rock+

Yes patří vedle Genesis a King Crimson k artorockovému triumvirátu, jenž před více jak čtyřiceti lety vytyčil základní postuláty tohoto rockového subžánru. V ČSSR Yes patřili ke kultovním skupiná, k nimž s obdivem vzhlíželi nejenom náročnější posluchači, ale i muzikanti. Současnou sestavu tvoří jediný zakládající člen: baskytarista Chris Squire, plus dva veteráni: kytarista Steve Howe a bubeník Alan White, jeden univerzál: klávesák Geoff Downes a novic (od roku 2012): Jon Davison. Kapela hraje 45 let, šestnáct již uplynulo od jejího prvního koncertu v České republice – mimochodem nejnarvanějšího, jaký jsem kdy zažil. Inovované Yes uvítáme 30. května opět v Praze, tentokráte s jejich nejklasičtějším repertoárem, kdy v rámci Triple Album Tour přehrají celá tři alba: The Yes Album , Close to the Edge a Going for the One . Druhá z nich vyšla v roce 1974 v ČSSR u Supraphonu – pod hlavičkou Hi-Fi klubu, a i proto patří v tuzemsku k nejznámějším albům klasického (art)rocku.   Zanedlouho pě

Na podzim 1983 zaútočili obnovení Yes na žebříčky novým „popovým“ zvukem. Jen pár měsíců předtím přitom skupina vůbec neexistovala, a ani nebyla v plánu. Připomeňme si příběh jednoho z nejméně pravděpodobných návratů. „ 90125 bylo novým začátkem, nejenom další kapitolou“ – Trevor Rabin   V roce 1981 Yes takříkajíc zmizeli ze scény. Sestava, jež rok předtím nahrála Drama , se rozpadla a rozštěpila. Geoff Downes plus Steve Howe se stali zakládajícími členy veleúspěšného projektu Asia, Trevor Horn se soustředil na kariéru producenta, a Chris Squire s Alanem Whiteem se pro sebe snažili najít nové uplatnění na proměněné hudební scéně. Squire vzpomíná: „Snažili jsme se v roce 1981 spolu vytvořit novou kapelu, XYZ, s Jimmym Pageem, z toho ale sešlo. A pak se objevil Trevor Rabin. Brian Lane, náš bývalý manažer, mi už v roce 1979 hrál některé jeho skladby, mělo to něco společného s Foreigner. A o tři roky později jsme se ale dohodli, že se s ním setkáme.“ Zatímco Squire a White zvažovali, ku

… artrockové probouzení sedmdesátého podruhé   Kdybychom měli projít všechny komnaty artrockového království L.P. 1970, nestačily by nám veškeré stránky tohoto čísla. Proto vzorově nahlédneme jen do několika dílen budoucích hvězd, a přidáme i dva tři příběhy zapomenutých interpretů. Nejdřív však nasajeme aspoň zprostředkovaně atmosféru doby. Stačí k tomu opět pár Mlaďáků. SPOLEČENSKO-EROTO-KULTURNÍ KRONIKA Pod názvem Sexy není pornomusic vyšel v MS 25/1970 polemický článek o podle autora (-V-) rušivém stylu, jež jak píše: „bychom mohli nazvat pornofonií, hudbou která je muzikální obdobou pornografie.“   Zřejmě se mu (-V-) ani při milostném sténání Jane Birkin v „Je T'aime“ nepostavil, a tak se impotent mstilJ Spolužáka Petra Pivodu ale nový trend inspiroval natolik, že složil erotickou báseň, do níž zakomponoval kamaráda Pepu V. a spolužačku Olivu T.: „Jožka už se celý třese, na Tesáka hbitě leze. Řekl, ,Já jsem Veverka‘, a sáhl ji na perka.“   Dvojka z chování, facka od Olivy. Díl

Aneb jak se z vzrostlého kmene a mnoha větví košatého stromu otesávala, vybrušovala, lepila a lakovala ASIA. ASIA vzešla z rozvětvené rodiny. Pete Frame má v ASIA Family Tree na dvě desítky jmen:   SYN, SYNDICATS, CHRIS FARLOWE ’ S THUNDERBIRDS, WARRIORS, IN CROWD, MABEL GREER ’ S TOY SHOP, P.P. ARNOLD & THE NICE, BITTER SWEET, TOMORROW, THE CRAZY WORLD OF ARTHUR BROWN, JAMES LITHERLAND ’ S BROTHERHOOD, MOGUL THRASH, YES, BODAST, NICE, ATOMIC ROOSTER, FAMILY, EMERSON LAKE AND PALMER, KING CRIMSON, REFUGEE, ROXY MUSIC, SHE ’ S FRENCH, URIAH HEEP, TINA CHARLES & HER BAND, BRYAN FERRY BAND, ISOTOPE, U.K., BUGGLES, P.M.  Kvalitní dřevo samo o sobě neznamená odpovídající výsledek. Mám rád nahrubo tesané trámy i zdobně vyřezávané figurky, žíly mi trhají lakované přeplácané uměliny a šmuk. Původní ASIA je lisovaná, zarovnaná a vyhlazená, žádný masiv, ale dýha se zachovalou přirozenou krásou původní kresby kmene. Napadá mě příměr: ASIA rovná se rocková IKEA. A od té mám ¾ obýváku,