URIAH HEEP: DOČASNÁ ZTRÁTA SOUDNOSTI (LIVE 2008)

Foto: Petra Hubáčková

URIAH HEEP, VOTCHI, SEVEN

29.10.2008 Masters Of Rock Café, Zlín

Kdybych měl citovat některé své kamarády, které do úmoru kompletně předvedená nová paskvělá deska vyhnala z podpódia k baru, byla by to tu samá cenzurní hvězdička.

Nejenom mně tedy  chutná „Wake The Sleeper“ jako kýbl lógru zalitého vlažnou chlorovanou vodou z vodovodu. Bernie Box Band podle mne ztratil soudnost, když Wake nahrnul na narvaný sál celou. Na Uriášovskou klasiku se pak skoro nedostalo, a když už, tak ji BBB vylepšil tak, že například u „Easy Livin“ jsem měl pocit škrábnutého přeskakujícího elpíčka, a z „Lady in Black“ se stala juchajda podroušeného hasičského šramlu s donaldovským kačerem v čele. „July Morning“ kdosi přeházel motivy a zkopal finále, klopotná „Look at Yourself“ a „Gypsy“ bez kytarového riffu pocit marnosti dorazily. Nejmíň pokažené byly  „Stealin“ a „Sunrise“.

Líbil se mi Trevor Bolder se svými thainovsky bohatými sóly na basu, i Lanzonovy hammondky, poměrně věrně kopírující Kenovy rejstříky. Díky těm dvěma jsem si užil aspoň mezihry. Nový bicmen šel mimo mě, jeho předváděčkové sólo bylo akorát vlezlé, nic moc. Boxe nebylo skoro slyšet a celým koncertem se tak nějak prokvákal a promáchal. Shawovi začínají odcházet rejstříky, kvalitní falzet nikdy neměl, ale dnes mu nedrží fazónu ani ječák, stal se z něj řičák.

Z těch mých cca. deseti koncertů UH byl tenhle zdaleka nejhorší, naštěstí vím jedno. Na příštím turné nezazní z „Wake The Sleeper“ ani nota :-)  Natolik své Uriáše znám...

Zlatý Voči! Pardon, VOTCHI. Ti měli hrát o hodinu dýl, a bylo mi líp. Jejich chytlavá hardrocková melodika, hraná s gustem a drajvem, dala zapomenout na některé dramaturgické přehmaty studiovky, kdy kapela občas svůj projev přezdobila. Díky nim se koncert dostal aspoň na síťové napětí. SEVEN jsem neslyšel.

Jaromír Merhaut (Nepublikováno)