rock+

Psycho, být prvním zpěvákem jedné z nejslavnějších kapel světa, a obrážet donekonečna putyky, mikrolabely, čelit posměškům ve stylu, jo to je ten, co kudy chodí tvrdí, že byl u AC/DC a hraje si na ně. Každému soudnému musí být přitom jasné, že Dave by byl vůl, kdyby se vůči stylu a soundu AC/DC nějak zásadně vymezoval, a nelíznul si aspoň přes sklo… Čekat od Judgement Day cokoliv jiného, než variaci na AC/DC, by tedy bylo naivní. Začátek desky ( We Don't Dance To Your Song a´la Rock 'N' Roll Train , Another Boy On The Street alias Dirty Deeds ) dává předpokladům za pravdu. Pak se ale Dave jakoby uvolní a druhé půli sází jednu svébytnou hardrockovou pecku za druhou, kdybych měl hodně zjednodušit, vydal se azimutem Led. Viz Aint Gonna Do You To Me Anymore - houpavý i zemitý blueshardrock, zřetelná zepp stopa, je tam všechno, nasranost, hlína, sekernický riff, kytarová pařba. K vrcholům elpa patří i titulka s masivním tvrdým bluesovým rifem třídy iommi/page, kde Dave svým

Elegantní solitéři 29.5.2008, Retro Music Hall, Praha   Předesílám, že Asia nikdy nepatřila mezi mé favority. Bral jsem ji jako vkusnou po(m)párnu, kde sice hrají chlapi z mých nejoblíbenějších skupin, ale zkrátka jinou muziku. Vyhraněnějším fanouškům melodického krasorocku bude proto asi můj report připadat až příliš krutý. Přese všechno popsané, byl to dobrý a památný koncert!   Intro a nevhodně vybraná rozjezdovka Daylight padly za oběť úpravám soundu, fotografům, opozdilcům. Teprve fanfárovka Only Time Will Tell zaplněné, přehřáté Retro nakopla. Mně přejel první mrazík při rozkmitaném Howeově sóle ve Wildest Dreams . Je známo, že slabším skladbám může live drajv pomoct, takže i novinková řídká autovykrádačka Never Again vyzněla jakžtakž. Nebe a dudy. Jeden brnk, a já i všichni kolem v euforii. Roundabout . Yes! Yes! Trio Howe – Wetton – Palmer v minutě muzikantsky doslova rozkvetlo. Zaťatý Howe tedy navenek nic moc znát nedal, ovšem Palmer se radostí doslova urval z řetězů. Wett

Foto: Petra Hubáčková URIAH HEEP, VOTCHI, SEVEN 29.10.2008 Masters Of Rock Café, Zlín Kdybych měl citovat některé své kamarády, které do úmoru kompletně předvedená nová paskvělá deska vyhnala z podpódia k baru, byla by to tu samá cenzurní hvězdička. Nejenom mně tedy   chutná „Wake The Sleeper“ jako kýbl lógru zalitého vlažnou chlorovanou vodou z vodovodu. Bernie Box Band podle mne ztratil soudnost, když Wake nahrnul na narvaný sál celou. Na Uriášovskou klasiku se pak skoro nedostalo, a když už, tak ji BBB vylepšil tak, že například u „Easy Livin“ jsem měl pocit škrábnutého přeskakujícího elpíčka, a z „Lady in Black“ se stala juchajda podroušeného hasičského šramlu s donaldovským kačerem v čele. „July Morning“ kdosi přeházel motivy a zkopal finále, klopotná „Look at Yourself“ a „Gypsy“ bez kytarového riffu pocit marnosti dorazily. Nejmíň pokažené byly   „Stealin“ a „Sunrise“. Líbil se mi Trevor Bolder se svými thainovsky bohatými sóly na basu, i Lanzonovy hammondky, poměrně vě

31. 10. 2008, O2 Aréna, Praha Ufo talíř O2 se poslední říjnový pátek proměnil ve fantasijní, mohutný, kamenný kosmolet s prstencem kaleidoskopických vitráží, pilotovaný královským letectvem. I s nákladem dvaceti tisíc pasažérů se víc jak dvě hodiny ekvilibristicky proháněl a vznášel na hvězdné obloze. Kdo se neúčastnil, může litovat. Už teď a napořád. QUEEN levou zadní vtáhli do své show na pohled panoptikální publikum, od seriózních bankéřů a jejich zlatokopek, přes omšelé rockery, nastrojené paničky, dravé mladé úspěšné, i krásné, až po obrýlené intoše a zcupovatělé dredaře. Svatý zápal vedle moudrého pokyvování, mihotavý diskouš trkající do starého bigbíta, pamatujícího Free, 4pro a mačo natěsno bok po boku. Q. jsou navenek společenský úkaz, byrokratická instituce, manažérsky tvrdě řízená fabrika. Kola všeho ale naštěstí roztáčí životaschopná muzika, a to se potvrdilo i v páteční Aréně. Z mého úhlu pohledu QUEEN s Rodgersem doslova vyškolili obecenstvo v hardrocku. I ty nejpro