ZAKLADATELÉ ARTROCKU? YES! ALAN WHITE VZPOMÍNÁ

Yes patří vedle Genesis a King Crimson k artorockovému triumvirátu, jenž před více jak čtyřiceti lety vytyčil základní postuláty tohoto rockového subžánru. V ČSSR Yes patřili ke kultovním skupiná, k nimž s obdivem vzhlíželi nejenom náročnější posluchači, ale i muzikanti.

Současnou sestavu tvoří jediný zakládající člen: baskytarista Chris Squire, plus dva veteráni: kytarista Steve Howe a bubeník Alan White, jeden univerzál: klávesák Geoff Downes a novic (od roku 2012): Jon Davison.

Kapela hraje 45 let, šestnáct již uplynulo od jejího prvního koncertu v České republice – mimochodem nejnarvanějšího, jaký jsem kdy zažil. Inovované Yes uvítáme 30. května opět v Praze, tentokráte s jejich nejklasičtějším repertoárem, kdy v rámci Triple Album Tour přehrají celá tři alba: The Yes Album, Close to the Edge a Going for the One. Druhá z nich vyšla v roce 1974 v ČSSR u Supraphonu – pod hlavičkou Hi-Fi klubu, a i proto patří v tuzemsku k nejznámějším albům klasického (art)rocku.

 

Zanedlouho pětašedesátiletý Alan White je od roku 1972 jedním z pilířů soundu Yes. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let spolupracoval s členy Beatles, Johnem Lennonem a George Harrisonem na jejich nejslavnějších albech: Imagine (plus Live Peace in Toronto) a All Things Must Pass, i Jimmym Pagem v rámci (nerealizovaného) projektu XYZ (Page/Squiere/White v roce 1981) – to když Yes pauzírovali. S muzikou začínal jako klavírista, čehož využil na slavné Jealous Guy při hře na vibrafon. Před nástupem k Yes bubnoval u Ginger Baker Airforce, Steva Winwooda a Joea Cockera.

 

Právě jemu byly adresovány naše mailové otázky.

–

R&P: Yes patřili – navzdory železné oponě – i v Československu ke kultovním skupinám, které znal každý mladý fanoušek rockové muziky. Máte nějaké své vysvětlení pro to, že i tak posluchačsky náročná hudba měla koncem šedesátých a v první polovině sedmdesátých let velký masový úspěch, a že alba Yes se pravidelně dostávala do TOP 10 v USA i UK?

AW: Věřím, že YES alba byly v 60 a 70 letech úspěšné, protože jsme dělali hudbu, která byla dobrodružná a nezněla jako žádná jiná. V Americe a v Anglii byla velmi dobře přijata, protože jsme v těchto zemích pravidelně koncertovali.

 

R&P: Na Triple-Header 2014 European Tour přehrajete kompletní tři alba ze zlatého fondu Yes: The Yes Album (1971), Close To the Edge (1972) a Going for the One (1977). Bylo to těžké, nacvičit skladby po čtyřech dekádách, o to víc, že členové Yes jsou známí i coby muzikanti – perfekcionisté?

AW: Ani ne, protože tyto skladby jsme hráli na mnoha koncertních šnůrách po celou dobu existence kapely. Naším cílem je reprodukovat hudbu na vysoké úrovni.

 

R&P: Kolik času zabrala příprava na turné, a kde jste nacvičovali?

AW: Moc dlouho ne, opravdu jen pár dnů a byli jsme nazpátek v zajeté rutině. Na většině šnůr, včetně té poslední, se snažíme naplánovat zkoušky ve městech, kde turné začíná. To nám umožňuje mít zkoušku při plné produkční výbavě ještě před prvním koncertem.

 

R&P: Prozradíte nám, která skladba bylo pro Vás po těch letech největší výzvou – jinými slovy, která byla nejnáročnější na přípravu?

AW: Je pár skladeb, které je těžší zahrát, než ty ostatní. Teď mě zrovna napadají Sound Chaser, Ritual a Machine Messiah.

 

R&P: Sílu tehdejší hudby dokazuje i to, že se na koncertech hraje i po čtyřiceti letech. Nejenom Yes, ale i další veteránské skupiny přehrávají na koncertech svá skvělá historická alba. Vnímáte mezi posluchači nové mladé tváře? Jsou pro Vás mladí fanoušci nadějí, že umělecky náročný rock bude žít i nadále?

AW: Hodně kapel hraje podobně jako YES svoji starší hudbu spolu s novější, protože tyhle skladby se dlouhé roky hrály v rádiích a posluchači je rádi slyší naživo.

 

R&P: Jon Davison se narodil ve stejném roce jako Fragile. Sám přiznává, že ranou tvorbu Yes poznával až zpětně, jeho iniciační yessovskou písničkou byla  Owner Of A Lonely Heart z roku 1983. V šestnácti už ale znal všechna alba Yes. Jak se Vám spolupracuje s o generaci mladším hudebníkem? Nebylo pro něj příliš svazující, že Yes byli jeho hudebními vzory? Je dnes rovnocenným parťákem?

AW: Yes byla už od dětství Jonova oblíbená kapela, takže si nastudoval hodně našich raných nahrávek. Je to extrémně profesionální a talentovaný hudebník, který výjimečně dobře zapadá mezi osobnosti a muzikálnost Yes. To, že do kapely perfektně zapadne, bylo jasné prakticky okamžitě.

 

R&P: Spolu s Chrisem Squierem jste po desítky a desítky rytmickým motorem kapely. Co děláte pro to, aby se ze společného hraní nestala rutina? Překvapujete se něčím na pódiu?

AW: Je vždycky velmi příjemné hrát s muzikanty Chrisova kalibru a každé společné vystoupení si užiju. Určitou část hudebních partů měníme pokaždé v zájmu toho, aby to bylo zajímavější, nicméně obecně vzato vzhledem k struktuře hudby držíme originálních nahrávek, odehrajeme to co je nezbytné.

 

R&P: Je na koncertech Yes místo pro improvizaci anebo muzikantkou legrácku?

AW: Nějakou improvizaci děláme a občas v závislosti na situaci spolupracujeme s publikem. Náš prvořadý cíl je ale hudba, kterou hrajeme.

R&P: Mohl byste zevrubně porovnat technické zázemí a organizaci koncertů v době nahrávání Yessongs a dnes?

AW: Dříve jsme více času strávili produkcí. V současné době máme sklony věnovat víc času vytváření hudby.

 

R&P: Jak se kupříkladu za těch 40 let vyvinuly bicí nástroje a související technika? Jsou bicí Ludwig stejné jako tehdy?

AW: Bicí Ludwig jsou stejně dobré, ne-li lepší než před lety, nicméně nyní věnují více času a pozornosti jemnějším detailům a mechanice nástroje.

 

R&P: Dá se porovnat relax po koncertě tehdy a teď? Pokud to můžete prozradit

AW: Nemám mnoho tajemství. Po show obvykle popadnu nějaký žvanec, protože několik hodin před vystoupením nejsem schopný jíst, a pak odpočívám ve svém pokoji, než zalehnu.

 

R&P: Dovolte na závěr jednu mimoyessovskou otázku. Patříte mezi muzikanty, kteří měli tu čest hrát s Johnem Lennonem na koncertech a nádherném albu Imagine. Opravdu si Vás vyhlédnul na londýnském klubovém koncertu Vaší tehdejší kapely? Můžete pro čtenáře Rock & Popu zavzpomínat na spolupráci s Johnem Lennonem?

AW: John byl úžasně talentovaný člověk, se kterým bylo skvělé spolupracovat a opravdu jeden z nejlepších autorů písní všech dob. Jsem velmi pyšný na to, že můžu říct, že jsem ho znal a ještě víc pyšný na to že jsem s ním vytvářel muziku. Byl to skutečný hudební génius naší generace!

 

R&P: Mohl byste svými slovy pozvat naše čtenáře na květnový koncert Yes?

AW: Děkuji za vaše otázky. V České republice jsem strávil hodně času, mám zde přátele a čas strávený zde si pokaždé užiju. Prosím vyřiďte ode mě vašim čtenářům vřelé pozdravy (pozn.: doslova píše lásku a mír) a upřímně doufám, že se na koncert Yes v Praze přijdou podívat. 

 

–

 

Současná sestava Yes vzbuzuje mezi fanoušky kontroverze, jedni se těší jak malé děti na klasická alba naživo, jiní tak nějak ohrnují nos nad Yes bez Jona Andersona a Ricka Wakemana. Kvalitní hudba je radost, Yes jsou mládí. Rád radostně omládnu.

 

Jaromír Merhaut pro Rock & Pop 2014