rock+

Americký sen USA doufají v Obamův zázrak a novověké vzepětí Bruce Springsteena se v témže okamžiku naplňuje albem Working On A Dream . Hledají se paralely, výklady, řeší se úniky na net i marketingová strategie, padají jména jako Martin Luther King. Až mám pocit, že v mediálním víru zmizela hudba. Ta je dospělácky velkolepá. Boss měl ostatně vždy sklony k efektním gestům. Je ale naštěstí nevyvratitelně vkořeněn do americké země, nasáklé potem generací přistěhovalců i tóny jejich tradic. Přestože tedy elpé místy zní, jako by se produkce zmocnil   Phil Spector, žádné Let It Be se nekoná. Brendan O’Brien a hlavně E-Street Band, s nezaměnitelným Bittanovým piánem a kytarou Nilse Lofgrena, drží sound pevně pod kontrolou. Jen připomenu, že naposledy můžeme slyšet varhany loni zesnulého Paula "Dannyho" Federiciho. Brzký šedesátník   Springsteen   přípravami strávil dva roky, první nahrávání se uskutečnilo v přestávkách turné k albu   Magic . Výsledek předčil očekávání, oslavné ódy

ASI TAK... Co napsat nového a neotřelého k záplavě superlativů, které zaplavily české weby hned po skončení pražského velekoncertu Bruce Springsteena? Nevím. Tři dny přemítám, vracím se v myšlenkách k tomu či onomu, a užívám si dozvuky jednoho ze svých nejsilnějších životních hudebních zážitků. Pokud vám bude připadat mé následující vyznání jako bez ladu a skladu navršená hromada střípků, budete mít pravdu.   Springsteena jsem vždycky uznával, nikdy jsem z něj ale nebyl paf, jeho studiovky jsem si postupně nahrával a sháněl beze spěchu. Přiznávám, že hlavním důvodem byl hutný rockový sound E Street Bandu. No, a taky díky Manfredu Mannovi a jeho předělávkám springsteenovek ( Spirit In The Night a Blinded By The Light ). Nejsem tedy zdaleka elitní Bruceův fanoušek, nosící celou jeho tvorbu v hlavě stále s sebou, včetně analýz textů a souvislostí všech sdělení a poselství, jimiž je Springsteenova tvorba protkána. V osmdesátém osmém jsem si Bosse užil na závěr budapešťské zastávky Human Ri