rock+

THIN LIZZY jsem zamlada nikdy extra neprožíval, já z nich měl pocit, že furt o něco zakopávají. No jo, no, coby náctiletý uriášovec jsem byl holt zvyklý cválat, pádit s větrem o závod, vznášet se v nadpozemských křivulích, a tady najednou jakýsi hendrixovsko-princeovský přičmoudlík, cikán od cirkusu, navíc s bramborou v krku ... Dnes už dávno vím, že Lynott byl jeden z největších rockových talentů, jehož hudba žhne a sálá jak uhlíky v jeho hlubokých černých očích. Zkrátka, bez THIN LIZZY a Phila Lynotta by byl svět (hard)rocku chudší o jeden ze zásadních stylotvorných originálů. Věčná škoda rtuťovitého míšence, od jehož smrti uplynulo více než 26 let.   „ Úzké hranice hardrocku THIN LIZZY do jisté míry překonávali využitím keltského folklóru (zvl. Lp Black Rose), vyhnutím se stereotypům sólové kytary, sepětím vanmorrisonovsky zabarveného hlasu s problémovými, básnicky ambiciózními texty (vyšly i knižně) a někdy i odstíněním náladovým, rytmickým (tangový střed v „Boogie Woogie  Dan