QUEEN + PAUL RODGERS: KRÁLOVSKÝ HARDROCK (LIVE 2008)

31. 10. 2008, O2 Aréna, Praha

Ufo talíř O2 se poslední říjnový pátek proměnil ve fantasijní, mohutný, kamenný kosmolet s prstencem kaleidoskopických vitráží, pilotovaný královským letectvem. I s nákladem dvaceti tisíc pasažérů se víc jak dvě hodiny ekvilibristicky proháněl a vznášel na hvězdné obloze. Kdo se neúčastnil, může litovat. Už teď a napořád.

QUEEN levou zadní vtáhli do své show na pohled panoptikální publikum, od seriózních bankéřů a jejich zlatokopek, přes omšelé rockery, nastrojené paničky, dravé mladé úspěšné, i krásné, až po obrýlené intoše a zcupovatělé dredaře. Svatý zápal vedle moudrého pokyvování, mihotavý diskouš trkající do starého bigbíta, pamatujícího Free, 4pro a mačo natěsno bok po boku.

Q. jsou navenek společenský úkaz, byrokratická instituce, manažérsky tvrdě řízená fabrika. Kola všeho ale naštěstí roztáčí životaschopná muzika, a to se potvrdilo i v páteční Aréně.

Z mého úhlu pohledu QUEEN s Rodgersem doslova vyškolili obecenstvo v hardrocku. I ty nejprofláklejší popovky vybetonovali v mezihrách jak odpalovací rampu na Kennedyho mysu. Paul se dokonale sžil s rolí staršího bráchy, který rád vypomůže osiřelé tlupě najít znovu sebe sama a rozpalovat společně kotel, město od města, den co den. Po svém si napasoval do huby většinu ze starých pecek, jen párkrát se trápil. V "Radio Gaga", která mu evidentně nesedí, a v "Show Must Go On", na tu je potřeba "operní" tenor. Brian, přestože není od přirození žádný ranař riffař, hrál - když bylo potřeba - tak gruntovně od podlahy, že by i Iommi kulil bulvy.

Skvělá dramaturgie, pamatující na všechny: úderná a přitom barvitá, dynamicky i náladově odstíněná. Jakmile bylo něčeho moc, přepřahalo se.

Seismická sbíječka „Tie Your Mother Down“ (a další šupky) splavila mě, jiní vlhli při „Bijou„, explosivní ovace pokaždé vítaly pěvecké vstupy shůry teleportovaného Freddieho, May v „Love Of My Life“ rozplakal publikum i sebe. Poslušně jsme tleskali v rytmu gaga, zadusali s „We Will Rock You“ a zapěli o dušu coby Šampióni.

Vnější znaky megašou – a že jich bylo - sloužily muzice, sound byl po pár desítkách sekund perfektní, aspoň tedy na ploše, poblíž mixpultů. Určitá zvuková rozevlátost O2 u hardrocku tolik nevadí, dává zvuku objem.

Kdo i po tomto vystoupení považuje současné Queen s Rodgersem za jakousi nedostatečnou náhražku, nemá šajn o podstatě muzikantství.

P.S. páteční QUEEN spláchli pachuť ze středečních URIAH HEEP. Podobný nevratný osud je to jediné, co obě kapely dnes spojuje. UH už jen autorsky vykrádají sebe sama, zatímco Q kralují světovému klasickému (hard)rocku.

Setlist:

“Hammer To Fall“, „Tie Your Mother Down“, „Fat Bottomed Girls“, „Another One Bites The Dust“, „I Want It All“, „I Want To Break Free“, „C-lebrity“, „Surf´s Up... School´s Out“, „Seagull“, „Love Of My Life“, „´39“, „basa/bicí sólo“, „I´m In Love With My Car“, „A Kind Of Magic“, „Say It's Not True“, „Bad Company“, „We Believe“, „kytarové sólo“,“Bijou“, „Last Horizon“, „Radio Ga Ga“, „Crazy Little Thing Called Love“, „The Show Must Go On“, „Bohemian Rhapsody“, přídavky: „Cosmos Rockin´“, „All Right Now“, „We Will Rock You“, „We Are The Champions“

Jaromír Merhaut (Publikováno v magazínu Spark 12/2008)