlo jaks